Dobrý den, prosím o radu.
S přítelem jsem chodila jen měsíc a náramně jsme si rozuměli. Oba dva jsme nikdy nezažili takové sblížení s nějakou osobou, jako jsme prožívali na začátku vztahu.
Po tom měsíci, když vše tak perfektně klapalo, se se mnou přítel zničehonic rozešel.
Nechápala jsem, co se stalo, co jsem pokazila. Když jsem se ptala přítele na důvod, řekl mi, že k žádnému člověku necítí žádné city, že vše musí hrát. Prý za to může jeho rodina se kterou si nerozuměl a několik let žil svůj život bez ní a bez lásky, bez vztahu, a omezoval kontakt s lidmi.
Nějakou dobu jsem se trápila. Pak jsem se odhodlala a napsala mu sms, ve které byly všechny moje city k němu. On se ozval, byl nadšený hned se se mnou chtěl vidět, a pak zase bylo vše v pořádku, ale za chvíli přišlo to, co předtím, a zase se mi ztratil ze života. Začal se mi vyhýbat, vymlouval se na svou náročnou práci, jediný náš kontakt byl jen přes chat.
Chvíli se ke mně chová jako k kamarádce a pak z ničeho nic mi říká, že mě miluje, a že mě už nechce opustit. Pak za pár měsíců je to zase stejné, komunikace jen přes chat.
Někdy se uzavře tak, že třeba celý měsíc o něm nikdo neví, a všechny vzkazy, co mu napíšu, ignoruje, a pak dělá, jako by se nic nestalo. A takhle to trvá dva roky.
Když jsem se ho ptala na důvod jeho chování, tak mi řekl, že se moc bojí vztahu. Je uzavřený a nikdy nechce přijmout mou pomoc, když má nějaké problémy, ale zatím jsem jediná, komu se svěří.
Jak mám s takovým člověkem docílit normálního vztahu?
elix
Názor odborníka
Dobrý den Elix,
Děkuji za váš dotaz. Chápu, že situace, kterou právě prožíváte, pro vás není vůbec snadná a emočně musí být velice náročná.
Je vysilující žít v neustálém strachu, že vás partner znovu opustí a že každé jeho odmlčení se, vlastně konec může znamenat. Konec, který nebude přesně ohraničený, protože partner nemá potřebu vás se svým záměrem seznámit, konec, který pro vás bude nepochopitelný a bezdůvodný. Pro každý začátek nového vztahu musíme mít uzavřený ten předchozí. I toto vám tedy přítel možná nevědomě blokuje. Nemůžete uzavřít něco, když nevíte, proč to skončilo, anebo takové odpoutání trvá daleko delší dobu.
První rozchod, který přišel znenadání a bez vysvětlení, pro vás tedy naprosté překvapení, ve vás nastartoval emoční zkušenost. Zkušenost s tím, že zrovna tento člověk, je schopný takového činu. Skutek je to natolik drsný a silný, že může ovlivňovat budoucí vztahy s jinými partnery, od kterých toto naučené chování budete očekávat. Zcela jistě to však ovlivní tento vztah.
Jestli dobře rozumím tomu, co prožíváte, žijete v neustálém strachu, že se přítel odmlčí a už se třeba nikdy neozve. Bez důvodu a vysvětlení, jako to udělal poprvé a možná i vícekrát. Nutí mě to zamýšlet se nad tím, v čem je tento vztah tedy tak výjimečný, co dobrého vám přináší, že jste ochotná dobrovolně podstupovat toto sebetrýznění. Rovněž mě napadá, jak dlouho ještě můžete toto napětí vydržet. Veškerá akce, vyvolává adekvátní reakci. Jak tedy reagujete vy, když s k vám vrátí? Vyčítáte, vděčně ho přijmete, odpouštíte? Lidé se k nám totiž chovají tak, jak jim dovolíme.
Myslím, že v životě je třeba nastavit si hranice. A hranice i v tom, do jaké míry jsme ochotni nechat si ubližovat, komu a kolikrát to dovolíme. Protože když ty hranice nemáme, už to není jen o těch druhých, ale je to i o nás. Ubližujeme už my, sami sobě.
Snažíte se pochopit přítele. Hledáte důvod jeho chování, snažíte se mu pomoct, chápat ho. Proč ale nezačnete u sebe? Jaké jsou vaše důvody? Co je na tomto vztahu, tak báječného, že v něm přes očividnou nepohodlnost zůstáváte? Stojí ten člověk za to? Pokud odpovídáte kladně, je třeba ošetřit sama sebe. Rozhodnout si kolik času jste ochotná ještě poskytnout. Ve smyslu, jak dlouho ještě zvládnete setrvat v nejistotě. A do té doby je třeba tomu nějakou jistotu dát. Minimálně se partner rozhodne, že s vámi chce být a přijme zodpovědnost za váš vztah. Poté už začíná týmová práce, kdy dva lidé budují vztah. Pokud nevíte, jak na to, v ideálním případě můžete navštívit párového terapeuta, který vám pomůže.
Nechtěla bych se pouštět do spekulací o vašem příteli. Poskytla jste mi málo informací a také aby se člověk změnil, musí změnu chtít on sám. Za jeho chováním může být spousta důvodů. Klidně ty, který uvádíte vy, ale i to, že o vás dvou jako páru pochybuje, takže stále hledá, a když nenachází, vrací se k vám. Nemusí být ještě zralý na dlouhodobý vztah a závazky ho děsí…
Stále si však myslím, že nejvíce je tento dotaz o vás. Jak si představujete ideální vztah, jaké máte požadavky a co jste ochotná ještě tolerovat? Co je pro vás ve vztahu důležité a máte to v současném vztahu? Pokud ne, je třeba podívat se na něj kriticky. Třeba tento muž může fungovat jako občasný milenec a tam je jeho hranice, ale nikdy, nebo ne teď, jako partner, na kterého se můžete spolehnout. Ptáte se, jak docílit s tímto člověkem normálního vztahu? Možná, že poté, co se budete zajímat hlavně o sebe a své potřeby zjistíte, že to nejde, anebo že už to vůbec nechcete.
Je mi líto, že vám nemůžu dát více konkrétní radu, ale na normální fungující vztah, který Elix chcete, musíte být dva. Držím pěsti.
Lucie Bukáčková
