Pád iluze zamilovanosti — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

daniela.sebestova 16. 1. 2013 09:53 +2
Nedočkavo som čakala na toto pokračovanie - a už sa teším o týždeň. ďakujem.
Aleš 16. 1. 2013 11:09 +12
Pane Špatenko, Vy jste opravdu borec! Děkuji za perfektní články.
Andrea 16. 1. 2013 11:59
Jdu si přečíst příběh o Psyché! Díky za článek.
Líba 16. 1. 2013 12:05 +1
moc hezký :)
Anna 16. 1. 2013 14:20
tleskám! brilantní postřeh o zamilovanosti... mám pocit, že si podobnou cestou procházím
Hana 16. 1. 2013 14:51 +6
Vyhledala jsem si pribeh o Psyche ...a nabizi mi prirovani -tak jako se Psyche docka necekanych pomoci pri reseni temer nesplnitelnych ukolu, tak i ja, v tu pravou chvili se dockala vaseho clanku jako pomoci presne v tem pravy okamzik. Bez vaseho vykladu bych hloubku textu neodhalila - a jak presne ilustruje krizi meho vztahu s partnerem. Tesim se na pokracovani - jiste v tu pravou chvili. Jen se ptam, je to ze Psyché je zena a Erose muz necim zobecnujicim pro chapani rozdilne postaty obou pohlavi ? Já se jiste identifikuji s Psyché - pokud ale mluvime o ceste lidske duse - je mozne pribeh Psyche aplikovat na cloveka obecne nebo jsou cesty muze jine? Tolik se snazim pochopit sveho partnera, ale tma tmouci....
Tomáš Z. 18. 1. 2013 09:57 +5 v reakci na Aleš 16. 1. 2013 11:09
Musím souhlasit. Články pana Špatenky jsou pro mě jako nové náboženství. Musím se ale zeptat. V Momentě kdy spadne závoj iluze zamilovanosti, v době krize, máme hledat v nás samotných. Co když ale partner, díky němuž byla ta iluze vyvolána opravdu nestojí za to, abychom s ním šli po cestě dál. Uvědomíme si to díky pohledu dovnitř sebe samotných? A dokážeme potom dobře rozpoznat jestli hledání nového partnera není pouze únikem před sebou samými?
Ulka 19. 1. 2013 22:22 +1 v reakci na Tomáš Z. 18. 1. 2013 09:57
Já myslím, že hledání nového partnera je tím nejpřirozenějším poté, co se osypeme z rozchodu. Je to totiž hledání lásky, a tu chceme ze všeho nejvíce .. i na úkor nás samých...
Lenka87 21. 1. 2013 00:20 +5
A co udělat, když je člověk v období nezamilovanosti. Jako mladší jsem se dokázala tak nádherně zamilovat -prostě jsem do toho šla po hlavě. Ted jsem opatrnější, neříkám, že se nedokážu zamilovat,aleje to více kontrolované -upřímně se chci vrátit k původnímu stavu -sice riskuju držkopád, ale ten stav mi chybí. Ztráta naivity a dětského pohledu na život - vnímám to, jako kdyby mi někdo umřel.
Tomáš Z. 21. 1. 2013 09:15 +3 v reakci na Ulka 19. 1. 2013 22:22
No právě, jestli to ale není jen útěk, při kterém hledáme něco, co chybí nám samotným.
Berta 25. 1. 2013 01:01 +4 v reakci na Hana 16. 1. 2013 14:51
Můj dojem je a možná si to nevykládám dobře, že příběh Eróta a Psyché lze použít na cestu a vývoj lidské duše bez ohledu na pohlaví hlavního hrdiny. S hlavním hrdinou se ale nejčastěji identifikujeme. "Éros jako legitimní partner Psyché volá po tom, aby se nesnažila poznat jeho pravou podstatu, protože nehodlá měnit podmínky jejich vzájemné úmluvy. Chce být milován a přijímán pouze prostřednictvím obrazu a role, kterou pro Psyché hraje." Tohle děláme všichni (hlavně na začátku vztahu), kdy se snažíme, aby nás partner/ka viděl/a tak, jak vypadat chceme, bez nedostatků (v příběhu je to Erós) a partner/ka nás přes svoji zamilovanost i lepší a takové, jaké on sám/a chce, vidí (Psyché). Příběh to pro lepší pochopení hrdinům rozděluje, ale v běžném životě jsme schopni zvládnout obojí a naráz. Podobné jako Erós a Psyché (o dospívání osobnosti a pochopení opravdové lásky) jsou třeba pohádky Kráska a zvíře, Žabí král a určitě další.
