Téma k poslechu: Co se životem
Vyberte si své téma Předplatné

Co dělat při vyloučení z kolektivu? Zaměřte se na to, co vás spojuje.

23. 4. 2013

Dobrý den,

pracuji 7 let v kolektivu žen, v kanceláři jsme čtyři.

Nastupovala jsem s jednou kolegyní, naše vztahy byly dobré až kamarádské. Postupem času dvě kolegyně odešly do důchodu a byly nahrazeny jinými. Jednu kolegyni vloni vyhodili.

Problém začal postupně s příchodem jedné ze dvou posledních kolegyň. Stáhla na svou stranu mou původní spojenkyni, a přidala se k nim i poslední. V současné době to je tak, že jsou u nás tři výborné kamarádky a já.

Ony si vzájemně sdělují své pocity, dojmy, pracovní i soukromé věci. Mě se nikdo na nic neptá. Usilovně se snažím zapojit se, ale příliš o to nikdo nestojí, odpoví mi, to ano, ale třeba jednoslabičně a bez valného zájmu.

Jsem vyděděnec. Vím, že nikoho nepředělám, nesnažím se o to. Ani já asi jiná nebudu. Když se nad tím zamyslím, jsem jiná než ony, mají k sobě zkrátka blíž. Zkoušela jsem o svých pocitech mluvit s kolegyní ke které jsem měla nejblíž, ale vysmála se mi. Prý jsem paranoidní a mám příčiny hledat u sebe.

Nevím, jak to zvládnout, jak se přes to přenést. Vím, že jsem přece v práci kvůli jiným věcem. Vím, že práce není a nemůžu si dovolit dát výpověď, ale je mi strašně. Pořád se mi chce brečet. Když se blíží příchod do práce, mám žaludeční neurózu. Bojím se, co další den přinese.

Je mi to hrozně líto. Jak se ta situace dá zvládnout? Jak se z toho nezbláznit? Situace je horší od podzimu, kdy odešla ona vyhozená kolegyně, která situaci viděla stejně. Snažím se hledat inspiraci a radu v knihách, ale zatím bez úspěchu.

Děkuji za radu

Šárka

Názor odborníka


Drahá Šárko,

případ, který popisujete, je dobře a detailně dokumentován v románech, psychologických spisech mnoha poraden a znají ho dobře všichni psychologové a psychiatři právě z popisu zoufalých a beznaděj prožívajících klientů.

Z vašeho popisu je patrné, že situaci vnímáte černobíle a nevidíte z ní východisko. Je vám vyčítáno, že chyba je výhradně na vaší straně. Cítíte somatické problémy a je vám zle od žaludku. Cesta ven však existuje, ale řešení musíte hledat v první řadě u sebe.

Radím vám v první řadě navštívit poradnu a prokonzultovat daný problém s psychologem, kterému sdělíte vývoj vašeho problému detailněji. Na základě vaší otázky je hodně věcí nejasných, ale předem vás můžu ujistit, že zbytečně ztrácíte naději. Na váš problém existuje mnoho hledisek a je na vás, za který konec jej jako problém „chytíte“ a začnete řešit.

Ženské kolektivy byly vždy problematické, stejně jako výhradně mužské. Zamyslete se nad tím, co vás od kolegyň odděluje. Je to např. váš výběr šatníku, koníčky, rétorika nebo pracovní náplň? Ať už je faktor, který stál ze jejich separací od vás jakýkoli, můžete jej postupně odbourat a zrušit tak hranice, které mezi vámi existují.

V první řadě přestaňte hledat rozdíly a svoji pozornost zaměřte na to, co vás s nimi spojuje. Poté se postupně, bez nátlaku a s patřičným sebevědomím, zapojujte do jejich společnosti. Nebojte se více mluvit a být otevřenější.

Otevřenost a sdílení jsou kameny, na kterých můžete stavět. Nelpěte na minulých křivdách a bolestech. Bojujte za dobré vztahy, které jsou pro adekvátní výkon povolání zásadní.

Pokud se po delší době přesvědčíte, že lhostejnost vašich kolegyň je stále stejná, přestaňte se snažit a hledejte další zdroje vaší pracovní spokojenosti. Možná jste nyní přesvědčená, že žádné nejsou, ale je jich kolem vás více, než si myslíte.

Potřebujete naději, odvahu a sebevědomí. Navíc neproděláte, pokud s daným problémem navštívíte odborníka osobně. Jedině on vám na základě vaší otevřenosti dokáže přesně popsat způsob, jak zvýšit vaši pracovní spokojenost.

Buďte klidná a nezoufejte, všechno zlé je dočasné a jsou mezi námi lidé, kteří si nezaslouží náš stesk, a ani hněv.

Hodně štěstí,

Zdeněk K.

Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.