Otazníky alternativní léčby — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

someselfishmemes.blogspot.com 20. 10. 2011 19:59 +2
Jenom stručně k reiki: Shodou okolností dnes publikoval olomoucký filozof Filip Tvrdý na blogu Massive Error článek s odkazem na letošní studii Catlinové a Taylor-Fordové, která (oproti tvrzení z článku) nepotvrdila, že by efekt reiky způsobil subjektivní zlepšení stavu pacientů (v tomto případě pacientů po chemoterapii). Píše také, že už v roce 1998 navrhla devitiletá (!!!) Emily Rosa experiment, při kterém se neprokázalo, že by léčitelé byli schopni detekovat lidské elektrické pole. Osobně bych tak byl k efetivitě tohoto druhu léčitelství skeptičtější než autorka. Filipův blogový příspěvek je dostupný zde (o reiky v druhém odstavci - pod obrázkem): http://massive-error.blogsp...
someselfishmemes.blogspot.com: 20. 10. 2011 20:17
OPRAVA: Experiment Catlinové a Taylor-Fordové samozřejmě ZJISTIL subjektivní zlepšení u pacientů léčených pomocí reiki. Reiki ovšem fungovalo pouze jako placebo (viz blog). Omlouvám se, protože přesně to samé nepřímo naznačuje i Nela Wurmová a proto tady nejspíš ve skutečnosti není žádný spor:) Přesto blogpost na blogu Massive Error k tématu doporučuju.
Petra 20. 10. 2011 21:02
Taky si nemyslím, že jsou alternativní metody všemohoucí,mám však ve svém blízkém okolí dvě výborné zkušenosti. Nešlo o život ani o akutní ohrožení zdraví: 1)10 letá dívka s dlouhodobými velkými problémy s usínáním se po jediném sezení se známou kinezioložkou jakoby mávnutím proutku ze dne na den zbavila těchto problémů. Po čase se to opět trochu zhoršilo, ale je to napořád o dost lepší, než původně. 2)Osoba s nateklým podvrtnutým kotníkem vyhledala místního "léčitele-chiropraktika", který po prohmatání kotníku jediným pohybem nohu srovnal a za 1-2 dny bylo ok to, co by pravděpodobně skončilo na 2 týdny v sádře.
Zbyněk Vybíral 21. 10. 2011 12:41 +4
Jsou ještě další důvody, proč ne. Některé shrnula v knize nedávno Heike Dierbach (novinářka, která vystudovala psychologii), knížka se jmenuje "Die Seelen-pfuscher. Pseudo-Therapien, die krank machen", vydal Rowohlt, 2009. Pro toho, kdo čte a rozumí německy, a zajímá se o alternativní terapie, stojí za přečtení. - Mám k Vašemu článku jen jednu připomínku: ať celý tento svět existuje (on ostatně bude existovat a bude se mu dařit i bez mého přání), ale ať se nezaměňuje za psychoterapii či s psychoterapií. Ta je "v principu" jiná. Většinou je zdrženlivá v tom, co může slíbit, často je zdlouhavá. Nikdy neslibuje zázrak, "rychle", "toto vám zafunguje na všechno", "zbavíte se toho snadno" apod. A pokud tomu tak někdy v nějaké psychoterapii je, je zastaralá nebo dělaná špatně.
Nela Wurmová 21. 10. 2011 15:46 +1 v reakci na Zbyněk Vybíral 21. 10. 2011 12:41
Dobrý den, naprosto s Vámi souhlasím a mám pocit, že v článku netvrdím opak, naopak se tam pozastavuji nad přístupem EFT a podobných proudů "zázraky do tří minut" - možná to jen není dostatečně zřejmé. Moje němčina je bohužel velmi špatná, takže budu muset počkat na český překlad oné knihy. Pro mě je jeden z hlavních důvodů "proč ne" (kromě zmíněného rizika potkání podvodníků, vydřiduchů či někoho, kdo vás spíš rozhodí než zklidní, a pak nebezpečí, že ty esoterické postupy začne brát člověk moc vážně a postaví si na tom svůj vesmír) třeba naučená bezmocnost. Mám tím na mysli: "Tihle a oni mi tolik slibovali, nestalo se nic, tamti mi taky nepomohli, jsem beznadějný případ, za psychologem už ani nepůjdu, protože to stejně nemá cenu."
Judita 21. 10. 2011 20:47 +5 v reakci na Zbyněk Vybíral 21. 10. 2011 12:41
Nestavěla bych otázku, proč ano nebo proč ne, spíš - za jakých okolností ano a za jakých ne. Po několika více či méně špatných (přesněji spíš nijakých - nepomohlo, neublížilo) zkušenostech s psychology jsem se obrátila k alternativní oblasti. Něco byla větší trefa do černého, něco menší, každopádně žádné zkušenosti nelituju a zdaleka ne vše jsem vyhodnotila jako nepřínosné. Co mi v těchto alternativách začalo postupem času chybět, to byla soustavnost, návaznost. Rozhodla jsem se dát klasickým vzdělancům ještě jednu šanci a tentokrát narazila na výborného psychoterapeuta (ano, žádný -log, a asi je to podstatný rozdíl, jak se mi to dnes jeví) a konečně opravdu zažila, jak účinné může být prosté "mluvení". Nicméně pravda je taky to, že ve všech nejklíčovějších momentech bylo (většinou nějakou "náhodou", které život tak krásně umí) ještě něco dalšího, nějaký mimořádný impuls ze strany různých alternativ, z nichž některé jsou tu popsány. Můj závěr je tedy takový, že "kouzla a čáry" samy o sobě zásadní a trvalou změnu nepřivodí, pokud tu změnu nepodpoříme soustavnou a dlouhodobou snahou, ale stejně tak oficiální psychologie a psychoterapie má své limity. Nevidím jediný důvod, proč by se tyto oblasti neměly navzájem doplňovat, korigovat a obohacovat.
