Videosemináře: Učebna
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Nezanedbávejme hardware

Komunikujeme a realizujeme se ve světě skrze své tělo. K vyváženému životu patří i péče o ně.

Ze seriálu: Hlava a tělo

Pavel Milan Černý

Pavel Milan Černý

11. 10. 2012

Chceme-li se o sebe zodpovědně postarat, pak péče o své zdraví a fyzické bytí jistě bude mít jednu z nejvyšších priorit. Vnímám ji jako soubor několika věcí – sport a pohyb, péče o tělo, strava, odpočinek a v neposlední řadě celkový postoj a přístup k věci.

Asi znáte větu, že fyzický stav je odrazem stavu duše. Jsem přesvědčený o tom, že to je i naopak – že se i duše cítí lépe, když pracujeme na tom, aby naše fyzická skořápka byla v pohodě.

Duše a tělo tvoří celek, jednotu, nelze je oddělovat. Vzájemně se ovlivňují. Naše bytost bude spokojeně fungovat, jedině když budou v pořádku obě části.

Soustředíme-li se jen na svou psychiku (vnitřní, duchovní růst) a přitom zanedbávame či přímo odmítáme náš fyzický rozměr jako něco povrchního, vnějšího, jednou nás to dožene. Navíc i duši pomůžeme, když se budeme cítit fyzicky zdatní, v pohodě a dokážeme se sami sobě líbit.

Tělo je zázrak

Naše tělo je skutečně fascinující. Funguje pro nás usilovně 24 hodin denně. Někdy mu dáváme zabrat více, někdy ho necháváme odpočinout, ale nikdy zcela nevypne. Dáváme mu však tolik péče, kolik ono pracuje pro nás?

Bylo období, kdy mi spánek přišel jako neproduktivní čas. Měl jsem za to, že čím méně dokážu spát, tím lépe pro mě.

Pro mě je starání se o tělo a o zdraví komplex několika složek:

  • sport a pohyb
  • odpočinek a relax
  • péče o tělo a láska k němu
  • strava
  • celkový přístup a postoj k věci

Tento článek bude spíše praktický, než aby se jednalo o hloubkovou psychologickou sondu. Přistupuji k tématu čistě selským rozumem a s vědomím toho, že nemám patent na pravdu.

Rozhýbat…

Že je užitečné se hýbat, cvičit, sportovat a být fit asi není třeba vysvětlovat. Mě mimo společenských sportovních aktivit s kamarády vždycky bavilo plavání (miluju vodu) a dnes především běhání, které jsem zprvu nesnášel a nechápal jsem, jak to může někdo dělat. Nyní je pro mě jít si zaběhat do lesa úžasná věc, na kterou se těším.

Jsem v přírodě, vydávám sice fyzickou energii, ale čerpám tu psychickou a jsem jen sám se sebou. Vyčistím si hlavu a někdy přijdu na zajímavé nápady. Velmi často se z běhání vrátím s mnohem lepší náladou, než s jakou vybíhám.

Z nějakého důvodu získávám k denním starostem určitý odstup, snad nadhled. Dělám něco jen a jen pro sebe, vlastně do sebe investuju. Běhám pro běhání samotné, ne na čas nebo kvůli překonávání nějakých rekordů (ale čas od času si posunuji hranice, kolik toho uběhnu). Běhám kvůli sobě.

… a zklidnit

Spánek jsem měl vždycky rád, ale bylo období (mnoha let), kdy mi spánek přišel jako neproduktivní čas. Vlastně jen odděloval jeden pracovní den od druhého a dodával mi energii pro další práci. Měl jsem za to, že čím méně dokážu spát, tím lépe pro mě – víc toho stihnu. Kruhy pod očima a fialovou barvu kůže kolem očí jsem zřejmě moc nevnímal nebo si to nepřipouštěl.

Dnes vnímám spánek a odpočinek v klidu jako jeden ze základních kamenů péče o své fyzické bytí. Snažím se si ho užít, vždy předtím dělat něco příjemného, rozhodně nepracovat. Jsem přesvědčen, že v jakém rozpoložení člověk usíná, takový je i spánek a jeho následný užitek.

