Jak překonat trému? Spoléhejte na sebe, trénujte a opakujte. — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Oldřich Dotovský 30. 11. 2015 08:09 +17
Popis vaší práce mi připomněl tuhle scénu z filmu Lítám v tom (Up in the air): https://www.youtube.com/wat... (samozřejmě s nadsázkou) :-) Problém je podle mě v tom způsobu sdělování nepříjemných informací desítkám až stovkám lidí. Představuji si, jak stojíte před davem stovek lidí a říkáte jim, že jejich pracoviště se ruší, nebo že budoou muset do práce i o Vánocích, a jestli mi do té představy něco opravdu nesedí, tak je to to, že byste při tom měl být v klidu. Jak byste mohl? Stát před stovkou lidí a říkat jim něco, co v nich zaručeně vyvolá silně nelibé emoce, to je přesně jedna z těch situací, kvůli kterým nám příroda to nepříjemné chvění se dala. Na vašem místě bych se zkusil inspirovat Georgem Clooneym a pokud je to jen trochu možné, vyhnul bych se tomu hromadnému sdělování. Asi nemusí být vždy proveditelné říkat tyto zprávy každému zvlášť osobně (byť to by podle mě bylo ideální), ale vzít si ze sta zaměstnanců vždy skupinku do deseti lidí a s tou si o nastalé situaci promluvit samostatně by třeba jít mohlo. Myslím, že tak budete méně "ohrožený" vy, a i zaměstnanci by mohli zprávu přijmout lépe. Přecejen, v davu se emoce snáze vyhrotí, a i kdybyste vy náhodou dosáhl schopnosti být při tom absolutně klidný, reakce zaměstnanců by klidně mohly být ve stylu: "Ten hajzl vůbec nezaváhal a s úplným klidem nás vyhodil." To jistě taky není cílem. Vaše emoce jsou opravdové, něco důležitého vám říkají. Nebojujte s nimi, zapojte je. Jednáte přece s lidmi...
Monika 30. 11. 2015 10:19 +11
Pavle, nepřekonávejte svůj problém tím, že s ním budete bojovat - překonejte ho tím, že ho pochopíte. Že pochopíte jeho podstatu. Potřebujete vědět, čemu (hluboko) uvnitř sebe vlastně čelíte, bez tohoto pochopení nemůžete svůj problém vyřešit tak, aby zcela zmizel. Pracujte s tím, jak se cítíte, nikoliv s tím, jak se cítit chcete/potřebujete. Zaměřte se na to, co vás k vašim pocitům/emocím vede, nikoliv na to, co byste měl udělat proto, abyste působil tak, jak si myslíte, že byste působit měl.
JiriC 30. 11. 2015 11:43 +6
Známá měla podobný problém, stačili víc než tři čtyři lidé, zrudla a koktala. Šla k terapeutovi, který ji posílal například do solné jeskyně a vůbec vymýšlel všechny ty hlouposti spojené s pojmem "psychohygiena". Známá rudla dál. Šla k hlubinnému terapeutovi. Během několika let vůbec nepochopila, proč tam chodila. Nakonec se shlédla v koučování, absolvovala několikastupňové kurzy, které zřejmě pojala spíš jako sebezkušenostní záležitost. Rudne dál. Ale stačí ji potkat v přítomnosti jejího otce a je zcela zřejmé, že právě tenhle vztah má s jejími problémy souvislost. Má to řešení? Myslím, že ano. S velmi dobrým terapeutem. Nebo si vystačí s tím, jak se naučila problém obcházet.
Oldřich Dotovský 30. 11. 2015 11:47 +5 v reakci na JiriC 30. 11. 2015 11:43
"Ale stačí ji potkat v přítomnosti jejího otce a je zcela zřejmé, že právě tenhle vztah má s jejími problémy souvislost." - Ježiš to je roztomilý! Už ani křišťálová koule není potřeba. :-D
Šave 30. 11. 2015 12:49 +3
Být nervózní v takové situaci mi přijde úplně normální. Nejste citově otupělý člověk ani profesionální moderátor. Jděte tam s tím, že nervózní budete a svět se nezboří, možná pokaždé budete nervózní trochu míň. Myslím, že lepší než s tím bojovat a hrát někoho jiného.
