K poslechu: Vánoční audiobook
Vyberte si své téma Přístup k hlavnímu obsahu
Foto: Thinkstock.com

Oni to ti psychologové (ne)umí odhadnout

Dojmy z přednášky docenta Jiřího Dana? Neúcta k ženám a zveličování schopností psychologů.

Martin Macháč

Martin Macháč

7. 6. 2010

V pondělí 26. dubna jsem se v Brně rozhodl podívat na přednášku docenta Jiřího Dana o psychologickém testování uchazečů o místo soudního čekatele. Co jsem si odnesl? To, že psychologové si vás přečtou za pár minut. Že to v podstatě umí už od druhé studijní hodiny. A také to, že mravy poslední dobou hrubnou.

Debatu o pop-psychologii v nedávné době výrazně oživil článek docenta Zbyňka Vybírala, kritizující mimo jiných také projev Jiřího Dana. Jiří Dan je jeden z lidí zodpovědných za psychologické testování zaměstnanců české justice, primárně možných budoucích soudců. Kritika byla smysluplná, rád se ale na věci dívám i z druhé strany.

Proto jsem vyrazil na přednášku, ve které chtěl docent Dan podle programu probrat: Osobnost soudce a státního zástupce. Právní rámec postupu před navržením na jmenování soudců a státních zástupců v letech 1991 až 2010. Psychologická vyšetření při výběru do náročných profesí. Pozadí současné mediální kampaně zaměřené proti psychologii.

Pro stručnost řeknu, že jsem se až na zmíněné právní pozadí nedozvěděl o těchto tématech prakticky nic. Docent Dan se od obecných informací ke konkrétním faktům bohužel nedostal ani přes prodlouženou dobu přednášky. Jedinými světlými momenty byly jeho historky z praxe, jež však často sklouzly spíše k mužsky šovinistickým průpovídkám.

Neupravený vzhled by byl v pořádku; lehce excentrický projev se u vědců sice nutně nepředpokládá, ale bývá většinou tolerován. Psycholog by však podle mě měl uvažovat nejen nad tím, jak věci říká, ale také co říká.

Po celou dobu jsem si pokoušel představit, jak asi postava Jiřího Dana může ovlivňovat obraz psychologie v očích veřejnosti. Neupravený vzhled by byl v pořádku; lehce excentrický projev se u vědců sice nutně nepředpokládá, ale bývá většinou tolerován. Psycholog by však podle mě měl uvažovat nejen nad tím, jak věci říká, ale také co říká. A v tom vidím Achillovu patu celého projevu.

Odborník v takto vysokém postavení by opravdu neměl vypustit z úst věty typu: „Ono v tom ženském kolektivu je potřeba i muž, jinak ta jejich diskuse nemá žádný směr.“ Ani podobně nevědeckou větu o soudkyních, jež si v soudním procesu řeší svá traumata z toho, že v dětství opustil jejich tatínek maminku.

Silné projevy neúcty k ženskému pohlaví nejsou ale jedinou věcí, která mne na projevu Jiřího Dana zarazila. Nejsilněji zapůsobilo nereálné zveličování schopností psychologů. V dnešní době máme poměrně dobré diagnostické metody. Je ale jasné, že nikdy nebudou dokonalé, už jen kvůli nekonečné variabilitě lidské povahy. A samozřejmě ani ten největší odborník není neomylný. Na přednášce jsem naopak postupně získával dojem, že naše profese nám umožňuje vyvrtat člověku díru do hlavy a z mozkových závitů vyčíst všechny jeho nejskrytější myšlenky. Buď se nic podobného na psychologii neučí, nebo na ni jednoduše nemám talent.

Diagnostické metody používané v tak důležité oblasti, jakou je výběr zaměstnanců v justici, by měly být transparentní a otevřené případné kritice. Pokud jsme přizváni k tak závažným rozhodnutím, nemělo by se na hodnocení shodnout více psychologů společně?

Hlavním cílem mé návštěvy na přednášce bylo zjistit, jaké metody jsou používány v psychologické diagnostice budoucích soudců. Docent Dan se ale tomuto tématu vyhnul s pro mě nedostatečným zdůvodněním, že jejich veřejná znalost by mohla vést ke snazšímu podvádění při výběrovém řízení. Jak ale máme zhodnotit, zda jsou dané metody používány adekvátně, když je nechce prozradit?

Osobně mi to připomíná přístup salónního kouzelníka, který za každou cenu ukrývá tajemství svého oblíbeného triku. Diagnostické metody používané v tak důležité oblasti, jakou je výběr zaměstnanců v justici, by měly být transparentní a otevřené případné kritice. Navíc – pokud jsme přizváni k tak závažným rozhodnutím, nemělo by se na hodnocení shodnout více psychologů společně? Veřejnosti ani právníkům nemůže dlouhodobě stačit argumentace Jiřího Dana, jež jde shrnout do věty „my psychologové to jednoduše poznat umíme (a obzvláště já, protože mým učitelem byl Max Lüscher)“.

Lacinými argumenty vyvolává falešný dojem omnipotence psychologů. Bojím se, že se ve své budoucí práci budeme muset potýkat s důsledky podobných legend.

Jiří Dan svými výroky a vystupováním rozhodně nepřispívá k pozitivnímu obrazu současné české psychologie. Svým vyjadřováním vzbuzuje pocit, že se o lidské povaze učil z populárního časopisu. Lacinými argumenty přitom vyvolává falešný dojem omnipotence psychologů. Bojím se, že se ve své budoucí práci budeme muset potýkat s důsledky podobných legend.

Není snadné vyslovit kritiku vůči člověku, jenž se, narozdíl ode mne, pohybuje v psychologické praxi už několik desítek let. Na druhou stranu ale vybízí k zamyšlení skutečnost, že i pouhý student vidí při projevu renomovaného psychologa zřetelné problémy. Navíc v projevu psychologa, jenž má zásadní vliv na podobu českého soudnictví. K tomuto gestu mě vyprovokoval nejen nedobrý pocit z probírané přednášky, ale také pobídka některých spolužáků. Proto doufám, že i moje připomínky dopadnou na úrodnou půdu. Psychologie je pro mě věda, která si zaslouží respekt a má rozsáhlé využití v mnoha profesích. Pokud ji ale budeme prezentovat tak, jak to dělá Jiří Dan, budeme si důvěru veřejnosti získávat jen těžko.

Diskuse 0