Pop-psychologické mýty — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Pavla N. 2. 3. 2011 09:34 +17
Vážený pane Pappe, Váš článek kritizuje zjednodušení, Vy sám se však dle mě dopouštíte úplně stejného nešvaru, který Váš článek kritizuje. Ano, mnoho psychologických poznatků a teorií, které kolují mezi laickou veřejností, jsou zjednodušené a nepřesné, nenazývala bych je však mýty, neboť, jak sám v článku dokazujete, každý obsahuje zrnko pravdy, byť je více či méně obalené balastem, který onu pravdu trochu překrucuje nebo zjednodušuje. Je určitě žádoucí daný balast odstranit a uvést věci na pravou míru. Nevylévala bych však s vaničkou i dítě. Nesouhlasím s tím, že potlačování vzteku (ani jiné negativní emoce) není škodlivé, což mám pocit, že ve článku naznačujete. Viz článek „Když emoce zabloudí, bolí“ na tomto webu. Neříkám, že je třeba hned při každém rozčílení mlátit do boxovacího pytle, ale dlouhodobě nevyjádřené negativní emoce, které se městnají v člověku, umí nadělat pěknou neplechu. Neznám výzkum Roye Baumeistera a jeho spolupracovníků a tedy nevím, jak zjišťovali vliv nízké sebeúcty na výsledky žáků ve škole, jsem však přesvědčena, že by se dal dohledat minimálně jeden seriózní psychologický výzkum, který by jejich výsledky zpochybnil. Jmenujme alespoň Rosenthalův Pygmalion efekt, který byť se netýká přímo sebeúcty s ní podle mého názoru značně souvisí.
Plv 2. 3. 2011 10:39
Přepište učebnice, přišel student Marcel Papp a (velmi prapodivně) ocitoval Baumeistera... Proč ale ty učebnice v roce 2003, kdy tento "přelomový" výzkum vyšel, Američané nepřepsali? Ehm.
Marcel Papp 2. 3. 2011 10:46 +5 v reakci na Pavla N. 2. 3. 2011 09:34
Díky za názor. V podstatě s Vámi souhlasím... Jak píšete snažil jsem se naznačit že na tom je zrnko pravdy. Problém podle mě je že daná tvrzení se omýlají stále dokola a zrnko pravdy už se ani nedá dohledat...
Jaroslav Holoubek 2. 3. 2011 11:08 +4
Dobry den, clanek se mi nelibi, skoro bych ho prirovnal k nazoru nekterych lekaru, kteri vsechno vedi lepe a ignoruji tisicilete zkusenosti. Hezky den. Jarda
Vladimír Bach 2. 3. 2011 11:24 +14
Určitě je potřeba mýty mýtit :-) Za článek díky, nicméně beru jej spíš jako podnět k diskusi. Že hudba může cosi v dětech rozvíjet - ano, nebo ne? Přinejmenším samotnou lásku, vnímavost k hudbě, a ta představuje celoživotní bonus, radost ze života navíc. Možná nedělá nic s "hardwarem", ale že by "software" zůstal nedotčený? Část o ventilaci vzteku by si zasloužila více prostoru, takhle ani nemám co rozporovat. Je teda opravdu alternativou dusit to v sobě? Záměr autora asi zůstal napůl cesty, bylo by lepší pečlivěji rozebrat vliv hudby na mozek a ty zbývající dva mýty rozebrat důkladně samostatně.
martin_svihla 3. 3. 2011 09:20 +29
Mám pocit, že se článek snaží populární mýty vyvrátit ještě populárnějším způsobem. Avšak argumenty typu "někdo si na tom udělal byznys a manipuluje lidi", "to musíte pochopit i 10% kapacity svého mozku", případně "vztek je emoce, která po pár chvilkách vyprchá sama" jsou ještě povrchnější, než ty samotné mýty. Jaký vliv má tedy na nás Mozartova hudba? Kolik procent své mozkové kapacity používáme, když ne 10? Opravdu se nic nestane, když budu svůj vztek denně potlačovat? Skutečně není žádná souvislost mezi sebevědomím a úspěchem? Na rozdíl od autora článku si myslím, že zrnko pravdy se dohledat dá poměrně jednoduše - vlastním výzkumem. Pustím si během pracovní přestávky Mozarta a zkusím vnímat, jak se mi pak soustředí na práci. Absolvuji kurz rychločtení a záhy uvidím, jestli vstřebávám informace rychleji. Zkusím po stresujícím dni pár minut bušit do boxovacího pytle nebo alespoň polštáře... Možná je to stejně nevědecká a subjektivní metoda, možná potvrdím závěry článku. Ale je to hledání vlastní pravdy, ne její zahrabávání pod další a další nánosy povrchních vyhlášení někoho jiného.