JiriC 30. 11. 2015 13:47 +9 v reakci na Oldřich Dotovský 30. 11. 2015 11:47
Křišťálová koule nebo zkušenost a podrobná obeznámenost (spíš reálná zkušenost) s její rodinou a jejím příběhem. To první použít neumím.
Martin Pražan 30. 11. 2015 14:54 +3
Mam pro vas jinou radu nez beznou cestou. Zkuste pro zmenu o vyhnuti se strachu, strach privolat. Kdyz se budete takovou situaci snazit privolat a vyhnat to ad absurdum, stane se to, ze vas strach proste zmizi. To muze vypadat ruzne, muzete si naprklad prat nasledovne: "Tak, a ted tady sebou svihnu a nikdo se nic nedozvi." Rikate, ze se cely chvejete, vychazjte z toho, ukazte jim, jak se umite pekne klepat, ukazte jim, ze umite krasne mlcet i dlouhou chvili. Chtejte to. Naordinujte si aspon tri infarkty tydne, vyzente to do naproste absurdity dokud se tomu sam nebudete smat :) Vice se o tom dozvite od V. Frankla, tzv paradoxni intence. Preju hodne stesti a zabavy.
JiriC 30. 11. 2015 17:22 +20
Když čtu příběh znovu, přemýšlím, co vlastně popisuje. "Pracuji jako manažer" - tedy nikoli "jsem manažer". Sémanticky je "pracuji" výstižnější, ale zároveň říká "tohle nejsem, to je jen moje obživa, moje pozice, moje role při zajišťování příjmu". "Nejsem" je následně zesílené "často jsem nucený" - jako by nemělo být pochyb, že děláte něco, co dělat nechcete. Věta "mé vyjadřovací schopnosti naprosto neodpovídají realitě" opakuje totéž - v realitě jsem někým jiným než v manažerské pozici. A poté: "nepůsobím důvěryhodně a suverénně." Možná to obsahuje odpověď. Prostě nejste důvěryhodný a suverénní manažer. Nejspíš to víte, ani neusilujete důvěryhodný a suverénní být, stačí vám tak jen působit. Proč? Aby se ostatní hereckému výkonu nepošklebovali? A když nahradíte svůj nynější výkon herecky kvalitnějším, stanete se v očích podřízených (možná i nadřízených), kteří zažívají současnost, sebevědomým manažerem? Co pro vás znamená přesvědčit ostatní, že jste, čím nejste? A proč - kromě peněz - potřebujete pracovat jako manažer s desítkami či stovkami podřízených? Do kolikátého infarktu stojí za to (za co vlastně?) takhle žít?
lawa 30. 11. 2015 19:36 +3 v reakci na Šave 30. 11. 2015 12:49
no nevím... v práci sděluju špatné zprávy několikrát za den, jsem tam 3,5 roku (což ještě není tak moc), ale že bych byla nervozní o něco míň, to ne... pořád jsem nervozní a možná je to ještě horší, než ze začátku. Nikdy nevím, jak ti lidé zareagují, neznám je.. bohužel na mě často nevěřícně hledí (i když kolikrát takovou informaci už slyšeli stokrát), diví se, jak to (i když ve spoustě případů milionkrát slyšeli, že toto se může stát, protože...) a ptají se, jak se to bude vyvíjet dál (tady mám sto chutí nabízet jim tu křišťálovou kouli, ať se podívají sami)- snad jsem věštec nebo co?? Taky mě štve, že se nedá stihnout běžná práce, natož opakované vysvětlování dokola a dokola, není čas v klidu jim to vysvětlit, protože jiné práce habaděj. Přistihuju se, že jsem naštvaná na ty lidi, protože mě nenechají dodělat jediný kousek práce naráz a ptají se na věci, na které neexistuje jistá odpověď... třeba dnes - paní přišla se optat, pověděla jsem jí... pak přišla za 15 minut ještě se doptat na to a ono.. a když jsem byla 45min po pracovní době, tak přišla ještě s příbuznou, ať to řeknu všechno znova, že příbuzné se to nějak nezdá. To už jsem je odmítla - a ať se optají zítra. Frustrující. Tak zítra to budu říkat zas a znova, jak je všechno marné... asi mám problém přijmout lidi s jejich úzkostmi a možná mám problém nenechat na sebe naházet všechny jejich trable, protože mám sklony cítit zodpovědnost za neovlivnitelné. A za 10 minut další a další rodiny a další a další trable
lawa 30. 11. 2015 19:38 v reakci na Šave 30. 11. 2015 12:49
Šave, koukám, co jsem napsala...nějak jsem se nechala unést, vlastně jediné, co souvisí s vaším komentářem je, že moc nevěřím v to, že to časem přestane být nepříjemné... ale zas asi to vztahuju příliš na sebe, každý to máme nastaveno jinak. Naštěstí.
