Nechme děti matkám — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Oldřich Dotovský 2. 3. 2015 09:03 +7
Paní Koucká, nemyslíte si, že za tuto situaci (kdy jsou matky tlačeny do něčeho, co vlastně samy nechtějí a necítí to tak) ve skutečnosti mohou právě různé tlaky a hnutí zaštiťující se hájením "zájmů žen", které mají tendenci tvrdit, že žena je v podstatě totéž co muž, oba tedy mají mít stejná práva a stejné povinnosti a stejné postavení jak ve výchově dětí, tak v kariéře? (V zájmu stručnosti zjednodušuji, ale jistě víte, co mám na mysli.) Není právě společnost usilující o "rovnoprávnost" ve všem a za každou cenu příčinou nespokojenosti těch, kteří nechtějí to, co všichni ostatní, a chtějí jen to svoje? Jak na tuto problematiku jako člověk přicházející pravidelně do styku se současnými rodiči nahlížíte? Vnímáte nějaké trendy v uvažování moderních rodičů ohledně vyvážení rodičovství, kariéry a osobního života? Předem díky.
Jan Majer 2. 3. 2015 17:34 +4
Pavlo dobrý večer, moje otázka je zdánlivě trochu dál od tématu, ale zase ne tolik - jde asi o můj, tedy tátův stín: syn, stejně jako já v jeho věku, hodně těžko snáší odloučení. Škola v přírodě byla pro něho ve školce i v první třídě noční můrou. Není v tom asi dneska zas tak výjimečný, ostatní děti na tom podle rodičů-kamarádů byly podobně. Teď je druhák a já nějak nemám to srdce ho posílat ani na víkendové výlety nebo na tábor se skautem. Chodí tam rád, ale přes noc nikam nechce. Je mi jasné, že moje vlastní blbá zkušenost, pochopení a empatie mu to neusnadňuje. Manželka naopak tábory apod. milovala, takže by se s tím nemazala a hodila by ho do vody. Byla byste obecně spíš pro opatrné respektování synova nastavení (nakonec ho tím připravuju o zážitky a upevňuji obavy, které ho mohou v životě omezovat), nebo byste ho přes jeho odpor astrach postupně "otužovala" a třeba v létě už zkusila celý týden na táboře?
Zdenka 2. 3. 2015 17:38 +2
Věřím, že čerstvé maminky to mají po porodu podobné. Od nikoho nic nechtějí, všechno dělají nejlíp, nikdo se jim nezavděčí. Pamatuju si, jak jsem nesnášela tchyni, protože se neudržela a moje čerstvé miminko občas popusinkovala. Probírala jsem to s jinou maminkou a považovala to za "šílené". Sama jsem jako babička byla daleko horší. Jednou jsem ale měla odpovědět na otázku - kdybych si měla vybrat mít auto nebo babičku - moc jsem nemusela přemýšlet, jasněže babičku. Skvělý pro mne i pro dítě.
Jan Majer 2. 3. 2015 18:01
Milí čtenáři, je 18 hodin a začíná online diskuse s Pavlou Kouckou. Pavlo, vítejte, pár otázek už je níže, další, věřím, přibudou či navážou. Jsem upřímně zvědavý na vaše odpovědi a děkuji, že jste přijala pozvání :) Honza
pavla_koucka 2. 3. 2015 18:02 v reakci na Zdenka 2. 3. 2015 17:38
:-)
pavla_koucka 2. 3. 2015 18:06 +3 v reakci na Jan Majer 2. 3. 2015 17:34
Honzo hezký den, asi bych byla jako Vy spíše opatrnější - tedy respektovala synovo přání. Věřím, že brzy sám zatouží přespat někde u kamaráda nebo kamarádky. Ona tedy i ta drsná metoda může mít výborný výsledek, jen je to krapet nejisté, a když se nepodaří, tak pak může být o to těžší to překonat.
