Nejlepší články k poslechu: Stáhnout
Vyberte si své téma Předplatné

Kolega je se mnou „nespokojen“: Jak spolu začít fungovat?

4. 4. 2011

Pracuji na vysoké škole jako sekretářka jedné z kateder již devatenáct let. Devět let je u nás i náš bývalý student (nyní kolega). Je o čtrnáct let mladší a momentálně je to docent.

Práci se snažím vykonávat svědomitě, dle pokynů (již u třetího vedoucího; je u nás teprve od července a lidé se s ním teprve seznamují.) Všichni mě vždy hodnotili a hodnotí velmi dobře a jsou s mou prací spokojeni. Často dělám práci nad rámec svých povinností a kolegové mě stále chválí, i když nejsem na chválu přizpůsobena!

Přestože je dotyčný mladší kolega u nás již delší dobu, do loňského roku si na nic vůči mé osobě nestěžoval. Dle všeho byl s mou prací spokojen. Nyní si ale stěžuje, že za mnou musí nejméně třikrát dojít, aby mě zastihl v pracovně (má práce je úzce propojena s prací ostatních kolegů na jiných katedrách po budově).

Navrhl, že bych si měla stanovit úřední hodiny (ačkoliv si může nejprve telefonicky ověřit, zda jsem právě v pracovně a nemusí nikam chodit). Se souhlasem vedoucího jsem tak učinila a např. dnes jsem si musela odběhnout na WC (dveře jsem nechala mírně přiotevřené). Právě v této době onen kolega vešel do mé pracovny, něco mi tam zanechal a při zpětném telefonátu k němu jsem se dozvěděla, že ho nezajímá, kde jsem byla a že tam mám prostě být.

Vedoucímu jsem to sdělila s poznámkou, ať si to zatím nechá pro sebe. Můžete mi, prosím, poradit, co s takovým kolegou dělat?

P.S. Přišel jako „malý“ studentíček a poslouchal všechny na slovíčko – a nyní se snaží být „středem vesmíru“. Moc vám děkuji!!! 

HP

Názor odborníka


Vážená paní,

chápu, že je vám takové chování nepříjemné, zvlášť když jsou s vámi všichni ostatní spokojeni a i zmiňovaný kolega dříve nevysílal žádné signály nespokojenosti.

Co se změnilo? Jak to, že dříve s ním vše fungovalo hladce? Od kdy došlo ke změně jeho chování?

Jak vzniká střed vesmíru?
 

Píšete, že z „malého studentíčka“ se stal „střed vesmíru“. Stává se, že někomu najednou jaksi rychle „narostou ramena“ a začne na sebe někdy i nepříjemně upozorňovat. „Hlasitě“ předvádí svému okolí, jak je nejchytřejší, nejšikovnější, nejzaneprázdněnější atd. Chovají se tak většinou lidé, kteří potřebují pozornost svého okolí, a té se jim aktuálně nedostává.

Určitě si vybavíte situace při návštěvách, kdy i jinak celkem tiché a hodné děti mají tendenci začít najednou lítat, rámusit, nosit vám hračky nebo případně předvádět celá představení, jen aby přitáhly zpět pozornost. Rodiče se jim totiž při kontaktu s jinými dospěláky na chvíli přestanou věnovat.

Možná, že dotyčnému také chybí pozornost k jeho aktivitám, zájem, či pochvala okolí a tak si o ni tímto – nepříliš vhodným – způsobem říká. Může to být „zoufalé“ volání „jsem tady, všimněte si, jak jsem úžasný, berte mě dostatečně vážně“.

Najít způsob fungování


Ptáte se, co s takovým kolegou dělat. Každopádně si to nebrat příliš osobně! Smiřte se s tím, že jsme různé osobnostní typy, nacházející se v různých životních etapách, tudíž máme i různé zkušenosti, zájmy a často i aktuální hodnoty.

Jelikož si do hlav navzájem nevidíme, je důležité sdělovat v klidu (!!!) své pocity a úhel pohledu a hledat společně řešení. Cílem není najít objektivní pravdu, ale způsob fungování, přijatelný pro obě strany. Vřele doporučuji vycházet z přesvědčení, že každý z nás se v danou chvíli chová nejlépe, jak dovede (a ke svému chování má určité motivy).

Často se při chování, které nám nevyhovuje, snažíme změnit toho druhého. Většinou však s nevalným úspěchem. Zkusme to tedy jinak. Co byste mohla pro změnu udělat vy?

Můžete si například položit následující otázky:

  • Co z mého chování mohlo způsobit, že začal reagovat jinak?
  • Jak to fungovalo předtím?
  • Co jsem přestala dělat?
  • Jak se teď cítím, když s ním mám komunikovat (komunikuji)?
  • Jak mi funguje vztah s ostatními kolegy, kteří mne chválí?
  • Co z toho bych mohla použít při své komunikaci s tímto kolegou?
  • Co by mi pomohlo vnímat ho zase jako „neproblémového“?

Odpovědi na tyto otázky vás možná navedou k nějakému řešení. Minimálně si více ujasníte, co se děje, a budete mít promyšleno, jak se s kolegou bavit. Možná by však stálo za to zeptat se i jeho, co se děje. Vyjádřit v klidu své pocity a nabídnout ochotu hledat řešení.

Nemusíte se mít nějak zvlášť rádi, ale potřebujete spolu fungovat alespoň v „neutrální“ tónině a vzájemném respektu. Pokud se z vašeho pohledu dostává „za hranici“, je třeba mu to asertivně sdělit. Doporučuji proto probrat s ním jeho očekávání a zároveň sdělit, co proto můžete a chcete udělat vy.

Proč právě já?


Možná vás teď napadá: „A proč to mám dělat já?“ Odpověď je prostá. Protože vám to vadí, možná vás to trápí nebo rozčiluje a dlouhodobé neřešení situace tohoto typu vám nejen zbytečně kazí radost ze života, ale promítá se i do zdravotního stavu.

Takže je dobré to neodkládat a v klidu začít řešit. Určitě to zvládnete. Nejste v tom sama, v záloze máte ještě svého nadřízeného. Můžete ho samozřejmě požádat o pomoc, ale doporučuji nejdříve vyzkoušet výše uvedené.

Držím palce, 

Pavla Žákovská

Diskuse 0

Pavla Žákovská

Kouč, lektor, mentor, konzultant managementu

www.vdstraining.com

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.