K poslechu: Vánoční audiobook
Vyberte si své téma Využívejte celý web: Předplatné

Jak přesvědčit tátu, aby se choval lidsky? Změna scénáře změní i roli.

27. 4. 2012

Dobrý den,

obracím se na vás s otázkou. Jedná se o člověka, který díky své nezralosti psychicky ničil svou rodinu. Ta se časem rozpadla. Podváděl, lhal, ponižoval, manipuloval, ale vedle toho se choval i hezky. Na oko vždy budil dojem, že on je ten výborný, ostatní špatní. Nyní žije v blízkosti té rodiny, ale ne s ní.

Přesto ale stále ničí svoji manželku, se kterou se stále nerozvedl (asi 10 let už spolu nežijí). On musí první vyřešit majetek, má v tom (bohužel) hlavní právo. Ona je konfrontována s jeho v této situaci vlastně milenkou, která žije se svou rodinou a situaci nechápe. On vždy uměl všechny přesvědčit na svou stranu.

Ten člověk si odmítá celou situaci připustit, minulost je pro něj pryč, odmítá si přiznat vinu, asi s ní není schopen žít. Já jsem jeho dcera, která si i díky němu prošla dětstvím plným psychických problémů. Nyní se dostávám do situace, kdy si začínám uvědomovat všechny souvislosti a je mi z něj špatně. Zároveň ale přemýšlím nad tím, jak takového člověka posunout směrem k lidskosti? Aby už neubližoval, protože ani on sám není šťastný.

Jak předat poznání, jak působit na člověka, aby si uvědomil, že se chová jako zvíře a něco s tím dělal? Důležité je na něj mít vliv, což (alespoň nějaký) mám. Když se mu občas něco pokouším vysvětlit, ohrazuje se tím, proč vytahuji minulost. Takže často komunikaci ukončím, protože zvýší hlas a manipulativně útočí. To pro mě není cesta, potřebuji psychickou vyrovnanost. Možná by mi pomohl nějaký kurz asertivity a komunikace. Co myslíte?

Tamarina

Názor odborníka


Dobrý den, Tamarino.

První, co mě zaujalo, je vaše jméno. Jste první Tamarina, kterou poznávám, třebaže nepřímo. Co se týče vašeho příspěvku, je několik věcí, které mě ve vašem příspěvku cvrnkly do nosu. Zmiňujete např. nezralost vašeho otce, která se projevovala tím, že vytvářel dojem, že on je ten dobrý a všichni kolem něj ti špatní. Píšete, že podváděl, lhal, manipuloval, stejně tak ovšem píšete, že vedle toho se choval i hezky. To je velmi zajímavé.

Osobně v tom vidím něco hezkého, co vypovídá o vás, totiž že navzdory tomu, co vše prožíváte a jak se trápíte kvůli vašemu otci, dokážete na něm najít také něco hezkého, něco pozitivního. S tím bych pracoval především. To je totiž velký potenciál. Dokonce vás tak trochu obdivuji, protože já sám ve vztahu k mému již zemřelému otci něco takového tak dobře neumím, totiž ocenit jeho pozitiva. Většinou mi nabíhají myšlenky o tom, jak byl špatný, nezodpovědný a bez zájmu o rodinu. Obecně platí, že na negativech toho moc nepostavíte, vlastně vůbec, naproti tomu jedno dobré slovo dokáže zázraky.   

Druhá věc, která mě cvrnkla do nosu, je podobný paradox jako v prvním případě, totiž že navzdory tomu, jak váš otec umí všechny přesvědčit na svou stranu, jak je vám z něj špatně, jak je nelidský, jak neumí přiznat svou vinu, píšete, že on sám není šťastný. Jestliže není schopen přiznat svou vinu a zároveň není šťastný, je velmi pravděpodobné, že v nejhlubším skrytu duše si uvědomuje, že úplně bez viny není.

Třetí věc, které bych se rád věnoval tak trochu samostatně, jste vy sama, totiž váš přístup k otci a k sobě.

Pojďme se tedy podívat na ty první dvě věci. Třebaže jsou lidé konkrétní jednotlivci se svými specifickými příběhy, různými aspekty prožívání a jedinečnými zkušenostmi, jsou věci, které mají společné. Obecně se u otců projevuje potřeba mít navrch, totiž mít vždy pravdu (zralí otcové jsou samozřejmě výjimkou). Člověk se ptá, z čeho to vychází, proč tomu tak je, kde je ten zakopaný pes. Psychologové na to mají různé teorie a každá z nic má jistě něco do sebe. Připočteme-li k těmto teoriím jedinečnost dětství konkrétního otce, mohli bychom identifikovat příčinu mnohem přesněji.

Otázka ale zní, zda nám znalost příčiny opravdu může pomoci nebo zda nám může pomoci lépe, než kdybychom příčinu neznali. A to vše je nakonec tak či onak jen myšlenkový konstrukt. Pojďme se tedy soustředit jen na skutečnost samu, totiž na to, jak otce vnímáte vy sama a co vůči němu prožíváte.