Mho 2. 3. 2015 18:13
Dobrý večer, mám trochu potíž s mladším synem, 8-letým. Odmala jsou oba dva mamánci, starší více introvert, mladší snad více do světa: je rád mezi dětmi, ale je nesportovní, a moc kamarádů nemá..Mladší od útlého věku špatně usíná, budí ho noční můry, někdy je pak nevyspalý, bolí ho hlava. Před 2 lety jsme se s jejích otcem velmi poklidně rozvedli, komunikujeme výborně, snad lépe než jako manželé, zejména ohledně děti, kteří otce, bydlícího 100m od nás navštěvují neomezeně, kdykoliv chtějí.. Vposledním roce mladší syn přibral, a také se připravujeme na přijímačky na 8-leté gymnázium. A zhruba také v posl. roce má syn častější bolesti hlavy, často kňourá při únavě..snad vše spolu souvisí...(neurologické vyš v pořádku). Většinou kňourá jenom u mě, jakoby potřeboval politovat, což často dělám. Občas však zjistím, že když potřebuju,aby nepodléhal, a odklonil se od např bolesti nebo únavy, tak na to zapomene a zmizí to samo.. To mě mate, protože nevím, jwstli bych neměla být přísnější obecně: je mu téměř 11, a někdy je to velmi únavné... Děkuji za reakci a moc zdravím!!
Ulka 2. 3. 2015 18:13 +2 v reakci na pavla_koucka 2. 3. 2015 18:06
Hezký večer. Mohu potvrdit, neměla jsem ráda tábory apod., tak mě naši nenutili. Někdy kol patnácti let se to samo nějak posunulo (protože mezi dětmi mi dobře jinak bylo) a byla jsem ochotna jet s báglem kamkoli bez nějakých stresů. Naši mě nevystavovali stresům z nočních pobytů předtím, navázala jsem bezstresovými pobyty potom (no, jediný stres byl, zda budu mít kam upíchnout fén:o)... myslím si, že to bezstresové zde sehrálo velkou roli ...v bleděmodrém se tohle opakovalo u mého - dnes už osmnáctiletého - syna (dnes to, že nespí doma, stresuje spíše mě:o)
pavla_koucka 2. 3. 2015 18:15 +1 v reakci na Oldřich Dotovský 2. 3. 2015 09:03
Oldřichu děkuji za inspirativní dotazy. Určitě na tom něco je: muži a ženy jsou rozdílní, a když se rovnoprávnost vezme jako stejnost, nesvědčí to ani jedněm, ani druhým. S těmi trendy myslím, že se rodiče dnes hodně snaží to vyvážit, a v jádru to vnímám dobře. U nás byla už za minulého režimu poměrně velkoryse nastavena mateřská dovolená, po revoluci řada žen toužila podržet si kariéru, a teď se to nějak usazuje k rozumnějšímu středu. Muži se za socialismu tolik v rodičovství neangažovali, po revoluci zatoužili zejména po kariéře či jiném sebenaplnění, a teď se v rodině angažují víc, což je velmi dobře.
jan_smetanka 2. 3. 2015 18:19
Dobrý večer, Pavlo. Co byste prosím doporučila tatínkům k výše popsané situaci ve článku, tedy vztahu matka-dítě a dítě-matka? Díky, Honza
pavla_koucka 2. 3. 2015 18:23 v reakci na Mho 2. 3. 2015 18:13
Hezký den Mho. Trochu se v tom ztrácím, o kterém synovi povídáme. Mladší osmiletý, ale pak píšete o starším. Ale co mě k tomu napadá: někdy to tak opravdu je, že děti se litují - dospělí je litují - a ony se pak litují o to více, a více si prožívají svoje bolístky. Na místě může být ubrat lítosti, posilovat silné stránky. S rozvodem problémy nemusejí souviset, když proběhl pohodově a máte s exmanželem takto krásně nadstandardní porozvodový vvztah - gratuluji! :-)
Mho 2. 3. 2015 18:27 v reakci na pavla_koucka 2. 3. 2015 18:23
Píšu vše o mladším:-)..uklidnila jste mě, moc děkuji!
