Biologický podklad deprese? — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Jiří Bayerle 13. 9. 2010 10:43 +2
Ta biologie je jasná, říká kdykoliv. Co s mojí podzimní depresí ? Přichází každej rok a nese sebou dost dalších nepříjemností, zápaly dýchacích cest, bolesti svalů a kloubů, migrénu. S depresí to spojuju protože to s ní přichází a taky koncem ledna odchází. Během té doby jak rýma, tak bolesti odolávají běžné léčbě a blbý je, že podle všech vyšetření sem zdravej jak řípa a eště horší, že ten mix problémů spolehlivě zruší každou moji aktivitu. Rýmu mě dycky přiznaj ta je vidět a slyšet, s tím, že to přejde. Maj pravdu, ale nijak jim nevysvětlím, že do dvou dnů je rýma zpátky.
Olga Trampotová 13. 9. 2010 11:54 +5
Dobrý den. Zajímal by mě váš názor na jeden konkréní případ použití antidepresiv. Mám pocit, že antidepresiva by se měla nsazovat především u endogenně depresivních lidí (deprese bez zjevné příčiny). Antidepresiva však byla nasazena tatínkovi mého přítele. Onemocněl rakovinou a v souvislosti se zvládáním této těžké nemoce začal být "nesnesitelný". Čato plakal, nadával, obviňoval, trpěl úzkostmi atd.. Lékaři za ním poslali psychiatra, který pobyl na jeho pokoji cca 5 minut a předepsal mu antidepresiva. Dost nepříjemně mě to překvapilo. Čekala jsem psychoterapeutický rozhovor, to, že s ním někdo "probere" všechny jeho existenciální strachy a místo toho mu byl do chemoterapie byl přimíchán další chemický koktejl... Děkuji za odpověď.
raho 15. 9. 2010 08:52 +7 v reakci na Olga Trampotová 13. 9. 2010 11:54
Vážená paní Trampotová, je velmi obtížné řešit problém, který neznám zblízka. Obecně k Vašemu dotazu mohu říci, že už NEDĚLÍME deprese na endogenní a reaktivní, protože to úplně neodpovídalo skutečnosti, ale diagnostikujeme jen DEPRESIVNÍ PORUCHU různé závažnosti (lehkou, střední a těžkou). Jak jsem napsal ve své stati, ideální je kombinace psychoterapie a antidepresiv. Pokud není z jakýchkoli důvodů (zde zřejmě nedostatek času) psychoterapie dostupná, mohou i samotná antidepresiva být velmi užitečná. Pokud jde o probrání těžké životní situace, mohou pomoci i nejbližší příbuzní a přátelé pacienta (podpora z rodiny je považována za velmi hodnotnou a užitečnou) a další osoby. Ve Vámi popsaném příběhu jde o skutečně těžkou životní situaci, to ale neznamená, že by patřila do péče pouze psychiatrům, naopak, laická pomoc a podpora má své nezastupitelné místo a jestli psychiatr "neměl čas", měli by jej rozhodně mít lidé pacientovi blízcí.
raho 15. 9. 2010 21:47 +3
Vážený pane Bayerle, to, co popisujete se (na dálku a bez záruk) podobá "zimní depresi" způsobené u některých vnímavých jedinců nedostatkem světla. Nastupuje s krácením slunečního dne a sama od sebe mizí, když se den opět prodlužuje. Současně znovu připomínám, že deprese není jen špatná nálada, ale ROZVRAT ŘÍDÍCÍCH SYSTÉMŮ (z tohoto úhlu pohledu jsou srozumitelné také doprovodné infekty). Spoustu odkazů (i v češtině) lze najít na adrese: http://scholar.google.cz/sc... Nicméně asi nejlepší je vyhledat psychiatra, který se touto problematikou zabývá. Do té doby svítit vším, čím se svítit dá. Přeju Vám dobré překonání letošní zimy! Radkin Honzák
tuan1 2. 11. 2010 11:47 +4 v reakci na Jiří Bayerle 13. 9. 2010 10:43
Dneska jsou lidi dost cimprlich-nesnesou větší zátěž.To je i váš problém.Jsme rozmazleni a na všechno máme lékařskou diagnózu. Zkuste(bez ironie!)navštívit Dachau,Osvětim či Malou Pevnost Terezín...přijdete možná na jiné myšlenky.
