Videosemináře: Učebna
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Nová psychologie úspěchu

Za úspěchem nestojí pouze schopnosti a talent, ale také váš přístup k nim: nastavení mysli.

Carol Dwecková

Carol Dwecková

23. 10. 2015

Významný sociolog Benjamin Barber kdysi řekl: „Nepoměřuji lidi podle jejich slabých či silných stránek, ani podle úspěchů či neúspěchů. Rozděluji je na učenlivé a nepoučitelné.“ Jak se proboha někdo stane nepoučitelným? Všichni se přeci rodí s intenzivní snahou se učit!

Nemluvňata své dovednosti zlepšují každý den. A nejen obyčejné dovednosti, ale i ty nejobtížnější životní úkoly: učí se například chodit a mluvit. Nikdy si neřeknou, že je to příliš těžké nebo to nestojí za námahu. Malé děti se nebojí dělat chyby ani se ztrapnit. Chodí, spadnou, vstanou. Prostě se sunou kupředu.

Co by toto překotné učení mohlo zastavit? Fixní nastavení mysli. Jakmile se děti naučí samy sebe hodnotit, některé dostanou z výzev strach. Bojí se, že nebudou chytré. Studovala jsem tisíce lidí, počínaje předškoláky, a vyrazilo mi dech, kolik z nich odmítá příležitosti se učit.

Dali jsme čtyřletým dětem na výběr: mohly opětovně složit snadnou skládačku, nebo se mohly pokusit o nějakou těžší. I v tak útlém věku děti s fixním nastavením mysli (ty, které věřily v nepružnost svých vlastností) zůstaly u jistoty. Děti, které se narodí chytré, „nedělají chyby“, říkaly.

Dětem s růstovým nastavením mysli (těm, které věřily, že chytřejším se můžete stát) přišla ta volba zvláštní. Proč se vůbec ptáte, paní? Proč by chtěl někdo skládat pořád tu samou skládačku dokola? Vybíraly si stále těžší skládačky. „Hrozně moc na to chci přijít!“ vykřikla jedna holčička.

Děti s fixním myšlením tedy chtějí mít jistotu, že uspějí. Chytří lidé by měli uspět vždy. Pro děti s růstovým myšlením je však podstatou úspěchu snaha se zlepšit. Jde jim o to, aby se chytrými staly.

Jedna žákyně sedmé třídy to shrnula:

„Myslím, že inteligence je něco, o co se musí usilovat, co nedostanete jen tak… Většina dětí se nepřihlásí, nejsou-li si jisté svou odpovědí. Já ruku obvykle zvednu, protože spletu-li se, moji chybu opraví. Nebo se přihlásím a zeptám se: ,Jak by se to dalo vyřešit?‘ nebo ,Tohle nechápu. Můžete mi pomoct?‘ Už jen tím zvyšuju svou inteligenci.“

Víc než skládačky

Jedna věc je nechat si ujít skládačku. Nechat si ujít příležitost důležitou pro vaši budoucnost je už jiná věc. Abychom to prozkoumali, využili jsme neobvyklou situaci univerzity v Hongkongu. Na této univerzitě se vše odehrává v angličtině – vyučování je v angličtině, učebnice jsou v angličtině i zkoušky jsou v angličtině. Někteří studenti, kteří na univerzitu nastoupí, však plynně anglicky nemluví, logicky by s tím tedy měli rychle něco dělat.

Při zápisu do prvního ročníku jsme věděli, kterým studentům angličtina nejde. Položili jsme jim klíčovou otázku: Pokud by fakulta nabídla kurz pro studenty, kteří potřebují zlepšit své znalosti angličtiny, chodili byste na něj?

Zkoumali jsme také nastavení jejich mysli. Zeptali jsme se jich, nakolik souhlasí s výroky tohoto typu:

  • „Máte určitou inteligenci a nemůžete ji moc změnit.“ Lidé, kteří s podobnými výroky souhlasí, mají fixní nastavení mysli.
  • Lidé s růstovým nastavením mysli souhlasí spíše s výrokem: „Vždy můžete podstatně změnit míru své inteligence.“

Později jsme sledovali, kdo by s kurzem angličtiny souhlasil. Studenti s růstovým myšlením mu řekli poměrně jednoznačné ano. Ti s fixním myšlením o něj velký zájem neměli.

