Jaká budou média v roce 2025?
Debaty s tímhle názvem jsem se minulý týden zúčastnil ve Zlíně na konferenci o reklamě s názvem Duhová kulička. Koná se pravidelně v rámci zlínského filmového festivalu, který se zaměřuje na filmy pro děti, tedy mimo jiné pohádky. Asi taky proto jsem měl místo prvního obrázku své prezentace otázku: „A jakou ještě chcete slyšet? Tu o perníkové chaloupce, anebo radši Červené Karkulce?
Protože je zjevné, že předpovídání budoucnosti, zvlášť v médiích není nic jiného než vyprávění pohádek. Netušíme, co bude za dva roky (kdo například před dvěma lety tušil něco o módní vlně iPadu a tabletů obecně?), natož za patnáct let. Pohled zpátky je nejlepším indikátorem naší prognostické bezmocnosti. Kdo by si v roce 1996 dokázal představit, jaká budou média dnes?
V médiích či obecněji komunikaci si plníme více své sny než v jiných oborech. Často i ty zdánlivě neuvěřitelné. Můj oblíbený příklad se týká mě samotného. Jako kluk jsem v sedmdesátých letech – coby fanoušek sci‑fi – vůbec nepochyboval o tom, že se podívám do vesmíru. Zdálo se mi nevyhnutelné, že po roce 2000 bude zavedena pravidelná linka mezi Zemí a Měsícem a že se tamní základna stane oblíbeným cílem třeba i rodinných víkendových výletů.
Ale když v povídce či románu z blízké budoucnosti vytáhl hrdina z kapsy videotelefon, shovívavě jsem se tomu zasmál. Při pohledu na černobílý televizor v obýváku a věčně rozbitý telefon v předsíni se mi zdálo nemožné, že by je někdo během mého života dokázal zkombinovat do jednoho přístroje, a ten by se pak ještě vešel do kapsy! A vida.
Dnešní bulvární média už nebudou fungovat jako klíčová dírka, kterou lidé nahlížejí do života celebritám, protože tuto roli převezmou sociální média.
O čem sní a v čem se pletou teenageři dneska? To mě zajímá mnohem víc než názory a předpovědi expertů, jakkoli poučených. Jak si představují média v roce 2025? Řadě z nich jsem v posledních týdnech tuto otázku položil. Zde je pět nejčastějších předpovědí:
- Papírové noviny nezaniknou. Ale budou vypadat jinak. Dnešní dvacetiletí a mladší je číst nebudou. Pro dnešní třicetileté a starší se stanou luxusním zbožím a symbolem společenského statusu. Nikdo je nebude moc číst, ale budou často položeny na stolku v obýváku.
- Televize se skoro nezmění. Zůstane pasívním médiem, u kterého lidé odpočívají. Možná se prosadí 3D obraz, ale opět jen tehdy, pokud to na diváky nebude klást žádné nároky. Stejně tak se nezmění rozhlas.
- Bulvární žurnalistika přestane existovat. Dnešní bulvární média nabídnou jiný, asi čistě zábavný obsah, ale už nebudou fungovat jako klíčová dírka, kterou lidé nahlížejí do života celebritám, protože tuto roli převezmou sociální média.
- Facebook nahradí něco jiného. Nikdo nedokáže říct, co to bude, ale mnozí jeho dnešní mladí uživatelé se shodují na tom, že tahle sociální síť i její obdoba jsou jen dočasným jevem. Na tomhle existuje opravdu silná shoda a je to jedna z věcí, které mě nejvíc překvapily.
- Vznikne poptávka po seriózní žurnalistice. Novináři přestanou být „poučenými diletanty“, kterými byli posledních dvě stě let. To už dnes umí líp Google. Co neumí, je informace interpretovat a rozumět jim. Žurnalistika budoucnosti bude vysoce odbornou profesí. Novinářů však bude mnohem méně než dnes.
Tak přemýšlejí o médiích v roce 2025 ti, kteří v té době budou třicátníky a na vrcholu sil. Třeba jich budou mít dost, aby sny proměnili ve skutečnost. Co myslíte?
Článek vyšel v týdeníku Reflex.
