Odpovědi skryté ve stínu — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

bety 28. 1. 2013 07:18 +2
Dobrý den, jste to řekl přesně, abych mohla se vypořádat s démonem, či jej pojmenovat, musím se vypořádat s emocemi, které démona stvořily. A proč jej stvořily ? Protože jsme se s emocemi neuměli vypořádat, či je někdo na nás hodil, protože se s nimy neuměl vypořádat on sám. Takže otázka je, jak se vypořádat s emocí, která démona stvořila ? Myšlení není v žádném případě naše prokletí, našim prokletím jsou emoce. Emoce, které zpracováváme a podle nich se chováme. Takže pokud neumím zpracovat emoci, vytvoří se způsob myšlení, který v tu chvíli je příhodný, ale ne udržitelný pro celý život. To že vůbec dokážeme myslet, pak nám umožňuje přetvořit starý způsob myšlení - tedy starý způsob zapojení emočních map v mozku. bléééééééééé a pak bychom mohli pokračovat vysvětlováním vzniku pocitů, které nám právě umožňují nové myšlení atd. moc nadlouho, tak toho raději nechám. Jenom dodám, funguje to :-)
mk 28. 1. 2013 09:06 +14
Když má člověk čas a hlavně chuť, tak je schopen objevit opravdu netušené vazby k minulosti, která jej ovlivňuje mnohem silněji, než si je schopen uvědomit. Ale pokud je alespoň trochu ochoten si je uvědomit, je na dobré cestě a pak uvidí, že každé slovo tohoto článku sedí jako když se skládá puzzle. Otázkou je, jestli ho dříve neumlátí a neušlapou ti, kteří podobné věci neřeší a nic si uvědomovat nechtějí. Ale i o jejich démonech víme :-)
marcela 28. 1. 2013 09:47 +1
PERFECT WORDS!!!!
neznámá 28. 1. 2013 09:58 +3
Osobně mám takovou zkušenost (ne jako psycholog, ale z druhé strany :-), že ty kořeny asi je třeba vidět, ale není třeba je pitvat, to by jen odvádělo pozornost k traumatu a ne k jeho řešení.
marcela 28. 1. 2013 10:00 +1
...až všichni toto pochopíme,bude dokonalý svět dokonalých lidí...pochopíme co vlastně opravdu znamená být sám sebou...Já tomu říkám ČESKÁ KRÁSA :-)
marcela 28. 1. 2013 11:02
bety:..presne tak,jen bych nerekla,ze nasim prokletim jsou emoce,ale spatne mysleni kteremu jsme se naucili..nepochopili jsme spravne,proc jsme vybaveni dusi a rozumem...Evoluce ma sve tempo.Uzasne vystihuje toto tema film Americka krasa:-)
Patrik Jíra 28. 1. 2013 22:05 +2
Ad tady a teď: mám zkušenost s terapeutkou, která mě vede přesně v tom duchu. Důležitý, alespoň zpočátku terapie, bylo sáhnout si na "tady a teď". Na tu neuvěřitelnou svobodu a přírozenost. A pak, z tý pozice, kde strach neznamená nic, hezky zkoumat, kde každá jedna slupka vznikla a proč je tak těžký se jí zbavit. Takže mně z toho vychází: nenípat se v sobě sice zbytečně, ale taky umět poznat pravý příčiny, umět si uvědomit, kdy jsem ten pocit cítil poprvé a proč. Eh. Cesta :)
Martin Pe. 28. 1. 2013 23:01 +1
..."není smysluplné hrabat se v minulosti, v dětských traumatech, ale stačí uvědomit si současný projev onoho prožitkového vzorce" - nemyslím, že v konečném důsledku je rozdíl mezi "hrabáním se v minulosti a třeba právě "dasein" postojem. Byť se proti sobě jednotlivé školy vymezují, v tomto případě je základem obojího pochopení prožitkem (stejně jako u všech hlubších terapií). A skutečné prožití byť současné situace znamená znovuprožití právě onoho dětského traumatu. Takže - rozdíl je spíš v mechanismu a definicích, ale výsledek může být stejný. Stačí se podívat třeba na Berneho transakční analýzu - v prvním "stupni" jde spíš o prvoplánové pochopení "egostavů" a jaksi mechanické zaujetí "správného" egostavu, ale nakonec se Berne dostává k tomu, že každý egostav v sobě obsahuje všechny egostavy a úplně nakonec se to hodně blíží Freudovi, aniž však vylučuje Jungovo bytostné Já. Zásadní rozdíl je - myslím - ve víře či nevíře, že "uvnitř" má každý v přirozenou schopnost dobře prožívat život. Když člověk uvěří, tak k tomu centru s nadějí směřuje, ať již sám (jde to vůbec?) nebo prostřednictvím analýzy, TA, KBT či jiných technik. Když nevěří, stačí, když se svěří nějakému koučovi. Ale při tom všem je dobré si pro popis vybrat nějaký konzistentní pojmový systém, protože uvedení "démoni" to zamlžují. Třeba takový Stín je srozumitelnější, než odkazy na šamanismus či Buddhu...
