Pořád jsem to já: Alzheimer zblízka — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Lukáš 27. 4. 2015 16:16 +5
Vyhasínání mozku Martina Kleina - doporučuji k přečtení. Každý člověk žije tak trochu sám uprostřed jiných lidí. U téhle knížky si to uvědomíte dvojnásobně.
Lukáš 29. 4. 2015 19:08 +8 v reakci na Lukáš 27. 4. 2015 16:16
... ještě bych dodal k textu článku, cituji: "Jde jen o to, jak průběh nemoci zpomalit ..." To se dneska už ví, medikací. Jenomže léky udrží člověka nějakou dobu na jisté "hladině fungováni" a pak nastane hluboký a prudký pokles. Existují ústavy pro lidi trpící Alzheimerem, tam vezmou člověka jen tehdy, když podepsal v době své svéprávnosti souhlas. Kdo ho ovšem, dobrovolně, podepíše? Je tu spousta etických otázek ... Myslím si, že lidé trpící touto chorobou si zas tolik netrápí svoji mysl přemýšlením "o osudu" následných generací, o tom, zda tuto chorobu po nich někdo z potomků zdědí ... to je spíš součást filmové pohádky. Jinak zpomalení života takového člověka vyžaduje - při domácí péči - výrazné zpomalení chodu celé pečující rodiny. Dnešní život na to "není stavěný" a ne zdaleka každá pečující osoba si může zařídit svoje povolání podle toho co blízká osoba potřebuje.
Karolína 29. 4. 2015 23:29 +4 v reakci na Lukáš 29. 4. 2015 19:08
Péče o staré lidi a lidi takto postižené je bohužel u nás velmi špatná. Je to pořádně náročná práce (a to po všech stránkách), ale mizerně placená. Že si doktoři stěžují na malé platy, když pečovatelky v domovech důchodců by si zasloužily třikrát tolik. Pak by to v podobných zařízeních mohlo vypadat podstatně lépe a lidé by tam trávili konce svých životů důstojně. Co mě zaráží je to, že se to nijak zvlášť neřeší a přitom je to vcelku dlouhodobý problém.
Lukáš 30. 4. 2015 05:01 +2 v reakci na Karolína 29. 4. 2015 23:29
Neřeší se to, ani se to příliš řešit nebude. Taková zařízení si na sama na sebe nevydělají, nikdy nebudou finančně v plusu. Leda tak, že by se starala výhradně o blízké "zajímavých sponzorů."
Karolína 30. 4. 2015 23:13 +3 v reakci na Lukáš 30. 4. 2015 05:01
Já doufám, že se to jednou vážně řešit bude. A že to nebude v nijak vzdálené budoucnosti. Takhle to přece nejde. Třeba to začne parafrází Nerudova fejetonu "Kam s ním?".
Silly Jane 2. 5. 2015 09:45 +3 v reakci na Karolína 29. 4. 2015 23:29
Víte, proč se to neřeší? Protože starý, mnohdy umírající, člověk, je snad tím nejslabším článkem společnosti. Často nemá vůbec nikoho, kdo by za něj aktivně bojoval, nikoho, kdo by se soudil o jeho práva (jako třeba v případě rodičů při zanedbání péče o jejich děti). Starý nemocný člověk nemá dostatek sil na to, aby byl vidět, na to, aby mluvil za práva svá a lidí podobných. Prostě to nějak doklepe a když už je na věčnosti, lidi chtějí na to, co prožil před smrtí, raději zapomenout.
RadimK 2. 5. 2015 18:18 +6 v reakci na Karolína 29. 4. 2015 23:29
Víte co, možná by stačilo nepřiměřeně neprodlužovat život, aby člověk prožil důstnojné stáří a spokojeně odešel.
Kristina 2. 5. 2015 19:58 +3 v reakci na RadimK 2. 5. 2015 18:18
Vas nazor neni trefny. Alzheimerova choroba muze propuknout v pomerne mladem veku, kdy je fyzicke telo zdrave a funkcni, kdy se rozhodne zivot cloveka umele neprodluzuje.
Karolína 2. 5. 2015 20:23 +4 v reakci na RadimK 2. 5. 2015 18:18
No nevím, moje prababička žila do 95let na venkově na samotě 5km od nejbližší vesnice. Na péči lékařů ani nikoho jiného nebyla závislá. Až do chvíle, kdy uklouzla a zlomila si nohu. Odvezli ji do nemocnice, kde jí důstojná smrt opravdu nebyla dopřána. Zemřela sama, v cizím pokoji na chladné podlaze. V noci spadla z vysoké nemocniční postele, zlomené žebro jí propíchlo plíci. Sestra ji objevila až ráno, přivolaný lékař už mohl pouze konstatovat smrt. A to nám den předtím volala a říkala, jak už se těší domů, že ji zítra mají propustit.
Lukáš 3. 5. 2015 06:39 +5 v reakci na Karolína 2. 5. 2015 20:23
Nikdo neví, co má psáno "v knize osudu" a důstojná smrt je už jen otázkou pohledu pozůstalých. Zní to trochu cynicky, ale je to tak ... Zajímavé je to, zda lidé celý život pracující fyzicky bez větších stresů nejsou méně náchylní k nemocem typu Alzeimera a Parkinsona. Jestli jedním z výrazných faktorů ovlivňujícím vznik těchto chorob není dlouhodobý stres bez možnosti fyzického a mentálního uvolnění se. Na to by nám tady mohl odpovědět nějaký odborník ...
Václav 12. 7. 2015 18:23
Lék na Alzheimera sice není, ale je dokázáno, že pomocí vhodného tréninku paměti (například pomocí mnemotechnik) jde tato nemoc značně zpomalit.