raho 7. 11. 2010 23:18 +31
DOPORUČENÍ PRO tuan1: Zkuste (bez ironie) si nechat zlomit obě nohy a pak si vyslechněte radu, že byste to mohl roztancovat, nebejt cimprlich a nehledat žádnou jinou pomoc. V podobné situaci je pacient s depresí a Vaše doporučení je mu stejně užitečné, jako byste poradil člověku se zápalem plic, aby přestal kašlat a tím bude vše v pořádku. Jsem psychiatr a vím, o čem mluvím. Depresi Vám rozhodně nepřeju. Kdyby se o Vás ale jen šmrncla, už byste si takhle geniální rady ušetřil.
andrea skálová 2. 12. 2010 16:27 +40 v reakci na raho 7. 11. 2010 23:18
Pane doktore, zdravím Vás, dobrý příměr s těmi zlomenými nohami. je to až k podivení, jak přes širokou osvětu stále panuje názor, že deprese je nějaký rozmar, který si člověk sám volí a sám může odstranit. Moje zkušenost je, že jsem s depresí bez lékové podpory bojovala nesčetnými alternativními prostředky řadu let a důsledkem byla jen vyčerpanost a progrese této nemoci. Dnes už jsem "pokornější" a léky užívám, byť se je pokouším opakovaně vysazovat a snižovat, abych se vždy přesvědčila, že to bez nich bohužel nejde, tak jako to nejde diabetikovi bez inzulinu. Pořád platí, že většina lidí řekne: ty máš depku? neměj! Ano, dnes mi to přijde jako chytrá rada: ty máš infarkt? neměj! Antidepresiva nejsou něco, co dostává do euforie jako droga, jsou prostředek, který dostává do normálu.
Míla Suchá 29. 3. 2011 16:33 +10
To tuan1 Po návštěvě bývalého koncentačního tabora mi bude jen hůř.. na jaké jiné myšlenky tam člověk asi přijde,soucítění s hrůzou,kterou tam lidi prošli,je u člověka s diagnozou chronická deprese velmi silné a depresi jen prohloubí.
jenzi 29. 5. 2011 23:11 +2 v reakci na Jiří Bayerle 13. 9. 2010 10:43
Biologicky neurochemicky podklad deprese a to i deprese endogeni nebyl nikdy prokazan. Co kdyz treba deprese je jakysi ukazatel psychospirutualitni krize..Kdo je vlastne buh?Je buh ? je to vesmirna sila?Jak to souvisi s lidskou psychikou?Kde je mysl v mozku?nikdy nebyla A co na to??
raho 30. 5. 2011 07:10 +13 v reakci na jenzi 29. 5. 2011 23:11
Co na to? ORA ET LABORA!
Martin 27. 9. 2011 17:37 +2
Príroda má mnohé zákony a jedným z nich je NIČ SA NEDEJE NADARMO. Keď nie je známa funkcia nami domnelého "plýtvania", nemôžeme to brať ako plýtvanie. Monoaminooxidázy sú veľmi dôležité enzýmy, produkujú amoniak, ktorý sa používa na naviazanie -NH2 skupiny na nejaký substrát. Ich blokácia je nebezpečná asi podobne, ako blokácia cyklooxygenázy II. Uľaví sa od bolesti, ale zaplatíme za to daň, v tomto prípade dlhšia regenerácia. http://en.wikipedia.org/wik... Je pravdou, že zmenená koncentrácia neurotransmitterov môže ovplyvniť vnímanie, no nie vždy je to patologický jav. Monoaminooxidázy sa často aktivujú pri oxidačnom strese, ktorý je následkom choroby, toxínov, UV žiarenia, tiež smažené, mastné a hodne sladké jedlá zvyšujú počet voľných radikálov. Takisto neuróny sa musia prispôsobiť - oni sa chránia pred pôsobením voľných radikálov a dočasne si vypnú nejakú funkciu pomocou špecifického steroidu - viď acetaldehyd z alkoholu a dočasná strata pamäti. Pokiaľ majú neuróny ťažké podmienky, nepracujú na 100%. Oni nie sú kapitalisti a proste sa odmietnu zodrať. A čo sa týka neurosynapsí - každý neurón má MNOŽSTVO receptorov pre mnohé neurotransmittery. Ale aj tu platia isté obmedzenia - pokiaľ sa sám obmedzí, nepomôže zvyšovanie koncentrácie neurotransmitteru. Každý neurón pracuje ako brokovnica - musí sa pred každým výstrelom nabiť. A to trvá, aj keď máme dosť streliva. http://en.wikipedia.org/wik...
