Poradna
Foto: Shutterstock.com
odemčené

Dcera chodí s holkou: Před vámi stojí dar jinakosti, oceníte ho?

Dobrý den, řeším problém, se kterým si naprosto nevím rady. Má patnáctiletá dcera, student…

Aleš Borecký

Poradnu zveřejňujeme bez audio verze.

30. 8. 2012

30. 8. 2012

Dobrý den,

řeším problém, se kterým si naprosto nevím rady. Má patnáctiletá dcera, studentka osmiletého gymnázia s docela slušným prospěchem, mi před časem sdělila, že má holku. Je prý do ní zamilovaná a je s ní šťastná. Byla s ní již několikrát na rande a je prý naprosto přesvědčená, že patří mezi onu čtyřprocentní menšinu.

Se svou zjištěnou orientací se také nijak netají před okolím. Vysvětluje mi to tím, že je to dnes naprosto normální a tak není nutné cokoliv skrývat. Sdělení dcery bylo pro mě samozřejmě šokem, který pomalu vstřebávám a začínám si zvykat na myšlenku, že třeba jednou opravdu bude žít se ženou.

Věc má ale dva háčky. Jednak oné holce mé dcery je osmnáct let a je tedy o plné tři roky starší než dcera. Je mnohem zkušenější – předtím již chodila jak s klukem, tak následně s holkou, a nyní se dokonce chystá na připravovaný pochod homosexuálů Prahou.

Za druhé – do docela nedávné doby se moje dcera zajímala o kluky, nejméně do dvou už byla zamilovaná a s jedním, spolužákem, dokonce asi dva měsíce chodila. Na toto mi sdělila, že se při chození s klukem necítila dobře a že kluci „prostě neumí líbat tak, jako holky“.

Do současné doby jsem měla pocit, že dceru znám a její výchovu docela dobře zvládám. Celou situaci řeším navíc bez tatínka, který si cca před třemi lety našel jinou ženu a opustil nás (mám ještě mladší dceru). Odstěhoval se daleko a nastalá situace, o které jsem ho informovala, ho bohužel naprosto nezajímá.

Děkuji za pomoc.

Mariana

Názor odborníka


Milá Mariano,

rád bych reagoval na vaše přání pomoci. V písemné formě bez probíhajícího dialogu je to složitější, nevím přesně, jakou pomoc byste přivítala, mohu se jen domnívat, vcítit se do vás a předat nějaký svůj pohled a představu s nadějí, že v něčem se potká s vaší situací, jak ji prožíváte. Snad může být prvním krokem pomoci určité rozkrytí obrazu vaší situace.

Šok ze sdělení vaší dcery může být také v tom, že tím mohl spadnout dojem, že „vše je, jak má“, tudíž že „výchovu zvládáte“ a máte pod kontrolou. Jakoby zmizel nebo byl narušen obraz o vaší dceři – kým je, jaká je – a možná i o vašem vztahu. Konfrontace s tím, že má představa o někom je jiná nebo neúplná, je většinou bolavá, ve vztahu rodič – dítě obzvlášť. Nabízí však možnost dostat vztah na jinou rovinu, založenou na respektování a na nové důvěře. Myslím, že je znakem velké důvěry vaší dcery ve vás, že se vám svěřila a vnímá vás jako někoho, kdo s ní může její hledání sdílet.

Můžete cítit určité rozčarování a zklamání. Podle mě je docela významné to, co píšete ke konci vašeho dotazu – souvislost se zklamáním a pocity týkající se odchodu vašeho partnera. Možná se znovu rozezněla stejná struna a znovu se oživily pocity zklamání, které jste zřejmě zažívala tehdy. V této situaci by se možná podporující partner hodil ještě více než v běžných dnech. Možná je třeba nějak znovu projít, odžít pocity, které se vážou k dřívějšímu zklamání, i proto může být nynější zklamání těžší.

Dalším aspektem je vaše představa o homosexualitě, jaké významy máte s tímto tématem spojené. Dá se předpokládat, že sama jste se touhle otázkou nemusela nějak zabývat, možná tedy máte k dispozici jen určité informace, mediální obrazy nebo karikatury. A možná potřebujete vědět více, respektive přesněji, a objevit, co přesně to představuje pro vaši dceru, jaká je její cesta, kam patří i její citovo‑sexuální orientace. Stejně jako se nedozvíte o životě konkrétního heterosexuála nic moc jen tím, že se řekne, že je heterosexuál, stejně tak nestačí nálepka „gay“ (ve smyslu homosexuální muž či žena) na porozumění hloubky a individuality člověka – nálepka spíš zobrazí jen zobecnělé představy (a někdy tedy předsudky), které máme o dané věci, se kterou nemáme sami zkušenost. Může vám pomoci být s dcerou v kontaktu, ptát se, chtít poznat její svět, její prožívání. Možná to jde až ve chvíli, kdy budete schopná vnímat cestu vaší dcery bez toho, aby každá gay‑zmínka byla zdrojem trápení. Pokud zatím potřebujete určitý čas, můžete to dceři říci.