Ulka 30. 11. 2015 20:49 +7 v reakci na lawa 30. 11. 2015 19:38
Iawo, doufám, že nejste manažer:o) Zpět k Pavlovi - potřebujete být autentický. Není to lehké, nějaký čas to trvá, vlastně to nikdy není úplně hotové. Člověk, který se zdokonaluje, se ptá, jak. Je to OK, že řešíte, že cosi ve Vaší profesi Vám nejde až tak. Učíte se. Naučíte se jedno a zjistíte, že neumíte jiné. Může Vám pomoci si vždy uvědomit, že tohle je Vaše práce, která si žádá, abyste plnil i úkoly, které Vám dělají potíž. Říct lidem, kteří jsou za celý rok unaveni, že je třeba, aby i o Vánocích šli do práce, Vám nečiní radost. Nebraňte se tento stav projevit - stále jste především člověk hovořící k dalším lidem. Chápete, že tohle není žádný odvaz, a dáte to najevo. Na druhou stranu jste tam za firmu - vysvětlete, proč je to tak naléhavé, proč ty lidi tam potřebujete v danou dobu mít. Oceňte, poděkujte, namotivujte - jako manažer ovládáte i těmito složkami. Stůjte za nimi především v běžných situacích, vytvářejte dobré vztahy dlouhodobě - o to lépe zvládnete i to nepříjemné. O to lépe pak oni budou rozumět tomu, co jim říkáte, oč je žádáte. Vsaďte na spolupráci (hodně i prostřednictvím pracovníků v pozicích "mezi") více než na bezejmenné řízení seshora dolů. Jde o to, aby ve Vás bylo více toho o Vás, než toho naučeného. Hodně štěstí.
Šave 30. 11. 2015 20:56 +1 v reakci na lawa 30. 11. 2015 19:38
Já vás chápu, to je prostě stresující práce. Jen jsem chtěla říct, že by si člověk neměl vyčítat nepříjemné pocity tam, kde jsou prostě normální. Pokud je to nesnesitelné, tak se to snažit vyvážit příjemnými činnostmi jinde nebo změnit práci. Jestli se to nezlepšuje, tak asi už ani nebude. Myslela jsem, že člověk časem otupí. Vy říkáte, že ne. Tím hůř :( Taky občas musím v práci říkat lidem nepříjemné věci, naštěstí je to ale jen zlomek mé činnosti, kdybych nedělala nic než to, tak bych určitě to dlouho nevydržela. Tak přeji hodně síly, Iawo :)
Šave 30. 11. 2015 21:26 v reakci na Ulka 30. 11. 2015 20:49
"Vytvářejte dobré vztahy dlouhodobě"... To je tak pravda. Myslím, že všechno, co jste napsala, je výstižné. Hloupé je, že to nemusí zapadat do firemní politiky, ale to by už nebylo něco, co by Pavel mohl změnit. Ale třeba jo.
Ulka 30. 11. 2015 21:59 +2 v reakci na Šave 30. 11. 2015 21:26
Ano, Šave, to už je pak o té autentičnosti. Nepotká-li se Pavel s firmou v těch základních hodnotách, nebude moci v dané organizaci být autentický.
Jana 30. 11. 2015 22:02 +3 v reakci na JiriC 30. 11. 2015 17:22
Děkuji, to je zajímavá odpověď, ve které jsem se částečně našla. Sice nemám problémy jako Pavel, ale má práce je především mou obživou. Je hodně odborná (tanec mezi §§§), dlouho jsem se na současnou pozici vypracovávala... Právě kvůli investici času a energie, které mi teď dovolují vydělat relativně dost peněz za krátkou dobu zůstávám v oboru, se kterým se vnitřně příliš neztotožňuji, zvlášť s přibývajícím věkem. Není to úplně radostný, ale ani tragický příběh. Stojí to za to? Já nevím.