pavla_koucka 2. 3. 2015 18:29 +1 v reakci na jan_smetanka 2. 3. 2015 18:19
Honzo jak jsem si přečetla Váš dotaz, vybavila se mi fotka, kterou nedávno posílal jeden kamarád po narození syna - byla na něm jeho žena objímající novorozeně, a on objímající ženu i syna. Oba se dívali na dítě, ale přitom bylo krásně znát, že vnímají i sebe. Takže obecně asi prostě nezapomínat v opojení dítětem na matku. Většina mužů to tak má zcela přirozeně, v článku píšu spíš o výjimkách. Když nevíte, pak se ženy ptát, co potřebuje, co jí je příjemné a tak.
pavla_koucka 2. 3. 2015 18:31 v reakci na pavla_koucka 2. 3. 2015 18:29
Zajímavé vlastně je, že to, o čem v článku píšu u otců, se v daleko větší míře stává ženám matkám, ale muži tím po narození dítěte podle mých zkušeností tolik netrpí, problém nastává spíš když to trvá dlouho - viz dnešní dotaz do poradny ;-).
Mho 2. 3. 2015 18:34 v reakci na pavla_koucka 2. 3. 2015 18:23
jo, už to vidím: mladšímu je 11, nevím proč jsem napsala 8..asi ho stále mám za osmiletého...
pavla_koucka 2. 3. 2015 18:34 v reakci na Ulka 2. 3. 2015 18:13
Xi xi, to jste Ulko hezky napsala, díky za Vaši zkušenost! A přidám zprostředkované zkušenosti dalších - Honzo nebojte, většinou je to dřív než v patnácti! :-)
jan_smetanka 2. 3. 2015 18:35 v reakci na pavla_koucka 2. 3. 2015 18:29
to je hezky..:)
Jan Majer 2. 3. 2015 18:51 +1
Pavlo, včera jsem čtenářům psal, že vaše články o matce a dítěti mohou napovědět třeba i dospělému chlapovi něco, co si o sobě neuvědomuje, co ho ovlivnilo a třeba v něčem nasměrovalo. Co si o takovém pohledu na vaše texty myslíte? A ještě: vzpomenete si na film o vztahu matky a dítěte, který vás nejvíce zasáhl?
pavla_koucka 2. 3. 2015 18:56 v reakci na Jan Majer 2. 3. 2015 18:51
Honzo jsem ráda, že si to myslíte, že moje články mohou napovědět i chlapovi. Sama v to doufám! :-). Mám s muži v tomhle ohledu dokonce i dobrou zkušenost - někdy muži opravdu nemají takovou empatii, aby se do ženy či dítěte vcítili. Pokud jste ale chytří a ochotní, dokážete to často pochopit rozumem, přijmout - a v delším časovém horizontu někdy i ta empatie přijde :-)
pavla_koucka 2. 3. 2015 19:02 +1 v reakci na pavla_koucka 2. 3. 2015 18:56
S filmy je to se mnou horší - za posledních šest let jsem skoro žádný neviděla. Ne že bych nechtěla, ale nějak se nedostává času. Ale vlastně mám jeden tip: nedávno jsem zhlédla všechny dokumenty o dětech s postižením na portálu sancedetem.cz. Není to jen o vztahu matky a dítěte, někde vystupují i otcové. Zhlédla jsem to jedním dechem - jsou to dokumenty, ale mě přišly téměř strhující. Ti rodiče povídají o tom, jaký život s postiženým dítětem je, jak se to dozvěděli, jak se s tím vyrovnávali, jak to přijali. Jak si společně užívají života. A nejkrásnější na tom je, že děti i rodiče působí šťastně. Jsou to cca patnáctiminutové dokumenty, ale opravdu stojí za to. Upřímné, moudré, nadějné.
