Nejlepší články k poslechu: Stáhnout
Vyberte si své téma Předplatné

Co podniknu v životě dál? Někdy je lepší méně přemítat a více zkoušet.

23. 8. 2012

Dobrý den.

Již nějaký čas mě trápí nízké sebevědomí. Přitom dříve mě tento problém vůbec netrápil. Nyní mě čekají státní závěrečné zkoušky na vysoké škole (je mi 24 let), která je poměrně náročná a o studium je veliký zájem.

I když jsem neměla během studia větší problémy se složením zkoušek, připadám si hloupá a neschopná. Ani netuším, kde bych chtěla po ukončení školy pracovat, což je při nejmenším trochu úsměvné, když se zanedlouho budu muset postavit na vlastní nohy a hledat si zaměstnání. Mám pocit, že nic nezvládnu. Mám strach z jakékoli zodpovědnosti, v hlavě si pokaždé vytvářím katastrofické scénáře, co vše můžu pokazit, že budu všem pro smích pro svoji neschopnost.

Přestože si sama sobě namlouvám, že mě vlastně nezajímá, co si ostatní lidé o mně myslí, opak bude nejspíš pravdou. Tenhle pocit mě ubijí. Neustále hledám sama sebe, mám spoustu koníčků, ale v ničem nejsem dobrá, jsem průměrná. Nevím, co chci v životě dělat, vím jen to, co nechci.

Co je smyslem mého života? Chci si ujasnit cíle, ale jak? Jak mám přijít na to, co chci. Je tolik možností a já nevím, kterým směrem se mám vydat, v čem jsem dobrá, na co jsem dost chytrá, co zvládnu. Mám v sobě zmatek, úzkost. Co s tím?

Ellen

Názor odborníka


Milá Ellen,

děkujeme za váš dotaz. Líbí se mi, že svou situaci formulujete velmi otevřeně a že se nebojíte přiznat si, jak se cítíte. Není vždy snadné dokázat si říct a natož někam veřejně napsat, že s něčím bojujete a máte pocit, že to nezvládáte. Oceňuji to, že hledáte cestu jak z toho ven. Přemítáte nad tím, dokážete reflektovat, co ve vás je. Myslím, že to je první dobrý krok k tomu posunout se dále.

Já v tom vidím, že vlastně píšete o dvou různých věcech, které spolu ale asi nějak souvisí. Jedna je váš pocit nízkého sebevědomí, strachu ze zodpovědnosti a obav, co si o vás pomyslí druzí. Druhá je to, že si nejste jistá kam dál, v čem jste dobrá a co byste měla dělat tak, aby vás to uspokojovalo.

V tématu vámi vnímaného nízkého sebevědomí vidím zajímavý rozpor. Uvádíte, že jste se dostala na náročnou a žádanou vysokou školu, kam jistě spousta lidí není přijata. Zvládla jste jí zatím celkem bez problémů. Vsadím se, že mnoho vašich spolužáků odešlo, protože na ně škola byla příliš náročná. Teď jste se dostala až na samý závěr – před státnice. Toto všechno jste zvládla, určitě to nebylo jednoduché a přesto píšete, že máte pocit nízkého sebevědomí a že v ničem nejste dobrá.

Já tomu teď tedy trochu nerozumím. S čím tedy to nízké sebevědomí u vás vlastně souvisí? Zkuste to v sobě hledat. Takhle na dálku se vás těžko mohu doptávat, ale mám dojem, že když bychom šli hlouběji, tak bychom zjistili, že ta vámi vnímaná nízká sebehodnota bude souviset i s něčím jiným, co zde v textu nepíšete. Zkuste se nad tím zamyslet.

Také uvádíte, že dříve vás ten problém netrápil. To může být dobrý zdroj pro hledání cesty jak z toho ven. Co bylo u vás dříve jinak, že jste sebevědomí měla? Jak to, že tam tehdy bylo? Jistě to nebylo samo od sebe a v dobrém jste si za to mohla sama. Co se mezitím změnilo?

