Online přednáška: Okno do nebe
Vyberte si své téma Využívejte celý web: Předplatné
Poradna
Foto: Shutterstock.com

Kolega je se mnou „nespokojen“: Jak spolu začít fungovat?

Pracuji na vysoké škole jako sekretářka jedné z kateder již devatenáct let. Devět let je …

Pavla Žákovská 4. 4. 2011

Poradnu zveřejňujeme bez audio verze.

Pracuji na vysoké škole jako sekretářka jedné z kateder již devatenáct let. Devět let je u nás i náš bývalý student (nyní kolega). Je o čtrnáct let mladší a momentálně je to docent.

Práci se snažím vykonávat svědomitě, dle pokynů (již u třetího vedoucího; je u nás teprve od července a lidé se s ním teprve seznamují.) Všichni mě vždy hodnotili a hodnotí velmi dobře a jsou s mou prací spokojeni. Často dělám práci nad rámec svých povinností a kolegové mě stále chválí, i když nejsem na chválu přizpůsobena!

Přestože je dotyčný mladší kolega u nás již delší dobu, do loňského roku si na nic vůči mé osobě nestěžoval. Dle všeho byl s mou prací spokojen. Nyní si ale stěžuje, že za mnou musí nejméně třikrát dojít, aby mě zastihl v pracovně (má práce je úzce propojena s prací ostatních kolegů na jiných katedrách po budově).

Navrhl, že bych si měla stanovit úřední hodiny (ačkoliv si může nejprve telefonicky ověřit, zda jsem právě v pracovně a nemusí nikam chodit). Se souhlasem vedoucího jsem tak učinila a např. dnes jsem si musela odběhnout na WC (dveře jsem nechala mírně přiotevřené). Právě v této době onen kolega vešel do mé pracovny, něco mi tam zanechal a při zpětném telefonátu k němu jsem se dozvěděla, že ho nezajímá, kde jsem byla a že tam mám prostě být.

Vedoucímu jsem to sdělila s poznámkou, ať si to zatím nechá pro sebe. Můžete mi, prosím, poradit, co s takovým kolegou dělat?

P.S. Přišel jako „malý“ studentíček a poslouchal všechny na slovíčko – a nyní se snaží být „středem vesmíru“. Moc vám děkuji!!! 

HP

Názor odborníka


Vážená paní,

chápu, že je vám takové chování nepříjemné, zvlášť když jsou s vámi všichni ostatní spokojeni a i zmiňovaný kolega dříve nevysílal žádné signály nespokojenosti.

Co se změnilo? Jak to, že dříve s ním vše fungovalo hladce? Od kdy došlo ke změně jeho chování?

Jak vzniká střed vesmíru?
 

Píšete, že z „malého studentíčka“ se stal „střed vesmíru“. Stává se, že někomu najednou jaksi rychle „narostou ramena“ a začne na sebe někdy i nepříjemně upozorňovat. „Hlasitě“ předvádí svému okolí, jak je nejchytřejší, nejšikovnější, nejzaneprázdněnější atd. Chovají se tak většinou lidé, kteří potřebují pozornost svého okolí, a té se jim aktuálně nedostává.

Určitě si vybavíte situace při návštěvách, kdy i jinak celkem tiché a hodné děti mají tendenci začít najednou lítat, rámusit, nosit vám hračky nebo případně předvádět celá představení, jen aby přitáhly zpět pozornost. Rodiče se jim totiž při kontaktu s jinými dospěláky na chvíli přestanou věnovat.

Možná, že dotyčnému také chybí pozornost k jeho aktivitám, zájem, či pochvala okolí a tak si o ni tímto – nepříliš vhodným – způsobem říká. Může to být „zoufalé“ volání „jsem tady, všimněte si, jak jsem úžasný, berte mě dostatečně vážně“.

Najít způsob fungování


Ptáte se, co s takovým kolegou dělat. Každopádně si to nebrat příliš osobně! Smiřte se s tím, že jsme různé osobnostní typy, nacházející se v různých životních etapách, tudíž máme i různé zkušenosti, zájmy a často i aktuální hodnoty.

Jelikož si do hlav navzájem nevidíme, je důležité sdělovat v klidu (!!!) své pocity a úhel pohledu a hledat společně řešení. Cílem není najít objektivní pravdu, ale způsob fungování, přijatelný pro obě strany. Vřele doporučuji vycházet z přesvědčení, že každý z nás se v danou chvíli chová nejlépe, jak dovede (a ke svému chování má určité motivy).

Často se při chování, které nám nevyhovuje, snažíme změnit toho druhého. Většinou však s nevalným úspěchem. Zkusme to tedy jinak. Co byste mohla pro změnu udělat vy?

Můžete si například položit následující otázky:

  • Co z mého chování mohlo způsobit, že začal reagovat jinak?
  • Jak to fungovalo předtím?
  • Co jsem přestala dělat?
  • Jak se teď cítím, když s ním mám komunikovat (komunikuji)?
  • Jak mi funguje vztah s ostatními kolegy, kteří mne chválí?
  • Co z toho bych mohla použít při své komunikaci s tímto kolegou?
  • Co by mi pomohlo vnímat ho zase jako „neproblémového“?

Odpovědi na tyto otázky vás možná navedou k nějakému řešení. Minimálně si více ujasníte, co se děje, a budete mít promyšleno, jak se s kolegou bavit. Možná by však stálo za to zeptat se i jeho, co se děje. Vyjádřit v klidu své pocity a nabídnout ochotu hledat řešení.

Nemusíte se mít nějak zvlášť rádi, ale potřebujete spolu fungovat alespoň v „neutrální“ tónině a vzájemném respektu. Pokud se z vašeho pohledu dostává „za hranici“, je třeba mu to asertivně sdělit. Doporučuji proto probrat s ním jeho očekávání a zároveň sdělit, co proto můžete a chcete udělat vy.

Proč právě já?


Možná vás teď napadá: „A proč to mám dělat já?“ Odpověď je prostá. Protože vám to vadí, možná vás to trápí nebo rozčiluje a dlouhodobé neřešení situace tohoto typu vám nejen zbytečně kazí radost ze života, ale promítá se i do zdravotního stavu.

Takže je dobré to neodkládat a v klidu začít řešit. Určitě to zvládnete. Nejste v tom sama, v záloze máte ještě svého nadřízeného. Můžete ho samozřejmě požádat o pomoc, ale doporučuji nejdříve vyzkoušet výše uvedené.

Držím palce, 

Pavla Žákovská

Pavla Žákovská

Kouč, lektor, mentor, konzultant managementu

www.vdstraining.com

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.