Při zkoumání představ o homosexualitě pak lze tyto představy a obsahy měnit, pouštět, nahrazovat jinými. Pomyslným ideálem je zkusit vidět, že není něco špatně, jen je něco jinak. Toto vnitřní přenastavení je však proces, který musí proběhnout, a je k němu třeba čas a určité podmínky – stejně jako květina nevyroste na betonu a bez živin a vody, i zde je třeba otevřenost k jinému pohledu, ochota vzdát se svých myšlenkových jistot a vstoupit do nejistoty, nového mentálního, emočního či hodnotového prostoru. Myšlenka, že „jinak není špatně“, může působit i na vědomé či nevědomé pocity viny, které se mohou u rodičů gayů objevovat.

I kdyby vaše dcera chtěla žít/žila se ženou, není to důkazem toho, že jste něco nezvládla. Mohla byste vidět to, že vaše dcera zvládá být upřímná, není plná strachu jako jiní lidé, kteří něčím podobným procházejí, má zájem o vztahy, hledá blízkost – to vše jsou důkazy toho, že jste jí dala/dali dobrý základ. V patnácti letech je z hlediska výchovy vše dané, ve smyslu formování dceřiny osobnosti máte svůj úkol podle mě splněný. Kdybychom vedli dialog, ptal bych se vás, jestli by pro vás bylo v pořádku, pokud by dcera chodila s osmnáctiletým klukem? Vnímala byste to jinak? Je to o strachu z toho, že dcera bude nějak ovlivňována někým zkušenějším nebo to spíše ukazuje na to, co je pro vás nyní těžké přijmout?

Vycházím z předpokladu, že z lásky k dceři hledáte postoj, který jí může pomoci a že chcete, aby byla šťastná. Zkusím napsat pár věcí, které by jí a vašemu vztahu mohly pomoci. Přijměte „nabídku“ otevřenosti, kterou začala vaše dcera uplatňovat i ve vašem vztahu, buďte autentická, také máte právo na vyjádření svého pohledu, svých námitek, otázek, pokud je neuplatňujete z pozice moci rodiče nad dítětem, ale spíše v rovnocenném dialogu. Můžete být dceři (vnitřně) nablízku, podporujte důvěru, která ve vašem vztahu je.

Zkuste vidět svět očima vaší dcery – jaké je to vidět, že i život s ženou může být v pořádku? V čem je její pocit štěstí? Co ji trápí? Zkuste porovnat své představy o jejích odpovědích a pak její odpovědi samé. Zkuste vstoupit či aspoň nahlédnout do světa, který zřejmě znáte méně než dcera. Hodí se zde ona buddhistická mysl začátečníka, který hledá upřímně, s pokorou odpovědi a ví, že neví. Chtít po heterosexuálním rodiči, aby dal svůj pohled o správnosti životní cesty a také představy o štěstí svého dítěte do závorky je asi troufalé, ale zkuste, bez zničujícího a neplodného sebeobviňování, otočit perspektivu a chvíli vidět situaci tak, že nyní jste to vy, kdo se trápí, tedy (míněno bez obvinění či kritiky) je to váš problém. Naděje je pak v tom, že i řešení je tím pádem na vaší straně (např. ve smyslu změny postoje, nalezení „smíření“ atd.). Pokud uznám, že něco je problém můj a ne toho druhého, mám větší šanci něco změnit, než když čekám, že to udělá ten druhý.

Napsat něco jako odpoutejte se od představ a očekávání zní jako klišé a brát to jako závazek může být zatěžující, ale jakkoli se vám může dařit aspoň zčásti pustit představy o tom, co by mělo být, a učit se radovat z toho, co je, můžete být o kus svobodnější. Cokoli se podaří přenastavit, můžete vnímat jako úspěch. V tomhle smyslu myslím i další podnět – zkuste pustit představu o dalším vývoji a zkuste se spolehnout na to, že vaše péče a láska daly dceři pevný základ, aby našla samu sebe a své štěstí. Pustit představy zde může znamenat dovolit dceři také měnit své představy – přeci jen je dospívání i experimentování s identitou, nemusí jí to vyjít s touto slečnou (které heterosexuální vztahy v patnácti letech vycházejí?) apod.

Využívejte celý web.

Předplatné

Zájem o kluky mohl být upřímný, nesený touhou a přitažlivostí (a může se třeba v nějaké formě vrátit) nebo také tím, že dcera neměla srovnání nebo byla pod vlivem společenské heteronormy, která nás všechny vybízí k heterosexuálním vztahům. Uvidíte, co bude dál – možná máte před sebou zvláštní dobrodružství. Zkuste v tom zahlédnout určitý nečekaný dar života. Největším darem krizí je zasvěcení duše – krize z nás sdírá naše přesvědčení, zbavuje nás jistot, návodů, znemožňuje nám realizaci našich přání, vede nás do temnot, kam bychom dobrovolně nevstoupili. Když se však přestaneme bránit a v té temnotě se rozkoukáme, objevíme svou duši jinak, získáme jiný pohled na svět, na život, zahlédneme jiné hodnoty, jsme proměněni a zasvěceni.

Držím palce, abyste objevila význam tohoto procesu, jeho hloubku i zvláštní krásu a přeju, ať z této situace vyroste něco pěkného.

A. Borecký

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.