Berta 25. 1. 2013 01:25 +4 v reakci na Tomáš Z. 18. 1. 2013 09:57
Jestli si díky pohledu dovnitř sebe samých uvědomíme, jestli partner, do kterého jsme promítali své iluze, nestojí za to, abychom s ním šli po cestě dál? Myslím, že ano, jestliže k sobě budeme opravdu upřímní. Pak si můžeme uvědomit, co byly naše iluze a co je následné zklamání, že náš partner není takový, jakého jsme ho chtěli mít. Možná totiž i tohle zklamání (spolu s vlastní nedokonalostí, kterou odmítáme přijmout) promítáme do partnera a on se nám zdá mnohem horší, než je. A asi bychom neměli zapomínat, že i protějšku mohla opadnout zamilovanost a možná se taky diví, co to vidí.
Berta 26. 1. 2013 02:59 +1 v reakci na Berta 25. 1. 2013 01:01
Nebo ještě jinak... Nezáleží na pohlaví, protože každá postava symbolizuje určitou část nás samých a v příběhu je to rozděleno pro lepší pochopení, nebo etapu vývoje, kterou je potřeba projít na cestě k dospělosti duše. Takže příběhy říkaji: "Je jedno, zda se nyní chováš jako postava A, nebo B, je to v pořádku, protože přijde čas, kdy se budeš muset zachovat jako B, nebo A a i to bude v pořádku, je to součást růstu." V některých příbězích bojuje za lásku žena (třeba Psyché) a v některých muž. Je také možné, že děti, pro které jsou příběhy určeny, rozdíl pohlaví takto nevnímají a zaobírají se hlavně činy hrdinů. Rozdíl je možná trochu vidět v nazírání na sexualitu žen a mužů jako postav v příbězích, i když její princip přijetí (ne přes zamilovanost, ale opravdovou lásku) už je stejný.
Ulka 26. 1. 2013 11:17 +2 v reakci na Tomáš Z. 21. 1. 2013 09:15
Myslím si, že hledání lásky je kromě nejpřirozenější potřeby každého z nás také únik před samotou, před přílišným uvědomováním si sebe sama, a tedy i toho, co nám chybí ... láska nás oprostí od toho hnípat se dokonale sám v sobě a nechá nás žít pro druhého a nám je tak lépe... takže únik před sebou samým to asi je, jak píšete, ale v tomhle ohledu jej vůbec nevnímám jako špatný...
oliver 20. 5. 2013 01:04 +1 v reakci na Ulka 26. 1. 2013 11:17
Proste, potrebuje si clovek najst niekoho, kto zaplni jeho potreby. Jeho vlastnu prazdnotu. A jeho strach zo samoty. Z toho, ze nedokaze byt sam so sebou. Ze nechce vnimat sameho seba. Ze ma strach zo sameho seba. A tak radsej utecie. Do novej iluzie. Do noveho vztahu. Hlada naplnenie vonku, nie vo vnutri. Veri, znova a znova, ze niekto iny, naplni jeho sny a zaplni jeho prazdnotu. Zbabelost a iluzia.
Marcela 5. 2. 2014 11:35 +4
Dobrý den. Myslím,že jste článek vystihl naprosto přesně..Měla jsem vztah s mužem,který měl masku a hrál svoje hry..Postupem času mi došlo,že chci poznat ,co je pod onou maskou a nastal problém...Po dvou letech našeho krásného vztahu jsme se rozešli.Nedokázal projevovat emoce a vzadl to.Dnes je to 6měsíců co mi poslal sms že je konec :-) Zajímavé je, že od začátku jsem na rozchod koukala jen s láskou,protože ho mám ráda,takže já to rozhodně nevzdala,jen nic nepodnikám :-)..Prostě jsem ho nechala jít svou cestou.. Chybí mi,ale i tak je mi dobře..Mějte hezký den