Když člověk trochu pronikne do podstaty propojení fyzického těla, nemocí a psychiky a lidského trápení, uvědomí si, že opravdu všechno se vším souvisí.

Investice do dobré postele a především do kvalitní matrace je možná jednou z nejlepších, kterou pro sebe člověk ve svém domově může udělat. Stejně tak i prostředí ložnice v tom hraje velkou roli. Cítíte se v ní dobře? Je pro vás příjemné si jen tak lehnout do postele a dívat se kolem sebe?

V jednom z předchozích bytů jsem měl přímo u postele i počítač a vlastně pracovnu. Postel tak často přes den sloužila i jako odkládací prostor pro složky, papíry, materiály.

Naše duše podobné prvky vědomě či nevědomě vnímá a spojuje si je k sobě. V malých bytech to jistě nemusí být jednoduché, ale přesto se domnívám, že je hodně důležité si bydlení prostorově uzpůsobit tak, aby ložnice byla opravdu čistě ložnicí a abychom se tam cítili maximálně příjemně, komfortně, uvolněně.

10. listopadu 2018

Zvládání emocí v pěti krocích (seminář)

Radka Loja

Vyčistit si hlavu

S odpočinkem také souvisí, jestli dokážeme alespoň občas vypnout. Umím si jen tak v lese lehnout na trávu nebo sednout na lavičku a nic nedělat? Nemám z toho špatný pocit nebo výčitky svědomí (že se nic neděje)? Když investuji do péče o své tělo a dopřávám si příjemné pocity například prostřednictvím masáže, dokážu se soustředit jen na ni a nepřemýšlet třeba o práci?

Pro mě to není vůbec jednoduché, protože mi mysl někdy těká z tématu na téma. Vědomě se však snažím se při podobných činnostech soustředit jen na tu činnost samotnou – vychutnat si ji, procítit to. Vždyť i takto svému tělu prokazujeme nezbytnou lásku.

Věci, které dělám proto, že bych takzvaně měl, nefungují opravdově. Nestačí zůstat na povrchu – nevěnovat se činnosti celým tělem a duší, ze srdce.

Projevy lásky k tělu mohou být různé – každý ať si za to dosadí, co jemu je příjemné. Pro mě jsou to například ty masáže. Pozornost si určitě zaslouží všechny části těla – ať už jsou to zuby, ruce, nehty nebo třeba nohy. Pečuji o ně, nebo to zanedbávám? Nejde o výši investovaných peněz, na nich to nestojí – jde spíše o přístup.

Tělo a duše: spojené nádoby

Když člověk trochu pronikne do podstaty propojení fyzického těla, nemocí a psychiky a lidského trápení, uvědomí si, že opravdu všechno se vším souvisí. Fungujeme jako komplexní celek, každá část má svou funkci a zaslouží si tím pádem péči a lásku.

V tomto konkrétním tématu se necítím úplně kompetentní, a tak spíš doporučím fantastickou knihu – Nemoc jako cesta od pánů Thorwalda DethlefsenaRuedigera Dahlkeho (více o ní píši zde). Pro mě osobně znamenala zásadní změnu pohledu na nemoci, úrazy a právě vztah ke svému tělu.

Poprvé jsem ji četl v roce 2011, když jsem dostal trombózu a ležel jsem v nemocnici. Jedno z opatření bylo, že jsem téměř nesměl jíst maso (negovalo by to totiž účinky léků na ředění krve). Poprvé v životě jsem tedy přešel převážně na vegetariánskou stravu a zajímavé je, že jsem poprvé po dlouhé době zhubnul několik kilo – vítaný vedlejší účinek.