Jitka Koucká 22. 4. 2011 10:45 +2 v reakci na martin_svihla 3. 3. 2011 09:20
Musím s Vámi v tomhle saouhlasit. Zvlášť mně překvapilo tvrzení, že nízké sebevědomí není příčinou neúspěchu. S tím bych si opravdu dovolila nesouhlasit. Když má někdo nízké sebevědomí, většinou si nedovede říct o vyšší pozici nebo plat, nedovede se prosadit, protože "na to přece nemá, tak ani není důvod to zkoušet, když by to stejně dopadlo špatně." Neříkám, že takoví lidé pak pracují hůř než ti sebevědomí (někdy možná naopak, protože mají strach udělat chybu) ale pokud se úspěch skutečně měří dosaženou vedoucí pozicí, tak tam asi lidí s nízkým sebevědomím moc nenajdeme.
Jana 22. 4. 2011 11:45 v reakci na Jitka Koucká 22. 4. 2011 10:45
Já si třeba nevěřim, ale řekla bych, že sebedůvěra je důležitá, aby člověk uspěl, v různých souvislostech jsem to zažila. Napíšu příklad ze života, babička měla manžela, za komunistů, řekl ňákou blbost, někdo ho udal, obvinění- paragrafy za velezradu, rozvracení republiky atd., prej to mohlo bejt drsný.Volala soudci, z kterýho měli lidi strach, řekl, ale že ho bude muset obhajovat sama. Prostudovala paragrafy a to k tomu neměla blízko, bystrá asi byla, ale žádnou VŠ nestudovala a pak to zvládla.
Josef 24. 5. 2011 23:33 +16
Vážený Marceli, s kolika klienty v terapii jste pracoval, že víte, co v psychologii je a není pravda? S kolika onkologickými pacienty jste mluvil o potlačované agresi v kontextu jejich psychosomatického onemocnění? S kolika sociálně subdeprivovanými dětmi jste mluvil o roli jejich sebevědomí/sebeúcty (myslím, že to nejsou zaměnitelné pojmy, mimochodem...) v jejich životě ? A co víte o neuropsychologii, abyste mohl hodnotit, kolik procent mozkového potenciálu jsme schopni vědomě využívat? Připadá mi absurdní, že se na tomto portálu stále častěji objevují články studentů, kteří sami nemají žádné zkušenosti z praxe, a sebevědomě se vyjadřují ke kdečemu. S povrchní znalostí věci a přečtením jedné kritizující knihy se dá odsoudit opravdu všechno.
Eva 11. 12. 2011 23:33 +2 v reakci na Josef 24. 5. 2011 23:33
Zdravím, všiml jste si že tento článek a informace z něj nejsou názory od Marcela Pappa, ale že píše o obsahu knihy 50 největších mýtů populární psychologie (50 Great Myths of Popular Psychology), která je zmíněna na konci článku?? Proč tedy narážíte na jeho zkušnosti a "povrchni znalosti"?
