Sestra velmi pečlivě hlídá, jestli nám rodiče dávají oběma stejně. Nevím, jak s ní vycházet.
Můj vztah s dospívající dcerou je chladný. Cítím, že k ní jako otec neumím najít cestu.
Mám strach se svěřit, cítím, že jsem je zklamal. Potřebuji pomoc a podporu.
Do páté třídy nebyly potíže, teď si dělá, co chce. Nejde to s ní po dobrém ani po zlém.
Trápí mě, jak manžel jedná se synem. Co mohu udělat pro zlepšení jejich vztahu?
Jak mohu svým dospívajícím synům pomoci k větší samostatnosti, když s nimi nežiju?
Syn denně vyžaduje ujišťování, že bude všechno v pořádku. Pořád se něčeho bojí.
Otec tvrdí, že chce urovnat náš vztah, ale já pořád cítím vztek a křivdu.
Dlouho mě zajímaly víc počítače než holky. Teď to chci změnit.
Jak žít s něčím, s čím se žít nedá? S čím není možné se vyrovnat? K čemu se vlastně nelze ani přiblížit?
Na prahu dospělosti člověka čeká bolestivá změna identity.
Mám problémy s pocitem na zvracení, hlavně ráno když mám jít třeba do školy, k lékaři nebo něk…
Pokud máte aktivní předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.