Jana 30. 11. 2015 22:16 +1 v reakci na Jana 30. 11. 2015 22:02
Pro Pavla: Zkuste se podívat na stránky klubů "toastmasters", např.: www.amplion-toastmasters.cz, jde o svépomocné skupiny, kde můžete s ostatními trénovat své komunikační dovednosti. Docházejí do nich i lidé s ostychem při prezentaci před větším počtem lidí. Přece jen si myslím, že nácvik před obecenstvem by Vám mohl pomoci více než příprava před zrcadlem, mohla by to být zajímavá příležitost.
Šave 1. 12. 2015 07:50 +3
"If you make yourself vulnerable to the other party, then that is very good evidence that you are trustworthy." to jsem teď četla na Ted.com a vzpomněla na váš případ
JiriC 1. 12. 2015 10:25 +3 v reakci na Jana 30. 11. 2015 22:02
Možná právě to, že si dokážete položit otázku, jestli to za to stojí, je dostatečnou odpovědí. Možná je to důkaz, že dokážete uvažovat s nadhledem a tedy i poznat, až vám to za to stát nebude. Třeba kvůli narůstající míře neztotožnění, případně kvůli přílišnému přesahu do ostatního života nebo kvůli zdraví, co já vím. Dělat něco, co mi zrovna nevoní, když to v jiných oblastech umožní naplnění, je obvyklé. Dělat to v rozumné míře nebo do rozumné doby je umění.
Dzz 1. 12. 2015 14:52 +4
Projevy trénovat, trénovat a trénovat. Sice nejste bez emocí, ale je zapotřebí odstup, a zkoušením Vás to možná trochu přejde. Zajímavá je taky Franklova metoda, a to, že si představíte tu nejhorší možnou variantu do uplných podrobností, která muže nastat. A s jednotlivými výplody následně pracovat.
Jana 1. 12. 2015 18:40 +2 v reakci na JiriC 1. 12. 2015 10:25
Velmi moudře shrnuto... Vaše komentáře tady vždy vyhledávám, děkuji. Ráda bych se zeptala, co stojí za těmi vhledy? Tipuji na psychoanalýzu, ale třeba jsem vedle.
JiriC 1. 12. 2015 19:37 +2 v reakci na Jana 1. 12. 2015 18:40
Těší mě váš zájem. Má osobní zkušenost s hlubinnou terapií je nejspíš natolik zjevná, že ji těžko mohu popřít - ano, patří ke zdrojům, které mi umožňují psát. A protože se mi líbí, že v této anonymní formě bez znalosti autora jsou do značné míry potlačeny kladné i záporné přesudky, že závisí hlavně na sdělení, omlouvám se, že odpověď nezahrnuje další podrobnosti.
Just Jane 1. 12. 2015 21:16 +1
Stojíte před lidmi, hrajete divadlo a čekáte, že vás nepřijmou. Protože hrajete, přestaňte hrát a půjde to..
Jana 1. 12. 2015 23:07 +1 v reakci na JiriC 1. 12. 2015 19:37
Díky, rozumím tomu... Abych to ještě dovysvětlila, přijde mi zajímavé, že pro mě něco doslova "visí ve vzduchu", ale není to zřejmě ještě dostatečně zralé, promyšlené, nevímco a v okamžiku, kdy to zformulujete, obvykle to se mnou taaak souzní... nestává se mi to často, tady ani jinde. A pak že bez práce nejsou koláče!
Hanča 1. 12. 2015 23:19 +1
Pavle, moc netuším proč toužíte při sdělování nepříjemných informací zaměstnancům, které se navíc jejich osobních životů dotknou patrně víc, než vašeho, působit suverénně. Já myslím, že prosté a upřímné "mrzí mě to" pokud vás to tedy opravdu mrzí, ne míněno jen jako fráze, je na místě a vypovídá to o vaší schopnosti být lidským tvorem. Lidským ve smyslu lidství a lidskosti. Možná propouštění zaměstnanců vnímáte určitým způsobem i jako vaši osobní prohru a selhání. Bohužel....i tak to občas musí být, přestože se člověk snaží sebevíc. Přestože jste ve vysoké pozici, pravděpodobně, podle toho, co píšete, pořád zůstáváte člověkem a nestáváte se s postem Bohem. :-) Přeji hodně štěstí a úspěch ve schopnosti dovolit sobě být lidským, ne božským tvorem. Božské přísluší jen Bohu.