Studenti s růstovým nastavením mysli se v přesvědčení, že podstatou úspěchu je učení, chopili šance. Ti s fixním myšlením však nechtěli své nedostatky odhalit. Pro to, aby se cítili chytře v krátkodobém horizontu, byli ochotni ohrozit svou akademickou kariéru.

Tak se lidé s fixním nastavením mysli stávají nepoučitelnými.

2. – 5. srpna 2018

Pohybový a relaxační seminář

Jan Smetánka

Mozkové vlny vyprávějí příběh

Rozdíl je patrný i v mozkových vlnách. Do naší laboratoře na Kolumbijské univerzitě, která zkoumá mozkové vlny, jsme pozvali lidi obou typů myšlení. Zatímco odpovídali na několik těžkých otázek a dostávali zpětnou vazbu, sledovali jsme, co jejich mozkové vlny prozrazují o jejich zájmu a pozornosti.

Lidé s fixním myšlením měli zájem jen tehdy, když se zpětná vazba týkala jejich schopností. Jejich mozkové vlny svědčily o velké pozornosti v okamžicích, kdy jim byla sdělována správnost či nesprávnost jejich odpovědí.

Když jim však byly poskytnuty informace, které by jim pomohly v učení, nejevili žádný zájem. I když odpovídali špatně, neměli zájem dozvědět se, jak zní správná odpověď. Velkou pozornost informacím umožňujícím rozšíření znalosti věnovali jen lidé s růstovým myšlením. Jen pro ně bylo učení prioritou.

Co je vaší prioritou?

Pokud byste si měli vybrat, co byste zvolili? Velký úspěch a sebepotvrzení, nebo hodně výzev?

Podobná rozhodnutí nejsou lidé nuceni činit jen v případě intelektuálních úkolů. Musí se rozhodovat i v otázkách vztahů: chtějí vztahy posilující jejich vlastní ego, nebo vztahy vybízející je k růstu?

Položili jsme středoškolákům otázku, kdo je jejich ideální partner, a výsledek byl následující. Mladí lidé s fixním nastavením mysli říkali, že:

  • Ideální partner by je obdivoval.
  • Připadali by si s ním dokonalí.
  • Zbožňoval by je.

Jinými slovy, dokonalý partner by ctil jejich dané vlastnosti. Můj muž údajně takové pocity dřív míval, chtěl být bohem náboženství jedné osoby (své partnerky). Naštěstí se té myšlenky zbavil dřív, než mě potkal.

Studenti s růstovým nastavením mysli toužili po jiném typu partnera. Říkali, že:

  • Ideální partner by viděl jejich chyby a pomáhal by jim něco s nimi udělat.
  • Chtěl by, aby byli lepším člověkem.
  • Povzbuzoval by je, aby se učili novým věcem.

Pochopitelně nechtěli někoho, kdo by se po nich vozil nebo snižoval jejich sebevědomí, ale někoho, kdo by přispěl k jejich rozvoji. Nepředpokládali, že už jsou zcela rozvinutými, bezchybnými bytostmi, které se nemají co učit.

Ptáte se, co když se dají dohromady dva lidé s různým nastavením? Jedna žena s růstovým nastavením mysli o svém manželství s mužem s nastavením fixním prohlásila:
 
Hned po svatbě jsem si začala uvědomovat, že jsem udělala velkou chybu. Pokaždé, když jsem řekla něco jako: „Proč nezkusíme chodit víc ven?“ nebo „Chtěla bych, aby ses před důležitými rozhodnutími se mnou radil“, byl z toho zdrcený. A místo abychom si promluvili o problému, který jsem nadnesla, musela jsem celou hodinu napravovat škody, aby se zase cítil dobře. Navíc pak běžel k telefonu zavolat matce, jež ho neustále zahrnovala obdivem, který zřejmě potřeboval. Oba jsme byli mladí a v manželství nezkušení. Chtěla jsem jen komunikovat.

Manželova představa o úspěšném vztahu – tedy o naprostém, nekritickém přijetí – neodpovídala představě jeho ženy. A její představa o úspěšném vztahu – v němž se čelí problémům – neodpovídala představě manžela. Růst jednoho byl noční můrou druhého.

Ukázka z knihy Carol Dweckové Nastavení Mysli

Diskuse 0