Moc mi záleží na tom, aby mé setkání s jeho dcerou proběhlo dobře.
Kdykoli přijedu na víkend, je doma dusno. Dřív to tak nebývalo. Mrzí mě, že si rodiče kazí život.
Partner je racionální, na city si nepotrpí. A mě to bolí, cítím se osamělá.
Vím, že nemají čas. Přesto jim píšu, chci se bavit. Proč to dělám?
Známe se roky, teď je ale jiná. Záludná, neupřímná. Není mi s ní dobře.
Po velké hádce se u nás rozhostilo ticho. Partner prý potřebuje čas. Cítím se trestaná.
K manželovi už nic necítím. Chci odejít, jsou tu ale dcery a přejí si zůstat.
Jak se vyhnout dalšímu kontaktu s lidmi, o které nestojím, a zbytečně je neranit?
Moje dětství bylo složité, mám strach, že nejsem v pořádku. Jaká je naděje na lepší život?
Intimita nám funguje, manžel ale přesto masturbuje. Vím, že je to normální. Proč mě to trápí?
Odmítl mou nabídku sblížení, pak se ho ale dotklo, že jsem se odmlčela. Nerozumím jeho chování.
Moje tvůrčí práce mě těšila, přítel ji ale vytrvale shazoval. Ztratila jsem se v tom.
Pokud máte aktivní předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.