Téma k poslechu: Co se životem
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

O komunikaci a instinktech

Vše důležité se děje beze slov, ač mnohé s křikem: milování, porod, umírání.

Ze seriálu: Knížka hledá nakladatele

Mluvíme, řečníme, píšeme téměř se stejnou samozřejmostí, s jakou dýcháme. Přesto není mnoho profesí, které se zabývají jazykem a aplikují poznatky obecné lingvistiky a teorie komunikace. V psychiatrii je rozpracována komunikační terapie v několik léčebných technik.

Pozornost řeči věnuje antropologie, která předkládá poznatek, že jednotlivé kultury vykazují vysokou podobnost svých jazykových výtvorů. Odlišná lidská společenství vyprávějí obdobné mýty o původu a vzniku světa, o zrození bohů, o příčinách různých jevů a kultovních zvyklostech.

Jsou lidé, kteří zakoušejí, že „slovo tělem učiněno jest“. Učitel, kazatel, básník, spisovatel a mnozí jiní mají k jazyku zvláštní vztah. Podle svého zaměření sestavují soubory poznatků, vypracovávají  programy, kázání, vymýšlejí romány, skládají básně…

Takzvaná „poslední slova“ jsou nejspíš smyšlenka. Když člověk umírá, bolestně sténá. Jen ojediněle jsem rozpoznal ve vzlycích umírajícího volání „maminko!“.

Mnozí znají a používají „posvátná“ slova. Jiní po příkladu předků, kteří „čarovali“, zaklínali se čertem i ďáblem, dovedně osočují své případné protivníky, byť již vystačí s nařčením místo „uřknutí“, s kádrováním místo „svolávání kleteb“. Na magii slov se úspěšně přiživují nejen reklamní agentury, ale od nepaměti vůbec všechna slovesná umění.

Četná úsloví prozrazují, jak lidé zvládají tvořivým vztahem k jazyku mnohé tíživé stavy: kupříkladu vyjádří představu, že lze pouze „jednou nohou být v hrobě“. Podobně lze „mluvit do větru“, „milovat až za hrob“, „dát za druhého život“.

Přesto vše důležité se děje beze slov, ač mnohé s křikem: milování, porod, umírání. Takzvaná „poslední slova“ jsou nejspíš smyšlenka. Když člověk umírá, bolestně sténá. Jen ojediněle jsem rozpoznal ve vzlycích umírajícího volání „maminko!“.

Komunikace má svá omezení. Tenkrát jsem cosi pozoruhodného viděl a litoval jsem, že nic neslyším, takže nevím, co jsem pozoroval. Dva tvorečci hmyzího společenství mi neobjasnili, co to dělají. Skláněl jsem se nad nimi na zastávce městského autobusu. Na rozhraní mezi asfaltem a pruhem trávy se jedna vosa pachtila s druhou, zjevně nehybnou. Táhla ji do trávy. Obě stejné: členěná těla, žlutočerně příčně pruhované zadečky, blanitá průhledná křídla s jemnými tmavými žilkami, dvakrát tři páry nožiček, dva páry tykadel na hlavičkách.

Domýšlel jsem, co to pozoruji svýma očima? Neodkladnou první pomoc? Kanibalismus? Pohřební úkon? Pomyslel jsem na instinkt a přemítal, zda je stejně mocný jako některý kulturní či civilizační úkon? Anebo naopak: tedy mocnější?

Pokračování za týden.

Rozmluvy 76letého psychologa Václava Smitky (v textu kurzívou) a 77letého psychiatra Vladimíra Řezníčka představují soubor textů připravených ke knižnímu publikování. Psychologie.cz je v podobě seriálu vydává každou neděli, dokud kniha nenajde svého nakladatele. Pomoci můžete i vy svými komentáři a názory v diskusi čtenářů…

Diskuse 0
Knížka hledá nakladatele
Seriál

Rozmluvy psychologa Václava Smitky (76) a psychiatra Vladimíra Řezníčka (77) představují soubor textů připravených ke knižnímu publikování. Psychologie.cz je bude v podobě seriálu vydávat každou neděli, dokud kniha nenajde svého nakladatele.

Více autorů

  • Komunikace