bety 29. 1. 2013 02:42 +2 v reakci na Martin Pe. 28. 1. 2013 23:01
a není oboje něco úplně jiného ? Stín chápu jako přiznání si toho, že i já bych byla schopna, někoho zabít, někoho okrást či lhát, na někoho hodit vinu. Kdyžto démona chápu opravdu jako, vytvořeného démona z nezpracované emoce, emoce, která byla nad možnost uchopení. Dá se oboje zaměňovat ?
bety 29. 1. 2013 04:18 +1
Tak si tady tak celý ráno přemýšlím nad tím co bylo napsáno a musím jen upozornit na jednu věc, která se mi ale zdá důležitá. Autor píše o Platonovi o jeskyni a pak tuto jeskyni zaměňuje s jeskyní, řekněme psychologickou. Ale to se nedá, teda podle mě, Platón, potažmu Sokrates mluví o poznání, které je omezeno našimi smysly, "hází " do jeskyně lidi, kterým je jejich přirozenost jednotná a zabývá se tím, co dokážeme uchopit my, my lidé.A ptá se : je možné, že z toho vidíme jen odlesk a realita je jiná, naše smysly jsou omezené, z tohoto poznání pak vychází celá řada dalších filosofů. Myslím ale, a doufám, že p Žižlavský mě opraví, že tady je stvořena jeskyně úplně jiná, jeskyně, kde jsou svázaní lidé, kterým byla narušena jejich podstata, je tvořena lidmi s jejich úzkostí a strachem a za zdí jsou démoni, kterým se bojí podívat do očí, tedy tady byla stvořena jeskyně "psychologická", neříkající nic o podstatě jevů. No pro mě je to velký rozdíl hold. Nebo snad není ? hm a nebo to jen vidím já, protože vidim i ty normální lidi i ty nenormální a p.Žižlavský vidí jen ty normální. hm.....myslím, že v tomto případě se nedá psychologie zaměňovat s filosofií ...... nějaké reakce ???
Martin Pe. 31. 1. 2013 09:10 +2 v reakci na bety 29. 1. 2013 02:42
Démoni se - pokud vím - v žádné psychologické terminologii nevyskytují. A protože terminologie je už dost obsažná, jsou pravděpodobně popsatelní jinými termíny. Je užitečné používat slova s jednoznačněji definovaným obsahem, pokud chci něco sdělit, o tom jsem psal. Navíc výraz "démon" jakoby naznačoval cosi mimo člověka, samostatnou entitu, která umožňuje se vzdát odpovědnosti za obsah vlastní mysli: "Já nic, to démoni..." Tomu se trochu bráním. Démony může jistě popisovat schizofrenik nebo psychopat, lidé kteří pozbyli schopnost se orientovat v realitě i sami v sobě. Kdo ale tuto schopnost má, myslím že za obsah svého vědomí odpovídá. Ona "neuchopitelnost" je asi spíš nesrozumitelnost. Že ale nečemu nerozumím, ještě neznamená, že tomu postupně nemohu porozumět (nebo to "pocítit" a pod. - tak, že ztratí démonický charakter). Což je konec konců cíl terapie. Tedy takhle to aspoň vnímám...
jitka_cholastova 31. 1. 2013 09:44 v reakci na Martin Pe. 31. 1. 2013 09:10
Pojem se vyskytuje, srov. např. i tento článek http://psychologie.cz/krmit... sám autor (Roman Žižlavský) na začátku článku uvádí, z jakého konceptu vychází.