Po vyléčení jsem se k masu sice částečně vrátil, ale zjistil jsem, že už ho tolik nepotřebuji, že po něm tolik netoužím jako dříve. Cítím se lehčeji než kdy dříve a myslím, že takhle „čisté“ tělo jako dnes jsem neměl za celý svůj dospělý život. Je fantastický pocit odcházet od jídla a nemít pocit těžkého žaludku, který nejspíš mnozí lidé berou jako přirozený stav bytí a ani to nevnímají.

Tankujte kvalitně

Jídlo a pití je zkrátka základní palivo pro provoz našeho těla. Do auta bych si nekvalitní naftu nebo benzín taky nenalil, tak proč to tak dělat s jídlem, zvlášť když se to týká mě samotného? Troufnu si tvrdit, že drtivá část lidí u nás jí velmi nezdravě a že se to zákonitě někde musí projevit. Jsem přesvědčený o tom, že se v nás ty nezdravosti ukládají a že jsou pak jednou z příčin předčasného stárnutí, únavy a nemocí.

Dnes se snažím jíst

  • střídměji, ne do plna, nemít velké oči – nepřecpávat se (což je, přiznám se, někdy hodně těžké, když mám velký hlad),
  • víckrát denně (podle hladu – dám na signály svého těla),
  • co nejvíc bio, bez chemie,
  • co nejméně zprocesované suroviny,
  • hodně ovoce, zeleniny, luštěnin,
  • bez masa, pouze ryby.

Jen ta zásada jíst pomalu mi stále moc nejde. Začal jsem taky pít hodně vody z kohoutku. Všude sebou nosím lahev na vodu a pravidelně se hydratuji. Už ani nedokážu pít ty umělotiny, sladké limonády nebo tzv. ledové čaje a žasnu, že mi to kdysi chutnalo. Není to opravdové, a to je faktor, kterého si dnes zvlášť u jídla vysoce cením.

Co ovšem příliš neuznávám, jsou různé diety a řízené stravy. Na papíře to vypadá dobře a logicky a u mnoha lidí to může i zafungovat. Pokud to však dělám z toho důvodu, že musím nebo si naordinuju nějakou stravu, protože jsem si přečetl, že to je zdravé a že mi pak bude líp, ale ve skutečnosti to tak necítím a stále myslím na to, že bych si dal nejradši něco jiného, pak je to podle mě (téměř) k ničemu.

Pokud to nedělám s přesvědčením a člověk jako celek s tím není v souladu, tak to pak nemůže mít ten kýžený efekt – minimálně ne hluboce, dlouhodobě. Nejde o to se překonávat a přesvědčovat, ale spíše pozorovat sebe sama, jestli mi to, co jím, ještě dělá dobře. Podle mě to jde ruku v ruce s vnitřním, duchovním růstem.

Využívejte celý web.

Předplatné

Celostní přístup

Jde o celostní postoj na všech úrovních – jak uvnitř, tak venku. Nestačí si do diáře zařadit sport nebo fitko a myslet si, že to tělu bude stačit. Jednoduchý příklad: jezdím výtahem nebo si vždy vyšlápnu schody? Všude jsem autem anebo taky chodím pěšky? Jsou to vlastně drobnosti, ale vypovídají o postoji. Co říct člověku, který sportuje, ale pak do sebe naláduje spoustu nezdravostí, chemie a tuků?

Věci, které dělám proto, že bych takzvaně měl, nefungují opravdově. Nestačí zůstat na povrchu – nevěnovat se činnosti celým tělem a duší, ze srdce. I ve fitku člověk jistě potká lidi, kteří tam chodí už nějaký čas, a stejně to na nich není vidět. Je to klišé, ale zdraví máme jen jedno a ani penězi (například za drahou lékařskou péči) nenahradíme svůj vlastní přístup k věci. Přitom to není nic těžkého. Stačí se mít rád a chovat s k sobě podle toho ve všech ohledech.

Diskuse 0

Pavel Milan Černý

Osobní a firemní kouč, poradce pro manažery

www.PavelMilanCerny.cz

Hlava a tělo
Seriál

Průvodce pro naší fyzickou a psychickou rovnováhu.

Více autorů

  • Zdraví