Nejlepší články k poslechu: Stáhnout
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Nerad si jen tak čmárám

Z deníčku maniodepresivního pacienta.

Ze seriálu: Život s diagnózou

František Růžička

František Růžička

27. 5. 2010

Šampón, Hanka, malej malej, ségra… Souvislá věta žádná. Nebo spíš nejde přečíst. Pod nosem mám na papíru slinama rozblemcaný čmáranice a obrázky.

Jako by mě dusila žluč. Co chvíli se plazím k telefonu, jestli je pořád vypnutej, bojím se lidských hlasů, nechci nikoho a nic. Koukám v kuse na hodiny a modlím se, aby u mých dveří nikdo nezazvonil.

Až večer se pokusím umýt, vlézt do vany se bojím. Zvracel bych, ale není co, cítím jen stud a svou jakousi nepravost, neopodstatněnost, píšu si. To jediný je v sešitě čitelný.

Fyzická bolest – zavázanej cukající ukazovák (chtěl jsem urvat z talíře ten „akorát“ kousek pro lepenou keramiku), jen kruťácký zpestření. Gumovej panák, šašek z hadrů.

Největší strach mám z toho, že jednou stejně budu muset jít ven, mezi lidi. Nepředstavitelná věc. Ale žiju (většinou) sám a vím, že na ten chodník, který si, ubíhající pod nohama, pořád promítám v hlavě jako běhoun, budu muset, abych neumřel. Snažím se zahnat co nejdál tu chvíli, kdy budu muset otevřít dveře a vyjít ven.

V noci dřímám v křesle známým přerývaným vlakovým spánkem. Hned po probuzení nastává nejstrašnější vteřina, kdy na onu jednu jedinou sekundu cítíte, že nejste, nesmíte dýchat, jakkoli, kamkoli se pohnout. Jako by vám to kdosi pod trestem smrti zakázal

Pusu mám pořád namáčknutou na kostičkované stránce uprostřed sešitu, je mi to ale úplně jedno. Mám jen nepříčetnej strach, aby se na mě někdo nedobyl a neviděl mě tak.

Sesunu se na zem, vstanu a zamířím do haly. Do zásuvky, kde mám Ritalin. Pořád si opakuju: ten pomůže, ten pomůže, ten pomůže. Po půlhodině začínám trochu ostřeji vnímat a přemýšlím, jestli roztáhnout závěsy a otevřít okno. Zle se mi dýchá.

A vím, že musím telefonovat, že mám povinnost. V té chvíli pro mě nadlidský úkol. Musím zavolat svý doktorce a odvolat vyšetření u neuroložky. Přitom co bude s páteří, zavázaným krvácejícím prstem, bolavým krkem, je mi úplně fuk.

Důležitá jen jedna věc: nejít ven.

27. října 2018

Jak zvládnout partnerskou krizi (seminář)

Pavel Rataj

Už týden jen piju, dokonce někde vyhrabu šumivej multivitamín. Se zbytkem toustovýho chleba lahůdka.

Konečně dokážu svý praktický lékařce do telefonu vyskřehotat, co a jak. Poslouchá mě a i po drátě cejtím, jak je vyděšená. Ptá se mě na psychiatra, ten mě ale v tý chvíli ani trochu nezajímá. Připadám se zlej, k ničemu, klepe se mnou úzkost, abych neudělal nějakou chybu.

Doktorka se na mě odpoledne dotluče, převáže mi prst. Vidím ji kdesi za zrcadlem.

Využívejte celý web.

Předplatné

Nabádá mě, abych už nevypínal telefon, ale to už ležím stočenej do klubíčka a nezajímá mě nic.

Víte, chtěl jsem tak, jak jsem se dohodl se svým psychiatrem, namatlat o tomhle svým stavu, stavech, jak chcete, tři stránky, ale když už  jen tohle píšu, dělá se mi dost blbě. Skončím tedy, promiňte, a budu si moc přát, aby mi ten  STAV, v němž tohle dokážu napsat, vydržel co nejdýl.

Mám totiž strach. Mám strach, abych to nezakřiknul.

Autor se od roku 1995 léčí s těžkou maniodepresivní psychózou. Pro Psychologii.cz píše pravidelně o svých zkušenostech.

Diskuse 0
Život s diagnózou
Seriál

Autor se od roku 1995 léčí s těžkou maniodepresivní psychózou. Pro Psychologii.cz píše o svých zkušenostech.

František Růžička

  • Zdraví