leona dolejšová 30. 11. 2011 09:38 +5 v reakci na tuan1 2. 11. 2010 11:47
Tak to by bylo skvělé,pokud by se takto snadno dala deprese odléčit..to se jen divím, že na to už odborníci dávno nepřišli..dělat zájezdy do koncentračních táborů..ale bohužel..ona každá doba má své problémy a v jiných kontextech....Možná to tedy na vaše doporučení zkusím s některým ze svých depresivních pacientů..třeba kupř. mám klientku,která při srážce automobilů před sebou viděla mrtvé oči dvou obětí havárie, kterou mmch.ani nezavinili..omlouvám se, že jsem tak konkrétní.ale je to zcela záměrné!!Pokusím se jí navrhnout výlet do Osvětimi...třeba na ty mrtvé oči zapomene....je v depresi,protože zažila automobil.nehodu a stále se jí tento obraz vrací...vynořují před očima ti dva mrtví lidé a nedaří se jí těch mučivých obrazů zbavit...
libuse 24. 6. 2013 16:36
Moje doktorka mi na mou přímou otázku, jestli trpím depresi, odpovídá, že ne, že prostě jsem jen takto melancholicky od dětství laděná. (Je mi 48 let) Ale i tak mi vždy ochotně při mých sporadických návštěvách, kdy se ztěžují na zvýšenou existenční úzkost předpíše léky proti depresi. Během posledních patnácti let jsem pravděpodobně desetkrát začala s léčbou, ale nedostala jsem se za hranici dvou měsiců, jelikož po prvotní úlevě jsem začala pokaždé trpět nočními děsy a velmi hlasitě jsem ze spánku křičela. Mojeodborná lékařka mi sama vždy radila léky vysadit a noční křik okamžitě ustal. Zkoušeli jsme to se všelijakými léky, ale výsledek byl vždy stejný: antidepresiva hned první tabletou zabraly a jejích účinek trval tři -čtyři týdny a potom spustily nežádoucí nevědomé psychické stavy během spánku. Mě to sice neobtěžovalo, klidně bych léky brala dál, ale není slušné budit panelák svým horrorovým řevem. Jsem zvědavá, co mi poradíte, jestli to znamenalo, že lék teprvé začal správně učinkovat, nebo že moje lékaŕka se rozhodla správně, abych lék vysadila? Tímto způsobem neustalých pokusů není však pořádná léčba možná. Sice - apropos: znám dva poctivce, kteří léky poctivě dvacet let berou, věří v tuto léčbu a i tak jsou pravidelně hospitalizovaní na psychiatrii, nevýlečili se a stavy zlepšení se střídají z regresí. Pravděpodobně se nevyléčí už nikdy. Takže se mi zdá, že ta moje léčba, kdy si tělo samo ordinuje, že už léky nechce a protestuje hlasitým křikem, tak to má něco do sebe..
Radkin Honzák 26. 6. 2013 18:47 v reakci na libuse 24. 6. 2013 16:36
Vážená a milá paní Libuše, z Vašich informací nedám pořádně nic dohromary; řekl bych, že někde bude "zakopaný pes" způsobující Vaše problémy a že by možná byla vhodná déledobější psychoterapie.
MALY 2. 11. 2014 20:01
GUTEN TAG, JA NEMAM SADNA PROBLEM, TO JEN SLABI CESKY JEDINEC PODLEHNE PRI TOM NICNEDELANI ...