Dobrý den.
Jsme s přítelem spolu přes 2 roky (jemu je 25, mi 23) a předtím jsme byli několik let kamarádi, takže se známe celkem dobře.
Problém je, že se mnou příliš nepočítá. Vánoce a narozeniny neřeší buďto vůbec, nebo s měsíčním zpožděním. Loni říkal, že pojedeme o víkendu na chatu na kola a pak se vůbec neozval. Až když jsem mu volala, zjistila jsem, že na chatě už je s bratrem.
A takových situací je víc. Loni jsme nestihli vyřešit dovolenou, takže jsme se domluvili, že pojedeme letos. Od jara říkal, že pojedeme, dohodli jsme se přibližně na termínu, ale tím to skončilo. Sám se do výběru nijak neangažoval. Co jsem mu poslala já, nevím, jestli vůbec četl. Měsíc před dovolenou mi řekl, že bude muset být v práci, protože zakázku potřebuje vzhledem k tomu, že se časově kryje, nepojede, ale že mi to vynahradí. A pak si odjel na týden do Rakouska na vodu s bratrem a řekl mi o tom jen tak mezi řečí den předem na zastávce cestou do práce. Na jaře vybral hotel v Beskydech, že pojedeme na víkend, ale opět nic.
Nemůžu si pomoct, ale zdá se mi, že mu na mně nezáleží, říkala jsem mu několikrát, že mi to vadí, ale nic se nezměnilo. Nevadí mi, že má svůj program, ale že nechce nikam jet se mnou a že se s ním nedá plánovat víc než týden dopředu a chce jen chodit na pivo, na kávu a souložit, což mi příjde málo.
Vím, že mne miluje (já jeho taky), ale nevím, nechci ho ztratit, ale takový vztah mne nenaplňuje, tak by mne zajímal názor někoho třetího.
Děkuji.
Lucie
Názor odborníka
Dobrý den,
děkujeme za důvěru, se kterou se na nás obracíte. Píšete nám o vztahu, ve kterém se necítíte naplněná. Zajímá vás názor někoho třetího.
Když jsem četla vaše řádky, vzpomínala jsem se na jiné, podobně znějící popisy vztahů, se kterými se setkávám jak ve své pracovně, tak v běžném životě. Váš příběh vnímám tak, že krom společného plánování a společného času s partnerem, pravděpodobně ve vztahu toužíte i po větší hloubce, větší vztahové blízkosti, emoční intimitě. Pozorujete partnerovy „odchody“ na dovolenou s bratrem, čas věnovaný práci.
Nedivím se, že se cítíte nenaplněná. Je možné, že vašemu partnerovi takový vztah, jaký nyní máte, vyhovuje a je otázkou, zda jej chce měnit, či prohlubovat. Možná by stálo za to si s ním o tom promluvit. A nyní spíše, než‑li se zaměřit na to, co vám vadí, si s ním popovídat o tom, jak vám spolu je, co potřebujete a zda je pro něj možné začít společně s vámi něco měnit. Můžete si i vzájemně říci, jaké máte představy o dalším vývoji vašeho vztahu. A zda‑li je pro vás možné se o něj (vztah) společně starat tak, abyste se v něm oba cítili dobře. Je možné, že váš dojem z partnera a z toho, že mu způsob kontaktu s vámi vyhovuje je správný. Pak budete muset zvážit, zda jste ochotna v takovém vztahu setrvávat. Případně jak dlouho ještě. Někdy se spolu lidé rozcházejí i v případě, že se mají rádi. Takový konec a loučení, ač bývá bolestné, vám však může otevřít cestu dál, například do vztahu, ve kterém se budete cítit spokojeně.
Přeji vám hodně pocitů naplněnosti a spokojenosti nejen v partnerstí, ale i v životě.
S úctou,
Veronika Šuráňová
Pomohl vám článek?
