Dobrý den,
žiji přes 20 let v klidném manželství, máme dvě pubertální děti.
Muže mám ráda, shodujeme se v důležitých oblastech, vyjdeme si vstříc. Nemyslím, že bych k sobě našla někoho, s kým by byl život lepší, a ani si nedokážu představit žít s někým jiným. Přesto se mi stalo, že jsem se před čtyřmi lety beznadějně zamilovala.
Nejsem nezkušená, dávno mi není dvacet, ba ani třicet, přesto musím říct, že síla toho citu mě zaskočila. Miluji ho prostě proto, že je, dokonce i když je s někým jiným, jsem ráda, že aspoň v lásce se mu teď daří. Nevylučuje se to s tím, že mám slzy v očích, když na něj vzpomínám.
Vše zůstalo v platonické rovině, od počátečních vzájemných sympatií je stav teď tak tři roky takový, že jsme se vídali pracovně, on pak už o mne zájem neměl, našel si mezitím dlouhodobou partnerku.
V současnosti se z mého rozhodnutí několik měsíců nevídáme, byla jsem pak celý týden smutná, pořád na něj myslela. Snažím se zapomenout, nebo spíš počkat, až zapracuje čas. Jenže to, co normálně funguje, v tomto případě absolutně nefunguje. Stačí zmínka společných přátel, že ho třeba někde viděli, a několikaměsíční snaha je pryč, všechny city se vrátí v plné síle. A i bez těch zmínek jsem jiná, než dřív – vážnější, smutnější, ale na druhou stranu soucitnější a pokornější.
Dá se s tímhle něco dělat? Na jednu stranu je milé o něm slyšet, že je OK, nebo na něj myslet, na druhou mi to dost ztěžuje běžný život. Budu moc vděčná za vaše rady, názory, zkušenosti.
Eli
Názor odborníka
Dobrý den, Eli,
předně bych ráda ocenila váš rozumný a střízlivý sebereflektující přístup, který při událostech „beznadějného zamilování“ nebývá úplně běžný.
Zdá se, že jste sama k sobě velmi poctivá. Vnímáte, že stabilita a zázemí spokojeného, dobře fungujícího manželství s člověkem, kterého si vážíte, je pro vás důležitá. Zároveň si nenamlouváte, že je vše vyřešeno tím, že další vztah zůstal v platonické rovině a nyní se dokonce z vašeho rozhodnutí vůbec nevídáte. Jste vnímavá ke svým pocitům, když o dotyčném člověku (nazvěme jej nyní „Neznámý“) slyšíte, když na něj myslíte.Všímáte si i vaší celkové změny směrem k větší vážnosti, ale také pokoře a soucitnosti.
K vašemu příběhu se mi nabízejí dva úhly pohledu. Z hlediska vztahové dynamiky bych vás mohla uklidnit, že za prvé – zamilovat se je možné a časté i přesto, že jste ve spokojeném vztahu a za druhé, že délka té „nejhorší“ zamilovanosti je evolučně nastavena na 2–3 roky, ale za předpokladu, že se s partnerem vídáte a tento stav se odžije.
U takzvaně nenaplněné, platonické zamilovanosti může být období, kdy nám hormony lásky způsobují různé emocionální zapeklitosti, mnohem delší. Takhle to ale vypadá, jako by se vám přihodila jakási srdeční nehoda, a protože jste zodpovědná, rozumná a vytrvalá, tak to nakonec přejde. Jenže, jak píšete, moc to nezabírá. A možná je to v tuto chvíli dobře.
Na vaše zamilování se lze totiž podívat také jako na příležitost, která, přestože přináší nepohodlí a komplikace, vám pomáhá v procesu vašeho přechodu do nové životní etapy a na cestě k sobě. Jak říká C.G. Jung: „Člověk je cesta stávaní se sebou samým“. Dotyčný Neznámý se výrazným způsobem dotknul vaší duše a to přesně v období (děti v pubertě), kdy začínáte mít prostor pro nové možnosti – rozvíjení sebe sama, přijetí nových rolí, hledání nových dimenzí ve vztahu s vaším manželem apod. Můžete v sobě objevovat nenápadné projevy vlastností či zájmů, které jsou bytostně vaše, ale v dřívějším kolotoči, spojeným s vaší rolí manželky a matky, se jaksi nestíhaly uplatnit, případně byly upozaděny ve prospěch jiných, pro aktuální účel výhodnějších vlastností.
A tak se nabízí další možnost. Nemusíte se snažit na Neznámého zapomenout. Možná vám ukazuje další směr. Klidně na něj myslete a dobře pozorujte. Čím přesně vás ten člověk oslovil? Co ve vás provokuje? Jaké otázky a témata vás napadají, jaké myšlenky a pocity se vám v souvislosti s ním vynořují? Čeho se vám nedostává v současném životě? Z čeho máte strach a co vás naplňuje hřejivým a příjemným pocitem? Nelze si odpovědět jednorázově, nejspíš vás pokaždé bude napadat něco trochu jiného. Třeba i „nevhodného“, bolestivého, zakázaného.
Nebraňte se tomu a prostě se dívejte. Neznámý, jako objekt vaší nenaplněné lásky, se může proměnit ve vašeho Spojence, Průvodce při stávání se tou, kterou doopravdy jste. Dokonce vám může takto pomoci i při změně ve vašem vztahu s manželem, k objevování nových styčných ploch a obohacení vašeho soužití.
Vlastně už jste se na tuto pátrací výpravu vydala a nové objevy přijala za své (větší vážnost, pokora, soucitnost). Pokračujte dál.
Moc vám fandím a věřím, že časem úloha Neznámého Průvodce ve vašem srdci pomine a zůstane vděčnost a milá vzpomínka.
Pomohl vám článek?