klusik 14. 12. 2011 14:12 v reakci na Eva 11. 12. 2011 23:33
Přesně, jak píše Eva; a vůbec, co má co dočinění to, s kolika lidmi autor článku pracoval? Snad i já mohu napsat článek o tom, jak si myslím, že funguje třeba psychiatrie, přičemž jsem sám z naprosto odlišného oboru :-) Co je to za svět, co je to za lidi, kteří si myslí, že názor může mít pouze někdo, kdo se v problému vyzná? Přece jen "veřejná osobnost" je tvořena množinou názorů, které jsou, světe div se, z velké většiny přejaté. A pokud si budu myslet, že budu-li brát penicilin a zapíjet to pivem a zbavím se pak vředů, tak když to napíšu do novin, je to pořád jen můj, můj, můj a jen můj názor. A jestli někdo nesouhlasí -- to je jeho problém. Člověk má být prostě kritický k médiím, článkům, výzkumům. Odbočil jsem; takže resumé: Nevím, proč by se zde nemohly objevovat články studentů bez praxe. Protože já jsem osobně raději za studenta, který ukáže a obhájí zapálení -- byť třeba na mírně špatné myšlence, než za páprdu, který papoušku je to, co si v roce 1947 přečetl ve skriptech na psychologii...
klusik 14. 12. 2011 14:17 v reakci na Jitka Koucká 22. 4. 2011 10:45
Zdravím Jitko, je možné, že se známe, možná je to shoda jmen, každopádně reaguji :-) Nemohu až tak souhlasit s tím, že by se dalo "generálně" říci, že lze najít nějakou jednoznačnou relaci mezi sebevědomím a úspěchem. Samozřejmě můžeme tvrdit, že sebevědomější lidé mají větší úspěch a naopak. Ale nemůžeme to generalizovat; navíc bychom pak museli specifikovat vůbec slovo "úspěch" -- pokud je někdo sebevědomý a excentrický, má za úspěch třeba to, že se stane vedoucím pracovníkem. Pokud je někdo nesebevědomý a třeba uzavřený, má za úspěch to, že má klidnou kancelář, kde ho nikdo neotravuje a může v klidu pracovat. Takže ne, nesouhlasím. Nicméně souhlasím s tím, že ve vedoucích pozicích nesebevědomých lidí moc nenajdeme, ale to plyne z mého předchozího odstavce ;)
klusik 14. 12. 2011 14:22 v reakci na Jaroslav Holoubek 2. 3. 2011 11:08
Dobrý den, nemohu souhlasit. Tisíceleté zkušenosti nám totiž právě říkají, že "budeme-li věřit pouze jedné autoritě bez přemýšlení, budeme nejlepší." Dnes už je jiná doba -- naštěstí. Můžeme si napsat cokoliv, co budeme chtít, nicméně věřit už tomu musí sami čtenáři, nikdo je nutit nemůže. Jinak k tisíciletým zkušenostem; myslím, že opravdu existují lidé (nejen lékaři), kteří prostě ignorují zkušenosti nabyté dobou a "na vlastní pěst" obhajují nesmysly... Bohužel jsou i "odborníci", kteří ignorují nově nabyté zkušenosti a slepě se drží pouze těch starých, mnohdy třeba i přežitých zkušeností. A teď si vyberte, ke kterému lékaři byste raději šel?
Honza Komárek 20. 2. 2012 14:44 v reakci na Vladimír Bach 2. 3. 2011 11:24
Já myslím, že v případě hudby jejím vlivem na mozek je problém s pojmem inteligence. Nepochybuji o tom, že poslech hudby v dětském věku bude zlpšovat části mozku související se sluchem a to hlavně hudebním. Následně potom s rozpoznávání zvukových vzorů. Ad hardware a software. Hardware vidíme, neurony, jejich spojení a ten to určitě ovlivňovat bude. Nicméně software. Co jo v tomto případě software a to už je otázka málem filozofická. Z čistě medicínského hlediska, pokud vím, ještě není známo, jakým způsobem vznikají myšlenky.
Honza 13. 9. 2012 21:48 +1
Díky za zajímavý článek - toto téma by si možná zasloužilo rozebrat trošku více... V dnešní době, kdy jsou tolik populární všelijaké programy na rozvoj osobnosti lze velmi často narazit na lidi, kteří jen "plácají" různé líbivé výroky a klišé - byť ve velmi poutavé formě. Lze se někde (kromě zmíněné knihy) dozvědět více informací o zažitých mýtech a nepřesných či nepravdivých tvrzeních z této oblasti?