Ještě k těm katastrofickým scénářům. Vyplnily se vlastně někdy? Když jste něco na zodpovědnosti měla, tak jak to dopadlo? Jak to obvykle zvládáte, když máte něco na starosti? Určitě takové momenty budou a z toho, jak píšete, že zvládáte školu, si troufnu tvrdit, že se věcí chopíte zodpovědně, když už k tomu dojde. Tak proč si ty katastrofické scénaře malovat?

Co se týče vašeho druhého tématu – určitě v tom nejste sama! Není úplně neobvyklé, že mladí lidé nemají jasnou představu, jakou pracovní cestou se vydat. Často je to navíc tak, že teprve na škole zjistíme, že v tom oboru vlastně nechceme pracovat. Dojdeme k poznání, že nás to vlastně tolik nebaví a nenaplňuje. Zdánlivě to může vypadat, jako že je to škoda, promrhaný čas a že jsme se již předtím měli rozhodnout jinak. Ale já to tak nevidím. V těch 18 nebo 19 letech, kdy školu volíme, děláme to nejlepší rozhodnutí, které v tu chvíli dokážeme. A i následné poznání, co nechceme, je velmi cenné. Koneckonců sama píšete, že víte, co dělat nechcete. Dobrý začátek!

Smysl vašeho života takto na dálku spolu asi neobjevíme :-) , ale možná se mi podaří vám pomoct se alespoň trochu nasměrovat. Myslím, že je důležité alespoň někde začít a jít postupně. Zkuste si odpovědět na následující otázky:

  • Co jsou ty věci, ve kterých se cítíte alespoň trochu dobrá?
  • Co vás baví dělat víc než jiné činnosti?
  • V čem jste třeba alespoň trochu vynikala nad ostatními a mohla tím být i jiným lidem užitečná?
  • Co by o vás řekli druzí, kdybych se jich zeptal, v čem je Ellen dobrá? Určitě by nějak odpověděli.

Mně se totiž nechce věřit, že nejste v ničem dobrá. Možná zatím v něčem nejste vyloženě výjimečná – ale to neznamená, že se k tomu nemůžete dopracovat. Především doporučuji jít cestou, kdy vás ta činnost samotná bude bavit. Automaticky jí pak budete dělat tak, jak nejlépe dokážete. K tématu výběru pracovní cesty v životě vám ještě mohu doporučit můj článek na blogu: „Srdce, rozum a peněženka“. Rozebírám tam některá další dilemata, která s tímto tématem souvisí.

A vlastně – je potřeba, abyste v tom teď měla úplné jasno? Někdy je lepší méně přemítat a více zkoušet v praxi, pozorovat sebe sama. Třeba svou skutečnou cestu objevíte až poté, co začnete prozkoumávat pracovní trh. Až budete mít faktické zkušenosti z pracovního procesu. Není přece žádná hanba, když v dobrém nastoupíte do práce, budete ji dělat nejlépe, jak můžete, a po čase zjistíte, že to není ono. Tak jako tak vás to obohatí a lépe si tak utříbíte, kudy vaše cesta vede a kudy ne.

Milá Ellen, držím vám palce jak u státnic, tak i u hledání vaší pracovní cesty, tak především u hledání sebe sama. Jste na začátku svého pracovního života, všechno máte ještě před sebou. Bude to dobrodružství a tak se ani nebojte dělat “chyby” nebo “špatné volby”. Uvidíte, že vás vždy posunou dále.

Pavel Milan Černý

O autorovi odpovědi

„Že je život i o něčem jiném než o práci a o penězích, jsem si plně uvědomil až po třicítce,“ říká Pavel Milan Černý. Podniká od dvaceti let. Prošel si workoholismem i vyhořením, úspěchy i tvrdými pády. Dnes se soustředí na to, aby prostřednictvím koučování pomáhal lidem a firmám nacházet řešení a kráčet vlastní cestou. Čerpá ze svých životních zkušeností, z univerzálních životních a duchovních principů, ze systemického a narativního koučovacího přístupu a z mnoha let podnikání a práce s lidmi. Více na www.PavelMilanCerny.cz.

Diskuse 0

Pavel Milan Černý

Osobní a firemní kouč, poradce pro manažery

www.PavelMilanCerny.cz

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.