K poslechu: Vánoční audiobook
Vyberte si své téma Využívejte celý web: Předplatné

Chtěl bych ji zpátky: Na svou partnerku netlačte, ale nevzdávejte se.

17. 4. 2013

Před pěti lety jsem začal chodit s dívkou mladší o deset let.

V té době jsem se rozváděl, ale pořád jsem bydlel s bývalou ženou kvůli tomu, že jsme spolu měli syna. Jen jsme bydleli vedle sebe, ten vztah byl mrtvý už několik let.

Vídali jsme se jen o víkendu, protože pracovala a bydlela v zahraničí. Po čtyřech letech pro mě přišla studená sprcha, rozešla se se mnou, prý už mě nemiluje a začíná jí na mě všechno vadit. Byly signály, ale já jsem je dostatečně nevnímal, až pak jsem se dočetl, jak některé věci myslela a hlavně všechno nechávala v sobě, nekomunikovala.

V součastné době se pokouším dát se znovu dohromady. Pořád ji miluju, vím že jsem udělal chybu v tom, že jsem se neodstěhoval hned v začátcích od bývalé ženy, ale minulost už nemůžu vrátit. Chtěl jsem, abychom udělali tlustou čáru a znovu byli spolu. Jsem kvůli tomu ochotný se i odstěhovat do zahraničí.

Říká mi že by chtěla, aby to bylo jak na začátku, ale že to tam necítí (na svých 27 let by mohla vědět, že na začátku to byla chemie a že se to asi opakovat nebude). Chce, abychom se scházeli jako kamarádi, že snad si ke mně najde cestu zpátky. Ale když jsme spolu, tak se na mě nedívá, nechce abych se jí dotýkal a já se cítím mizerně.

Vím, že jí snad nejsem úplně lhostejný, ale nevím jak tento stav zlomit. Kamarádka mi tvrdí, že nemá cenu čekat na někoho, kdo ani neví, jestli se mnou chce být a investovat čas a city.

Poraďte

Robert

Názor odborníka


Roberte,

před odpovědí na dotaz vám musím dodat oprávněné sebevědomí z toho, že se před problémem neuzavíráte a řešíte jej aktivně. Stává se totiž, že jsou při konfrontaci s problémy ze sféry citového života aktivnější ženy. Opticky to potom i vypadá, jako by milostných problémů měly více než muži.

Cením si vašeho dotazu o to více, že nejste jedním z mnoha mužů, kteří se uzavírají do sebe a nedávají na sobě nic znát. Jste příkladem člověka, který ukazuje svoji pravou tvář, což vždy, i když se to tak zpočátku nezdá, plodí sladké ovoce.

Nedávno mě oslovila kolegyně a popisovala mi případ, který se podobá vašemu. Manželka svého muže již nechtěla, ale stále s ním doma přežívala a mezitím trávila chvíle s milencem. Její nový přítel pro ni byl jistým vysvobozením z mrtvého a ustrnulého manželského svazku, a aby se cítila lépe a shodila ze sebe tíhu nenaplněného intimního života, hodila vše na nového milence a považovala ho za svého vysvoboditele. I tento nový vztah ale po nějaké době skončil a iniciátorem byl hádejte kdo. Postupně zklamaná a smutná manželka zjsitila, že svého milence zatěžovala více, než sám unesl, a pocit, že on je ten, kdo ji do určité míry spasí od „ustrnulého“ manželství, byl pro něho příliš velikým závazkem, který od počáteční radosti přešel do nechutě a posléze do apatie.

Tento příběh by vám měl metaforicky odpovědět na příčinu vašich nesnází. Nyní netlačte na svoji partnerku, zároveň se jí ani zcela nevzdávejte. Počkejte několik týdnů, maximálně měsíců a oslovte ji s novou nabídkou nezávazného setkání. Ukažte jí, že si bez ní dokážete představit svůj život a že stojí za to s vámi být.

Nyní čekejte a nebuďte smutný. V současné době je věk 27 let málo na to, aby se člověk cítil být dospělý. Bohužel lidé odkládají status dospělosti často až do věku kolem 30 let a do té doby se cítí jako na jednom velikém kolotoči. Každý nemá sílu odolávat „lákadlům“, které ho obklopují, a tak namísto odpovědných rozhodnutí spalují mosty. Pochopte proto vaši přítelkyni.

Hodně štěstí, Roberte!

Zdeněk K. 

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.