Dobrý den,
již od nízkého věku jsem od okolí slýchala velmi pochvalné názory na svůj vzhled. Mám pěknou postavu, dlouhé, přírodní blond vlasy, velké modré oči… Díky tomu se ze mě stala sebevědomá slečna (hrdá nejen na svůj vzhled).
Můj první přítel patřil k těm, o kterých ostatní říkali, že „na mě nemají“. Já jsem ho ale velmi milovala. Tento vztah však skončil a já si našla ve velmi krátké době nového přítele, kterého jsem moc neznala. Už ze začátku se stávalo, že přítel občas prohodil například něco ve smyslu, že by bylo hezké dostat od přátel k narozeninám sex s prostitutkou, nebo podobné věci, které mě velmi bolely.
Přítel měl přede mnou mnoho žen, většinu z nich jen na jednu noc, některé i na vztahy vážnější. Žádnou z nich prý nemiloval více než mne. Jelikož je fotograf, zůstalo mu v počítači mnoho snímků jeho bývalých přítelkyň (svlečených i oblečených), na které jsem omylem přišla. Ačkoliv jsem sama usoudila, že nejsou hezčí než já, vždy jsem to obrečela a nejraději bych se v tu chvíli zabila, aby svět neviděl, jak jsem ošklivá.
Několikrát se ptal, zda může jít fotit některou ze svých kamarádek. Řekla jsem, že ne a on to opravdu neudělal, mě ale bohužel ubíjí i myšlenka na to, že by chtěl. Nyní žárlím opravdu na vše. Když chceme například společně zhlédnout film, vybírám ten, kde nejsou příliš hezké ženy. Ačkoliv mi pořád on i okolí opakují, že jsem výjimečně hezká, mám pocit, že dokud nebudu dokonalá, nebudu pro něj dost dobrá.
Zmizelo mé sebevědomí kvůli příteli? Dělám něco špatně?
Anonymka
Názor odborníka
Dobrý den, milá anonymní čtenářko,
děkuju za důvěru, kterou jste vložila do zdejšího webu a odborníků. Když pročítám váš dotaz, napadá mě několik postřehů a otázek, ke kterým se pokusím postupně vyjádřit. Půjde zejména o podněty k zamyšlení a záleží nejvíc na vašem uvážení, jak s nimi naložíte.
Začnu od konce, kde se ptáte, zda zmizelo vaše sebevědomí kvůli příteli a zda děláte něco špatně. Dle mého názoru tyto otázky – na vinu a viníka – nejsou šťastně položené. V současné chvíli pro vás nebude podnětné viníka hledat ani u sebe, ani u přítele, ani jinde. Jako klíčové pro vás vidím přerušit kolotoč obav, žárlení a případných výčitek. Raději než na minulost se soustřeďte na přítomnost a na to, co se současným stavem vašeho sebevědomí a vztahu uděláte.
Nacházíte se v období, které je pro mnohé velmi nejisté, kdy možná hledáte sama sebe, dozvídáte se o sobě nové věci a třeba sama sebe někdy i překvapíte. Je naprosto v pořádku, že vás napadají i černé myšlenky – nikdo není šťastný nonstop. Byla by ale škoda, aby černé myšlenky dlouhodobě převážily nad pozitivními, obzvlášť pokud jste to v minulosti měla jinak.
Ráda bych se zastavila nad jednou z vašich úvodních poznámek – píšete, že jste hrdá nejen na svůj vzhled. Na mě jako čtenáře váš text působí tak, že otázka vzhledu a jeho vliv na současný vztah, resp. na partnerovu náklonnost, se vám zdá poměrně zásadní. Přítel a okolí dle vašich slov opakují, že jste výjimečně hezká.
Nezmiňujete se však, zda si uvědomujete vy (a také váš přítel) i jiné vaše silné stránky. Přemýšlíte nad nimi čas od času vy sama? Za co byste se ocenila? A za co partnera? V čem vynikáte? Zmapujte si alespoň pro sebe své silné stránky, a pokud si na tu debatu troufnete, můžete toto téma otevřít i společně s partnerem, třeba vás překvapí.
Píšete, že se vás přítel několikrát ptal, zda může fotit své kamarádky, nebo poznamenal něco, co vás zranilo. Nezmiňujete však, zda jste s ním o svých obavách s tímto spojených mluvila či nikoli, zda jste mu sdělila, jak to na vás působí. Těžko takto na dálku posuzovat jeho motivy k podobným poznámkám, ale ač se vám to může zdát nepravděpodobné, jedna z možností je, že netuší, co tím ve vás vyvolává.
Pokud jste to s ním tedy doposud neprobrala, zkuste to. Jestliže jste to téma už společně otevřeli, zkuste to více přímočaře a ještě důrazněji. Někdy to, co říkáme, si posluchač na základě svých předchozích zkušeností „přeloží“ jinak, než jsme to mysleli. A někdy vyslovujeme zraňující slova jako protiútok, když jsme sami byli zraněni.
Napadá mě také, zda znáte své vztahové hranice? Víte, kde se nacházejí a dokážete je pevně vytyčit, aby je ostatní nepřekračovali?
I přes otevřenou komunikaci s partnerem a snahu o pochopení či vyjasnění situace se někdy stává, že aktuálně naše vnímání sebe sama nepřiměřeně ovlivňuje ten či onen typ poznámky někoho z našich blízkých nebo obavy založené na ne vždy reálném podkladu. To se dále může projevovat na našem uvažování a potažmo jednání nyní i do budoucna v různých, nejen partnerských, interakcích.
Využívejte celý web.
PředplatnéPokud byste to pociťovala u sebe, můžete zvážit návštěvu odborníka, který vám pomůže najít rovnováhu a případně váš dotaz probrat s více podrobnostmi. A nemusí vás to ani nutně nic stát – pokud byste měla zájem to zkusit, neváhejte se na mě obrátit přes redakci, pokusím se vás nasměrovat k některému z odborníků co nejblíže vám.
Držím vám pěsti!
Michala Stražovská
Pomohl vám článek?
