O radách a rádcích

K ventilování osobních a partnerských starostí před kamarádkami tíhneme hlavně my ženy. Možná jste si někdy v akutní krizi položily otázku: Co je lepší pomoc? Pokec s dobrou kamarádkou, nebo sezení u psychologa?

Jak kdy. Správná kamarádka vás má psychicky podržet a utírat vám slzy. Být loajální, ale na druhé straně se pokud možno zdržet hodnocení a rad. Obzvlášť rychlých a nevyžádaných.

Psycholog vám má poskytnout pravý opak. Hlavně vás má jemně směřovat k řešení problému tak, abyste si sama uvědomila jeho jádro a možné řešení.

Je hodně důležité tyto dva přístupy nezaměňovat. Proč? Má to víc důvodů. My ženy máme často sklon poskytovat silácké rady druhým, ale přitom bychom je nebyly schopny použít ani ve vlastním životě, kdyby nastala osudová nutnost.

To máš jednoduché…

„Já bych ji seřvala na tři doby…“ zní třeba rada na adresu neodbytné tchyně, která mladé rodině do všeho mluví a na vše má svůj názor.

Někdy se ale ukáže, že dotyčná rádkyně má svoji vlastní tchyni na druhém konci republiky, tudíž nikdy nezažila situaci, kdy by musela i po nepříjemném střetu sdílet nadále s touto příbuznou vícegenerační domek, jako její kamarádka.

“Postavila bych mu hned kufry za dveře…“ je obvyklý nekompromisní odsudek v případě, že se kamarádce svěříme s nevěrou manžela, která ale byla jen jednorázovým úletem.

Rozhořčená kamarádka už pochopitelně neřeší, že vy jste právě na mateřské dovolené s třetím dítětem, a tedy zcela finančně závislá na manželovi. V horším případě jste ještě navíc křehké, labilní povahy a nesnášíte samotu.

Jednoduchá řešení obvykle neexistují. Psycholog to narozdíl od kamarádky ví.

"To je zaručeně začínající domácí násilí, zdrhej…nebo to bude brzo horší,“ je další častý názor kamarádek v případě, že vás včera manžel počastoval peprnou nadávkou, kopnul do židle a prásknul mohutně dveřmi.

Co na tom, že se podobná scénka odehrála ve skutečnosti po pěti letech soužití poprvé, manžel byl zrovna po středoškolském srazu pod vlivem alkoholu a vy jste na něj kvůli tomu předtím půl hodiny ječela. Je to jistě nepříjemná situace, ale nemusí se už nikdy zopakovat. Nehledě na to, že jediné místo, kam se kamarádka reálně může uchýlit, pokud vás poslechne, je azylový dům.

Podobné situace jsou přesně těmi případy, kdy není dobré kohokoliv podporovat ve výbuchu a podlehnutí emocím. Naopak, pokud  vás dotyčná požádá o radu, je třeba ji nejdřív směřovat ke střízlivému vyhodnocení situace. Jednoduchá řešení totiž obvykle neexistují. Psycholog to narozdíl od kamarádky ví, a proto by se měl zdržet toho, aby řešení svěřeného problému vyslovil za vás.

30. dubna. – 5. května 2019

Otevřené vztahy (seminář)

Pavel Špatenka

Zlatá pravidla správné vrby

Pokud se přece jen rozhodnete svým blízkým radit, mějte na paměti:

• Nikdy nikdo nevidíme pořádně do života druhého člověka, zejména do jeho partnerského vztahu. Páry, jevící se nám při vnějším pohledu jako naprosto harmonické, můžou být ve skutečnosti patologicky provázané. Naopak dvojice, které občas uspořádají i před svými známými zuřivou italskou hádku, se třeba hluboce milují a podobné chování mají jako domácí folklór a způsob ventilace přetlaku emocí. Ani jeden z nich se necítí týraný nebo uzurpovaný.
• Každý laik má sklon projektovat do cizího problému svůj vlastní život a své zkušenosti. Podobnost ale může být čistě vnějšková.
• Řešení, které nabízíme, často není v souladu s povahou dotyčného člověka. Vypovídá jen o tom, co jste možná schopni udělat VY, a to ještě jen za určitých okolností.
• Někdy může být laické probírání problému ze všech stran spíš na škodu. Když v období partnerské krize podlehneme touze ventilovat  i nejhlubší intimity  o „tom bídákovi“ s kamarádkami, nemusí takové svěřování dobře skončit.
• Choulostivé záležitosti často bobtnají úměrně tomu, jak moc se do nich vrtá. Nakonec vás kamarádky můžou přesvědčit o tom, že jste si vzala za manžela největšího exota a sobce pod sluncem, přestože objektivně vzato je jejich manžel ještě mnohem horší než ten váš. V podobné situaci by bylo spíš na místě nechat některé věci vyšumět, než je urputně řešit.
• Motivy jednání a slova blízkých lidí nemusí být vždy diktována jen altruismem. Rozvedená zatrpklá kamarádka vás spíš podpoří v podání žádosti o rozvod a v názoru, že všichni chlapi jsou nemožní hajzlové, než ve snaze domácí problémy smírně urovnat. Někdy proto, že to tak cítí, jindy v podvědomé touze, abyste se s ní ocitla na stejné lodi.
• V neposlední řadě: i dotyčný rádce mnohdy není schopen řešení, které vám tak vehementně vnucuje. Díky tomu se často stává, že kamarádka, které vám radila vyhodit sexuálně zhřešivšího manžela z bytu, se o dva roky později zachová ve stejné situaci naprosto odlišně. Pragmaticky si totiž spočítá plusy a mínusy porozvodového uspořádání,  hrozící fatální nedostatek financí a rozhodne se svůj manželský svazek slepit.

Někdy ani nemusíme čekat na prozření dva roky. Najednou si všimneme, že kolegyně, co ještě nedávno pokřikovala, jak máte problémy se šéfem řešit asertivně a pohotově, najednou v podobné situaci sklopí hlavu  a nezmůže se na jakoukoliv smysluplnou reakci.

Nejlepší pomocnou ruku ve skutečnosti najdete na konci svého ramene. A jedině vaše mysl a intuice zná pravou podstatu vašeho problému.

Nestačíte se divit…Jak to, že VÁM vždycky radila být rázná, když se sama chová jako puťka? Ono je totiž v zásadě vždycky jednodušší radit těm druhým, než sama jednat. A proto je důležité mít výše uvedená zlatá pravidla stále na mysli.

Ne nadarmo totiž říkali naši předkové: Dvakrát měř, jednou řež. Řezy, jak známo, bývají někdy nevratné.

Takže – pomoc hledejte, ale stejně mějte na mysli, že nejlepší pomocnou ruku ve skutečnosti najdete na konci svého ramene. A že jedině vaše mysl a intuice zná pravou podstatu vašeho problému. Pokud se jim naučíte naslouchat, budete potřebovat míň rad a poradců.

Tím rozhodně nezavrhuji sezení u psychologa nebo svěření se kamarádce. Jen pamatujme, že konečným cenzorem toho, jestli poskytnutou radu bezhlavě přijmeme nebo po zralé úvaze odmítneme, jsme MY samy.