Nevím, jestli vy osobně jste ta pravá, která mu může otevřít oči. I kdybyste byla sebe-lepší, sebe-chytřejší, sebe-…, pravděpodobně budete víc a víc narážet a bude vás to víc a víc bolet. Nakonec to dopadne tak, jak píšete – on zvýší hlas a vy komunikaci ukončíte. Výsledek je, že on je ještě víc zatvrzelý a vy ještě víc nešťastná. Pravděpodobně prožíváte pocity zklamání, frustrace a říkáte si v duchu: „Kéž by ten tupec alespoň jednou viděl věci pravdivě.“ A protože tento kruh opakujete týdny, měsíce, roky a možná i desítky let, nakonec každý z vás prožívá své pocity víc opravdově a intenzivněji.

Znáte jistě přísloví, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. Vy to myslíte dobře a nakonec jste to vy, kdo se cítí frustrovaně a vyčerpaně. On si naproti tomu uchovává a posiluje svou nedobytnou pozici. Za pevnými a širokými zdmi schovává svůj pocit viny. Věřte, že ho má. Jen je schován za pevnými a širokými zdmi, které pečlivě a systematicky vystavěl díky vašim společným konverzacím. Mé doporučení je, ač to říkám s velkým despektem, nevytahovat minulost.

Druhá věc, kterou bych rád řekl a která pro vás bude pravděpodobně bolestivá, je fakt, že nikdy to nebude jinak. Tedy pokud budete hrát hru podle stejného scénáře. On zná svou roli dobře a také ji díky tomu dobře hraje. Hraje ji totiž přesně podle scénáře. A nevidí důvod, proč by měl měnit roli, se kterou se již tak dobře ztotožnil. Pokud chcete změnit roli, musíte změnit také scénář. Změna role je možná jen díky změně hry samotné.

Docela vám závidím, Tamarino, protože vy máte možnost psát nový scénář. Současná hra může nabrat nový směr. Když mi umřel táta, uvědomil jsem si, že hra skončila. Má snaha vysvětlovat a přesvědčovat nakonec nikam nevedla. On umřel a já zůstal na jevišti úplně sám. Nový scénář nemělo smysl psát, protože herec prostě zmizel.

Nemyslím si, že by vám pomohl kurs asertivity a komunikace. Možná by to byly vhodné nástroje pro možnost jakéhosi zadostiučinění sama před sebou. Já jsem si vždy povídal s lidmi v jejich nepřítomnosti a představoval jsem si, že tam opravdu jsou. Vedl jsem s nimi imaginární rozhovor. Vedl jsem spoustu takových fiktivních rozhovorů, se svým tátou nebo lidmi, kteří mi ubližovali. Je pravda, že mé komunikační dovednosti se velmi zlepšily. Když jsem s někým fiktivním takto mluvil, uvědomil jsem si spoustu věcí a možností, co a jak říci.

Asi jako když si v soukromí připravujete  filmovou roli. Zkoušíte si různé verze, učíte se říkat věci s různou intenzitou, vkládáte do toho různé prvky, atd. Ale tátu jsem díky tomu nezměnil. To není o lepších komunikačních dovednostech. Lepší komunikační dovednosti a techniky nestačí. Je potřeba změnit postoj a změnit postoj znamená změnit způsob myšlení a to je běh na dlouhou trať. Cíle dosáhneme v okamžiku smrti.  

Teď napíši to nejdůležitější. Jde především o vás, o váš život, Tamarino. Chraňte sebe sama před jakýmkoli zraňováním. Mluvte s tátou o neutrálních věcech, ptejte se, jak se mu daří, co zajímavého prožil, koho zajímavého potkal, atd. Jakékoli úsilí mu něco vysvětlovat, o něčem ho přesvědčovat nebo mu ukazovat chyby z minulosti nikam nevede, respektive vede k vaší větší frustraci a k jeho větší zatvrzelosti. Mimochodem, asertivita je obecně chápána jako větší průbojnost, umění se prosadit, atd. Definice asertivity však říká, že je to naplnění mých cílů bez toho, že bych omezil druhého. A vy přece chcete, abyste prožívala psychickou vyrovnanost a zároveň, aby váš otec byl šťastný a lidský. Umění asertivity je tedy dosáhnout pro sebe i toho druhého to nejlepší.

Přeji vám, ať se vám daří měnit svůj postoj k tátovi. Jen tak je šance, že se změní. Říkám šance, nikoli jistota. Pokud se k lepšímu nezmění on, změníte se minimálně vy. Vysvětlování a přesvědčování však nikam nevedou. Tím v nejmenším nechci snížit míru bolesti, kterou jste prožila a kterou stále prožíváte. Přeji hodně štěstí a hlavně touhu to nevzdat, i když se vám občas podaří vrátit se do starých kolejí vysvětlování a přesvědčování. Není neštěstí upadnout, neštěstí je nevstat.

S pozdravem,

Dušan

pozn.  Z příspěvku jsem nevyčetl, jak často se s tátou vidíte?   

Diskuse 0

Dušan Bednář

Lektor, trenér, konzultant, teolog

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.