Téma k poslechu: Co se životem
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Nespoutaná

Snažila jsem se žít tak, jak se má, ale málem mi ze všech těch pravidel hráblo. Teď na to jdu jinak.

Ještě donedávna jsem žila konzervativní život. Hodně konzervativní. Všechno muselo mít svoje místo a svůj řád. Už od mala mi začal perfekcionismus šlapat na paty. Tehdy jsem netušila, že vůbec nějakou takovou „diagnózu“ mám. A už vůbec ne, jaký to bude mít dopad na můj budoucí život.

Nikdy jsem nebyla nepořádná, měla jsem všechno perfektně uklizené, chodila jsem hezky nalíčená a upravená podle aktuální módy. O své budoucnosti jsem měla zcela jasno. Pravidelně jsem sportovala. Ve škole jsem byla upjatě snaživá a v kolektivu mě brali za hodnou slušňačku. Brala jsem se hrozně vážně. Nezlobila jsem a chovala se dle bontonu.

Byla jsem prostě blbá. Můj život byl konzervativně perfektní.

Perfekcionismus vyčerpává

Pak přišla puberta a s ní ortorexie – posedlost zdravou stravou. Jídlo muselo být striktně připraveno podle zásad zdravého stravování. Neexistovaly žádné výjimky. Všechno přírodní, bez éček, barviv a všelijakých hnusů. Přesně jsem měla naplánované, v kolik a co smím sníst. Kdykoliv se mi narušil můj systém, zpanikařila jsem. Všechno bylo nastavené musíš – nesmíš.

Netrvalo dlouho a přibyla anorexie… Se snižující se váhou se snižovala i chuť k životu, chuť navazovat nové kontakty, chodit do společnosti, chuť existovat. Totální sebedestrukce. Žádná láska, žádné city. Prostě troska. Kolem mě nebylo nic jiného, než jen bahno. Hodně velký dopad to samozřejmě mělo i na partnerské vztahy. Nebyla jsem schopna milovat. Žádné emoce, žádný sex.

Spadala jsem do depresí z toho, jaké mám nedostatky pro život v dnešní době. Jazyky, počítače, finance… Co když tyhle věci prostě znát a umět nechci?

Uplynulo pár let a čas začal všechno spravovat. Nějakou dobu jsem se učila zase všechno odznova. Připadala jsem si jak po mozkové mrtvici. Chtěla jsem žít a užít si to, jenže jsem nevěděla jak. Sledovala jsem ostatní, sledovala jsem co je normální, a učila se. Byla jsem už z perfekcionismu vyčerpaná.

Pak přišla doba, kdy se všechno změnilo. Jak splendidní! Maturovala jsem a přede mnou nejdelší letní prázdniny. V životě jsem si žádné neužila tak moc, jako tyhle! Konec středoškolského života, začátek vejšky, nové příležitosti, noví lidé. Vzala jsem to pěkně z vostra. Byla to pro mě výzva. Začala jsem být nespoutaná a žít úplně jinak.

Přestala jsem se hlídat v jídle a stravování vůbec řešit. Smířila jsem se svým tělem a začala se mít ráda. Učila jsem se zdravému sebevědomí a přestala se vázat na lidi. Začala jsem být sama sebou. Změnila jsem své uvažování, chování, styl i oblékání. Přestala jsem všechno řešit a vášnivě si zamilovala umění. Začala jsem dělat věci, které mě baví.

Řádný život? Děkuji, nechci

Dnešní doba je plná přikázání, pravidel, řádů, norem na všechno možné. Totální mozkový průjem. Apeluje se na dokonale štíhlou postavu, zdravou stravu, pohyb. Co máme jíst, jak se máme oblékat, co máme nakupovat, nebo co musíme umět a v čem všem se musíme vyznat. Spadala jsem do depresí z toho, jaké mám nedostatky pro život v dnešní době.

Všude kolem mě je jen nejvyspělejší IT technologie, samé aplikace, až mě to irituje. Bohužel to neovlivním. Můžu jen změnit svůj přístup k tomu. Postmoderní doba spoléhá na to, že každý mluví minimálně jedním cizím jazykem, umí používat dokonale Microsoft Office, vyzná se v produktech od Apple a sleduje ekonomickou inflaci.

Přešla jsem z extrému do extrému a často jdu hlavou proti zdi. Stal se ze mě rebel na plný úvazek.

A co když tyhle věci prostě znát a umět nechci? Nestačí snad, že mám dost přátel, co se v tom angažují? Můžu se jen uklidňovat vědomím, že mi teď do hlavy vstoupily věci pro život hodnotnější – třeba jak odstranit připálený jídlo z trouby, sundat špagety ze stropu nebo jak dostat dalšího panáka gratis, aniž bych se musela svléknout a nechat se osahávat obscénním magorem.

Kdybych měla být upřímná, mám ráda večery doma u filmu a červeného vína. U cigarety a s knihou v ruce. Nebo v kavárně, když si dám preso a chytám lelky. Takovéhle chvilky já prostě žeru. Chodím teď na různé akce a večírky, domů přicházím někdy až k ránu, pašuju na kolej kamarády, piju alkohol a bavím se. Češu se, jen když chci, a nedělá mi problém sníst ve dvě ráno nějakou mňamku.

Vymetám každou kulturní akci, aktivně se zapojuji do školních organizací a eseje píšu jen pár hodin před deadlinem. Excelentní prokrastinace. Do toho studuji školu, která mě baví. Začala jsem milovat svobodu a jakékoliv pravidlo se mi příčí. Konzervatismus se mi prostě hnusí. Přešla jsem z extrému do extrému a často jdu hlavou proti zdi. Stal se ze mě rebel na plný úvazek. Porušuji pravidla a baví mě to, můj život je teď spontánně vzrušující.

Využívejte celý web.

Předplatné

Chcete se i vy podělit o svůj příběh či názor formou článku? Napište nám na mail redakce@psychologie.cz

Diskuse 0