Téma k poslechu: Co se životem
Vyberte si své téma Předplatné

Cítím se jako lempl a nemehlo: Napište si seznam všeho, co umíte.

9. 1. 2013

Dobrý den,

je mi 18 let a od svého ranného dětství mám problémy s pocity, že nejsem dost dobrá. Dokázala bych vyjmenovat spoustu zážitků, ve školce, v rodině, později ve škole, které mě přesvědčovali, v čem všem jsem lempl. Doteď, když si na to vzpomenu, pláču.

Mám v sobě zakořeněný pocit, že jsem totální lempl na pohyb, na jakoukoli práci a nejsem zručná. Došlo to k tomu, že mi lidi raději nic nesvěřují. Řeknou mi: Ty to radši nedělej. A já s tím souhlasím. Ale chce se mi z toho plakat.

Například ve škole v laboratoři se neodvážím něco dělat a když to dělám, tak mám u toho pocit, že jim musím dokázat, že to neumím a stejně mi něco spadne a rozbije se. A takhle se mi to promítá všude. Na brigádě jsem předem věděla, že tu zmrzlinu nenatočím a teď v autoškole předem vím, že to nezvládnu.

Mám pocit, že se už nic nedokážu naučit. A jsem čím dál víc přecitlivělá. Rozbrečí mě už jakákoli narážka na mě. Pořád nadávám a vyčítám partnerovi, co mi udělal před dvěmi lety, pár měsíci, co všechno špatného mi řekl. Sestru jsem vždy brala s nadhledem, ale teď pláču, když mi řekne: Hraješ hnusně (na klavír), nikdo tě rád neposlouchá. I když vím, že to tak nemyslí.

Přitom jsem na gymplu vyhrála kurz modelingu, hraji na klavír. Ale čím dál víc mi připadá, že už víc nedokážu. Pořád všechno plánuji, ale nemám vůli to dokončit. Jo, snažím se být v klidu, cvičím jogu a snažím se nevnímat, co mi ostatní říkají. Jenže už mám takovou vizitku. Totální blbeček. Ze dřeva.

Dora

Názor odborníka


Dobrý den, Doro,

především mi dovolte vám popřát hodně radosti, sebedůvěry, štěstí, lásky, pohody a spokojenosti v tomto roce.

Když jsem si přečetl vaší zpověď, napadlo mne, jak málo lidí umí být k sobě tak upřímných a tak odvážných, aby o sobě tak otevřeně psalo. Pochopil jsem, že jak šel váš život, okolí vám spíše ukazovalo, co neumíte, v čem jste vedle, než co umíte.

Není divu, že se ve vás vyvolal pocit, že se k ničemu nehodíte, že jste nešika a pod. Žel u nás u lidí tomu tak je – tak dlouho kolem sebe slyšíme, jací jsme a nejsme, až tomu dříve nebo později začneme věřit. Jako by nestačil náš vlastní vnitřní „kritik“, který toho o nás tolik ví, před kterým se nedá ukrýt.

Všímá si všeho, co se nedaří, nebo co je jinak, než jsme si naplánovali. A pak neustále předhazuje, jací jsme to nešikové, neumělkové, darmo……..A když se takoví dva „kritici“, vnější i vnitřní, sejdou, to by se jeden mohl zbláznit. Vím, že cesta z takové nepříjemné situace je velmi těžká a většinou dlouhá. A při tom vůbec nemusí být.

Když jsem se začetl do vašeho povídání, už to, že si svou situaci uvědomujete, jste ochotná o ni tak otevřeně a s jistým nadhledem hovořit, je podle mne důležitý rázný krok ke změně a řešení. Vidím, že si umíte všimnout i toho, co umíte: zvítězit v modelingu, hrajete na klavír, umíte si získat přítele a další. Vidím také, že umíte hezky, srozumitelně a poutavě psát a když budeme (budete) pokračovat, naleznete další a další příklady toho, co už umíte, i toho, co umíte dokonce lépe než ostatní.

Domnívám se, že tam je dobré začít se změnou. Dokázat odstoupit a podívat se váš život z větší výšky a objektivně si říci, co vše umíte. Doporučuji si vše psát. Můžete začít úplnými banalitami (často mi lidé říkají, že to je normální, to umí každý! Odpovídám: Začněte a pak se teprve podíváme na to ostatní, včetně odpovědi na tuto vaši poznámku).

Když hovořím o banalitách, mám na mysli třeba: číst, psát, chodit rovně, běhat, oblékat se apod. Pak se pusťte do toho, co už je spíše náročnější a ne každý to umí: modeling, hra na klavír. Určitě najdete řadu věcí, které umíte a jsou náročné. Prosím, piště si vše. I vám se bude zdát, že je to „normální“. Pište prosím zcela bez hodnocení, pouze konstatujte. Nedívejte se na to, že to, co napíšete (chcete napsat či vás napadlo) ještě „zdaleka“ není dokonalé. To je v tuto chvíli úplně jedno. Piště a čím více, tím lépe.

Nakonec, až budete mít seznam možná o několika listech A4, zamyslete se na tím seznamem. Co vám o vás říká? Jaká je vaše pravda o vás? Jak se vidíte nyní? Když budete chtít pokročit dál, vyberte si ze seznamu to, co nejen umíte, ale i vás nejvíce baví, přináší největší radost. Co vám, když děláte, dá zapomenout na čas i okolní svět a zároveň vám dává neskutečně příjemný pocit z výsledků?

Tam pravděpodobně zjistíte, na co a k čemu máte i zvýšený talent, vlohy (nemám tím na mysli činnosti vyvolané závislostí: hry na počítači, bezduché chatování na sociálních sítích a pod.).

Přeji vám, abyste v sobě co nejdříve objevila ten diamant, který v každé lidské bytosti dříme, a abyste ho dokázala ukázat světu a jím ho ozářit.

Pěkný rok

Vladimír

Přijměte pozvání Psychologie.cz na setkání s Vladimírem Tukou do Divadla NoD: čtvrtek 17. ledna 2013 od 20 hodin. Vstupné 100 Kč. Více info.

Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.