Obraz vnitřního dítěte — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

juni34 2. 12. 2015 18:48 +1
Výborný článok, ďakujem:)
Oldřich Dotovský 2. 12. 2015 20:57 +2
Není tohle náhodou nejdelší článek na Psychologii.cz? Ukládám si na čtení do letadla. :-)
Mho 3. 12. 2015 11:53 +4
Člověk má přímo sváteční pocit, když čte něco tak hlubokého, s tolika zákoutími nádherných myšlenek..Malý princ patří ke knížkám, ke kterým se můžu v různých obdobích svého života neustále vracet: radostná či bezstarostná, ale i s nutkavou potřebou plnit povinnosti či zatížená dramaty a smutky..V mé duši jsou vždy jiné "hlavní" myšlenky, co zrovna chtějí hrát ve filmu mého já... Jsem stále starší, raději snad zkušenější:-), a tak i obsah slov, které čtu pro mě získává jiný význam.. Aleš nalézá v textu Exupéryho jěště víc - inu, citlivá duše psychologa.. A tak udivená zjišťuju, že Malý princ je vlastně recept na to, co bych chtěla žít: šťastný život...já jsem teď zamilovaná, a tak ráda čtu, že je správně, že nedokážu hrát divadlo, a - každý den o trochu blíž - co zasívám, to i zklízím, že věřím tomu co cítím (správné vidíme jenom srdcem), a prostě budu otevřená, i s rizikem zranění, protože jinak to neumím a nechci.. a trpělivost že má svou cenu, že je to dobrodružství i muka zároveň..a že láska má moc, že všední setkání nezevšední...stejně jako všechna setkání s Alešem Boreckým..Děkuji! monikah
ALena1 3. 12. 2015 12:58
V tomto případě jsou slova podpůrným pramenem porozumění... Moc díky!