Miroslav 2. 3. 2015 19:05
Dobrý večer, má neteř má od narození ekzém na obličeji, na tvářích, rodiče přemýšlejí, jak to mohli sami způsobit, jestli může souviset se stravou, spíše tedy matky v těhotenství, nebo jestli by se mohla hledat příčina psychická - tedy jak píšete v článku, vztah matka a dítě. Děkuji za váš názor.
kristyna. 2. 3. 2015 19:08
Ja bych se chtela zeptat - co si myslíte o metodách pece o novorozeně a kojence, ktere kladou důraz na relativně striktní pravidelnou rutinní peci (Gina Ford metoda) kdy se matka řídí radami z knihy a v určitých oblastech muze dat přednost jim pred vlastním instinktem, ktery muze byt ale například diky vycerpanosti, nedostatečné pomoci apod zkreslený. Například tato metoda předpokládá, ze matka bude lepe vyspana, bude mit vice casu pro sebe a tim padem by mohla byt vice spokojena a spokojenost take přenášet na dite, ovsem take musi dite častěji nechat brecet kdyz ma hlad nebo kdyz usina, jaky na to mate názor?
pavla_koucka 2. 3. 2015 19:19 v reakci na Miroslav 2. 3. 2015 19:05
Miroslave to se takhle nedá určit. Ekzémy mají mnoho příčin: genetické, dané prostředím, psychické... Určitě doporučuji řešit s lékařem, ideálně kožním, psychosomaticky zaměřeným. Rozhodně ať si rodiče nevyčítají stravu v těhotenství či případně že při a po narození dcery nebylo vše naprosto ideální, to nikomu nepomůže. Pokud by ekzém neustupoval, je samozřejmě možné zkusit to řešit i s psychologem.
pavla_koucka 2. 3. 2015 19:24 v reakci na kristyna. 2. 3. 2015 19:08
Dobrý večer Kristýno. Tyto knihy podle mě mohou pomoci v případech, kdy se něco nedaří, dítě má větší problémy se spánkem či jídlem, matka je příliš vyčerpaná a pomoci se nedostává... Jinak jsem spíše pro podporu mateřské intuice, s rozumem se to nevylučuje :-)
Miroslav 2. 3. 2015 19:25 v reakci na pavla_koucka 2. 3. 2015 19:19
Děkujeme za odpověď.
kristyna. 2. 3. 2015 19:34 v reakci na pavla_koucka 2. 3. 2015 19:24
Děkuji za odpověd´! :)
nuf 2. 3. 2015 19:41 +1
Dobrý den, chtěla bych se zeptat jaké místo by měl ideálně zaujímat muž po porodu. Děkuji
pavla_koucka 2. 3. 2015 19:48 +1 v reakci na nuf 2. 3. 2015 19:41
Hezký den, nuf. To záleží na povaze muže i ženy, na tom, jaký je jejich vztah. Některé páry jsou velmi rády, že byly spolu, může to být velmi silný intimní zážitek, po kterém si vzájemně ještě více důvěřují. Předpokládá to ale, že v sebe mají důvěru už předem, rozumějí si i beze slov, muž tam jde proto, aby byl oporou, ale umí se i stáhnout, nezasahovat, být v pozadí. Žena mu důvěřuje, chce ho tam, nestydí se před ním. Jinak to může být pro jednoho nebo druhého i traumatizující, porod se může zpomalit apod. Takže ten ideál je pro každého někde jinde. Jako pravidlo vidím, že muž by měl být u porodu tehdy, přejí-li si to oba.
pavla_koucka 2. 3. 2015 20:01 v reakci na Jan Majer 2. 3. 2015 18:01
Honzo děkuji Vám za pozvání - bylo a je mi potěšením :-). Mám psychologii.cz ráda.
Jan Majer 2. 3. 2015 20:03
Diky vsem, diky, Pavlo, krasny vecer :)
pavla_koucka 2. 3. 2015 22:15 v reakci na Jan Majer 2. 3. 2015 20:03
I já všem děkuji za dotazy, bylo mi potěšením! :-)