Téma k poslechu: Co se životem
Vyberte si své téma Předplatné

Mám špatný vztah s matkou: Chovejte se k ní s láskou.

19. 8. 2013

Dobrý den.

Prosím o radu, jak se chovat ke své matce, se kterou mám po konfliktu velmi špatný vztah.

Vztah mezi námi nikdy nebyl vřelý.

Máma se viděla vždy v mé mladší sestře, která kromě toho, že to s ní lépe uměla, je úspěšnou manažerkou, a tudíž se s ní máma může chlubit, zatímco já jsem dálkově vystudovaná učitelka a vzala jsem si obyčejného kluka z hor. To, že jsme pro ni něco míň, nám dává léta najevo.

Dokud žil táta, byl tím, kdo se snažil naše vztahy rovnat, ale ten před šesti lety zemřel. Matce si nikdy nikdo nesměl dovolit cokoli říct, na jakýkoliv nesouhlas reaguje tím, že se urazí a následně začne útočit (bohužel i vymyšlenými, zveličenými nebo upravenými argumenty). Díky své povaze s většinou svých sousedů nemluví, jedny sousedy často žádá o pomoc kolem domu.

Nám si o pomoc neřekne, ale následně nám vyčte, že jsme jí nepomohli. Vadí mi také, že pohrdá rodiči manžela (mluví o nich jako o „bábě s dědkem“), ale nevadí jí brát si od nich výslužky ze zabíjačky nebo si říct např. o brambory. Sama jim ale přebytky ze své zahrady nepošle. Přiznám se, že už je toho na mě moc.

Když mě nespravedlivě obvinila, že toužím po jejím majetku, dost toho, co mě na ní mrzí, jsem jí řekla. Doufala jsem, že se nad sebou zamyslí a alespoň se pokusí se změnit. Opak je ale pravdou – vyčetla mi vše, co šlo, i úplné nesmysly, do sporu zatáhla i moje děti, že jsou nevychované. Syn ji prý nepozdravil (v ten den ale vůbec nebyl ve městě).

Kdyby to byl cizí člověk, budu se jí vyhýbat. Ale je to moje matka. Lze nám pomoci?

Monika

Názor odborníka


Milá Moniko,

ptáte se, jak se máte ke své matce chovat. Doporučuji pouze jediné. Chovejte se k ní s láskou! K tomu je však potřeba dodat ještě další část doporučení. Stejně tak se chovejte s láskou k sobě. Níže nastíním, jak to vše myslím.

Vaše matka se chová nejlépe, jak umí. A je přesvědčená, že to, co říká, je pravda. Šokující? Možná vás napadlo něco ve smyslu: „Ale jak může věřit, že …“ nebo „Copak nevidí, že  …“. Přesto je to tak. My všichni takhle fungujeme. Chováme se nejlépe, jak umíme!

Proč je tedy chování každého z nás jiné? Máme k tomu své osobní důvody, které ostatní nemají šanci plně chápat.  Každý z nás žije ve svém světě hodnot, přesvědčení, obav, zkušeností, apod. To znamená, že vnitřní svět každého člověka je unikátní. A těmito jedinečnými měřítky hodnotíme i svět kolem sebe.  Když se nám tedy něčí způsoby chování nebo komunikace nelíbí, je nutné si uvědomit, že jej soudíme dle vlastních měřítek. Ale měřítka jednoho člověka nejsou měřítky člověka druhého.

Rada chovat se k matce s láskou znamená akceptovat její vidění světa, které se projevuje v jejím chování. A to i když se nám nelíbí! (Jen doplňuji, že akceptovat znamená přijmout, nikoliv nutně schvalovat.) Zapomeňte na to, že byste měla svou matku předělávat. Váš pokus, aby se nad sebou zamyslela a pokusila se změnit tak spíše ke konfliktu přispěl. Konec konců dle jakého vzoru by se měla vaše matka podle vás chovat? Chtěla byste ji předělat k obrazu svému? Nebo kdo je ten ideál? Své chování změníme pouze v případě, pokud chceme, nebo pokud jsme k tomu přinuceni. Vaší mamince můžete pouze nabídnout zpětnou vazbu tím způsobem, že ji požádáte o rozhovor v klidu a za předem dohodnutých pravidel:

  • Nejdříve budete mluvit pouze vy.

  • Než skončíte to, co jí chcete říci, bude mlčet, s tím, že poté dostane prostor ona.

  • Vy budete mluvit pouze o tom, jak se cítíte a jak její chování na vás působí. Mluvte pouze o sobě! V každém případě se vyhněte kritice její osoby nebo výčitkám.

  • Je také dobré doplnit, jak byste si přála, aby se k vám matka chovala a proč. Opět hovořte pouze o chování, nikoliv o osobě.

  • Ověřte si, zda vám maminka porozuměla. Třeba tak, že ji požádáte, aby zopakovala, co slyšela (zde můžete být velmi překvapena tím, jak si vaše slova vyloží). V případě nějaké dezinterpretace znovu zopakujte, jak jste to myslela vy.

  • Pak dejte slovo své mamince.

  • Zachovávejte stejnou disciplínu, kterou jste vyžadovala od ní – neskákejte jí do řeči, nevysvětlujte, nebraňte se, jen informace přijímejte a snažte se jí porozumět.

  • Můžete vše opakovat, dokud si nevyjasníte vše podstatné.

  • Bude velmi přínosné, pokud své mamince také řeknete, že ji milujete a ctíte ji. Věřím, že i přes vše, co vás zraňuje, to tak je.

Nyní druhá část vysvětlení mé první věty, jak se chovat s láskou k sobě. Akceptace druhých i přesto (nebo možná právě proto), jak jsou jiní, je chování hodné zralého člověka. Stejně tak je důležité umět ochránit sám sebe a své hranice. Zde dvě doporučení:

  • Můžete využít asertivního práva odejít z místa nebo společnosti, ve které se necítíte dobře.

  • Neberte si nic osobně!

Druhé z doporučení je sice velmi jednoduché, ale pro mnohé náročně aplikovatelné. Obzvláště pak, pokud se týká našich nejbližších, se kterými nás pojí velmi silné emoční i jiné vazby. Zde vám může pomoci uvědomění toho, co bylo popsáno výše – nikdo se nijak nechová kvůli nám. My všichni se chováme ke druhým z vlastních niterných pohnutek. A tak není nutno brát si cokoliv osobně. Více se o tom můžete dočíst v malé, ale i pro mne osobně důležité knížce Čtyři dohody od autora Miguela Ruize.

V knížce je i jedno další doporučení: „Dělej věci nejlépe, jak umíš. Ale ne lépe!“. A to platí i o řešení konfliktu s vaší maminkou. Udělejte pro zlepšení vašeho komplikovaného vztahu maximum. Pokud se vše bude míjet účinkem, neničte si život dalším trápením. 

Přeji vám, ať se vám daří,

Vít Šrámek

Diskuse 0

Vít Šrámek

Kouč, lektor a poradce osobního rozvoje

www.leadershipcoach.cz

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.