janek 22. 10. 2011 11:13 +3 v reakci na Nela Wurmová 21. 10. 2011 15:46
Dobrá knížka, která se v jedné své části vyjadřuje k tématu je Magie a manipulace mysli od známého iluzionisty Derrena Browna, který si nehraje na šarlatána a naopak na rovinu říká, že všecky jeho "triky" jsou jen směsí úskoků a manipulace. V jedné části knížky pěkně vysvětluje, nejen to proč mají lidi potřebu věřit v podobné pavědy, ale i na jakých principech tyto alternativní metody fungují. U téhle knížky je výhodou, že je psána někým, kdo do těchto principů vidí a né jen prostým skeptikem, který se je snaží jednostranně vyvracet. (krátkou recenzi knížky jsem psal tady: http://nasepsyche.blogspot....)
Václav 15. 6. 2012 01:39
autorka-"V dnešní době můžeme v podstatě cokoliv dělat alternativně. Jinak, než je obvyklé.".... Můj názor je ten, že i tzv, nealternativa si také neví rady. proto se objevuje nabídka alternativ. příčina a následek. u nikoho to převážně nefungovalo tak, aby z čista jasna se prokousal touto alternativou a naráz pochopil o co tady v životě jde především. to je osud. jak jistě mnozí ví, osud není náhoda. stále pracuje zákon následku a příčiny. proto se divím, že škola není schopna v tomto udělat studentům jednoznačně jasno. sama škola v tom nemá jasno, to je zřejmé.někde jsem četl, že inteligence nemusí být závislá na vzdělání. záleží z jakého pohledu to soudíme. problém je, že víme co nechceme, ale nevíme co vlastně chceme. moje zkušenost je taková, že samo to k nám nepřijde, musíme projít určitým poznáním, zkušeností. to je spolehlivá metoda. pokus omyl. dnes ale se můžeme poučit z chyb druhých, a tyto neopakovat. souhlasím, zkratky k duši neexistují.
Bára 26. 1. 2014 18:23 +1
Jak už tu někdo psal výše, alternativa bují, protože lékařská věda neuzdravuje pacienty tak, jak by potřebovali; někdy vůbec, nebo jim ještě přitíží. Jakožto vystudovaná zdravotní sestra, které lékaři pomohli většinou tak, že mi nebylo lépe nebo mi prášky vyvolaly další obtíže jsem se musela před alternativními metodami nakonec sklonit. A protože teď pracuji navíc v jedné alternativní poradně, znám příběhy lidí, kteří k nám chodí. Mnoha lidem alternativa pomohla, některým méně, občas nepomůže vůbec. Jen v mizivém procentu případů měli naši klienti pocit, že jim tato alternativa spíše uškodila. Alternativní metody se totiž snaží častěji uchopit člověka jakožto celek, nikoliv jako kus něčeho a s druhým kusem těla aby šel za jiným léčitelem... Alternativa vyjadřuje častěji nemocným podporu nebo s nimi rozebírá jejich život, životní přístup, styl, sounáležitot s okolím apod.. Alespoň alternativní metody, které znám já. Jsou určitě i metody, které jsou kontroverzní nebo mohou být přímo škodlivé (i finančně :-D) - ale to samé je i u léků nebo některé léčby. Záleží na zdravém rozumu a financích - co ještě jde a co ne. Pokud něco nemocným pomáhá, proč nepoužívat i alternativní metodu? Lidé nejsou přece stejní, tudíž mohou různým lidem fungovat i různé metody, pokud nefunguje jedna, může fungovat jiná. A pokud se stále problémy vrací, je dobré zjišťovat proč - jde třeba o nezdravé bydlení, stres v práci, nepříjemné rodinné vztahy, nezdravá strava, trauma z dětství, potlačené potřeby.
Bára 26. 1. 2014 18:29 +1
A ještě jedna poznámka k alternativě - lidé se k ní obracejí i proto, že chtějí, aby se jim někdo opravdu osobně věnoval, ne aby šli do ordinace jako na běžícím pásu. A také - u alternativních metod jde častěji i o pomoc duši - možná i proto, že duchovna a víra v něco vyššího se z naší české kultury nadlouho vytratila. Tím netvrdím, že jsou metody, které nefungují - ale zrovna mně zafungovaly metody, na které jsem tedy jakožto vystudovaný zdravotník opravdu nevěřila. A také se mi stalo, že mi psycholog řekl: To víte, jsou věci mezi nebem a zemí... (čímž mi tedy opravdu pomohl). A farář mě s podobným problémem poslal na psychiatrii... a pak babo raď :-D