Martin Pe. 31. 1. 2013 16:47 +2 v reakci na jitka_cholastova 31. 1. 2013 09:44
Zdroj na tomto portálu s popisem démonů lze těžko považovat za odkaz na zdroj s konzistentním systémem. Ale o to nejde - právě v tom zdroji lze velmi jednoduše zaměnit pojem démon a stín (který je klasickým pojmem). Proč tedy mást čtenáře něčím novým? Navíc - jak jsem psal - démon naznačuje nějakou ucelenou entitu, jakousi - byť jen myšlenkovou a pocitovou - postavu, cosi existujícího nezávisle na vědomí. Stín naproti tomu vyjadřuje mnohem lépe, že jde o část naší osobnosti, co - když si na to posvítíme - ztratí svoji sílu, možná "démoničnost". A řekl bych, že tohle je jeden z podstatných rozdílů, charakterizujících například rozdíl mezi striktně freudovským a jungiánským pohledem. Démon jako jakási "doživotní entita" spíš evokuje potřebu freudovského potlačení primárních sociálně nepřijatelných pohnutek, zatímco jungiáni předpokládají, že člověk je "v jádru dobrý" a místo potlačení používají porozumění, respektive individuaci jako cíl. Teoretici by to určitě popsali lépe, ale rozdíl mezi stínem a démonem je, myslím, zřetelný. Stín nesnímá z člověka odpovědnost, zatímco démon - alespoň obrazně - ano. Stín jsme si "způsobili" (za vydatné podpory okolí) vytlačením něčeho do stínu, démon jakoby do nás vstoupil bez naší spoluúčasti.
jitka_cholastova 31. 1. 2013 18:48 v reakci na Martin Pe. 31. 1. 2013 16:47
Myslím, že popisujete obecný význam slova démon, nikoli smysl, v jakém je užíván v obou článcích. O potlačení (jako součásti práce s problémem) ani o snímání zodpovědnosti není nikde řeč.
bety 4. 2. 2013 10:41
Dovolím si ještě jedno zamyšlení, když jste nakousl koncept Já, tak naprosto jednoduchým dalším vodítkem, který vysvětlí začarovanost tohoto konceptu, a jeho vztahování k druhým. Abych si uvědomil Já, musím znát neJá, k neJá ( ti druzí či objektivní svět ) se mohu vztahovat různě, ale v zásadě se budu vztahovat agresivně, protože si myslím, že mi brání v růstu či mě brání v přežití, takto se chováme k přírodě, protože to byla ona, která nám bránila v přežití, než jsme ji uchopili vědou a zdolali civilizací. - otázka je, mohu zůstat v konceptu neJá ? Či protože je vývoj dynamický musím dospět k syntéze Já a neJá a co tato syntéza tvoří a proč se ji tak bráníme ? - syntézou Já a neJá je samozřejmě absolutní Já a proč se ji tak bráníme, znamená symbolickou smrt mojí osoby, mého ega. -napadlo mě, jestli to neučíme blbě, že nejdříve vystavíme osobnost a pak se ji snažíme rozptýlit v celku.ale asi ne, protože bez Já by tenhle kruh nemohl existovat vůbec, - no to já jen tak, aby bylo o čem přemýšlet :-)
Martin Pe. 6. 2. 2013 18:07 v reakci na jitka_cholastova 31. 1. 2013 18:48
Samozřejmě se zamýšlím nad obecným významem slova. Ten přece opodstatňuje jeho specifické použití. Velká část geniality spočívá ve schopnosti srozumitelně vysvětlit nové poznatky. Pokud Jung použil stín (a co já vím, jestli byl první), pak nepochybně stojí za to přemýšlet proč. Jestliže někdo zde na tomto webu používá "démon" a popisuje totéž, je také na místě zvažovat proč, jestli to přináší nějakou novou kvalitu. Nového jsem v tom neobjevil nic a došel k závěru, že démon spíš mlží, než objasňuje (pravda, já génius nejsem, tak se jen snažím pochopit, což se mi nutně nemusí povést) . Externalizace intrapsychických jevů je základem náboženských popisů psyché. Démon má kvalitu neosobní a nezávislé vnější "celistvosti", odpovídající dejme tomu úrovni Starého zákona (křesťanství s Ježíšem - člověkem - je přece jen dál - ale to je těžko na diskuzi zde). Od té doby se obraz psyché docela posunul, řekl bych. "Oddémonizování", respektive vysvětlení duševních a duchovních záležitostí jednoduššími pojmy, je přitom jedním z klíčových prvků všech psychologických škol.