Nevidíme s manželem naše vnoučata, i když o to velmi stojíme a bydlíme s nimi v jednom městě. Snacha má k nám nepřátelský vztah a tvrdí, že se s námi necítí dobře. Problém je zřejmě v sociální nerovnosti obou rodin, zejména v oblasti dosaženého – my jsme oba VŠ, otec snachy je instalatér, co dělala matka dodnes nevím.
I když jsme se jí nikdy ani náznakem v tomto směru nedotkli, od okamžiku, kdy otěhotněla, se začala nápadně chovat jinak. O svatbě už nás jako rodiče manžela zcela důsledně ignorovala (i její matka). Byl to šok, který jsme nečekali a ani na něj nebyli připraveni. To by nevadilo, ale co vadí je, že zakazuje, aby syn přišel sám s dětmi za námi rodiči a společný kontakt jednou za rok na hřišti v parku vždy končí nějakou nesmyslnou kritikou něčeho, co jsme udělali nebo měli udělat jinak.
Syn je zmanipulovaný a prosí mě, matku, abych se změnila tak, abych snaše nevadila, což není možné, protože dobrá vůle na její straně chybí. Sám přijít s dětmi si netroufá. Nebo nemůže? Její arogantní a nevychované chování přehlížím, ale ani to nemá vliv na to, že bychom s manželem děti viděli. Snaha urazit nás je stále z její strany přítomna (lze doložit maily).
Tento stav již trvá šest let. Psycholožka v poradně mi řekla, že žádné právo vidět svá vnoučata nemáme a nejlepší prý bude se vůbec nestýkat. Problém je vážný, protože syn není schopen se k problému, který mu velice vadí, postavit čelem, bojí se zřejmě rozvodu a že by děti také neviděl.
Marie, 69 let
Názor odborníka
Dobrý den, paní Marie,
děkuji vám za důvěru, se kterou se na nás obracíte se svým dotazem. Rozumím tomu, že byste rádi s manželem vídali svá vnoučata a že situace, kdy vám v tom snacha zabraňuje, je pro vás náročná a rádi byste ji změnili. Zatím se to ale nedaří, přestože se snažíte vycházet rodině vašeho syna vstříc.
Začnu tím, že není úplně pravda, že nemáte žádné právo svá vnoučata vidět. Podle zákona č. 94/1963 Sb. § 27 „Vyžaduje‑li to zájem dítěte a poměry v rodině, může soud upravit styk dítěte s prarodiči a sourozenci.“ A podle zákona č. 89/2012 Sb. § 927 „Právo stýkat se s dítětem mají osoby příbuzné s dítětem, ať blízce či vzdáleně, jakož i osoby dítěti společensky blízké, pokud k nim dítě má citový vztah, který není jen přechodný, a pokud je zřejmé, že by nedostatek styku s těmito osobami pro dítě znamenal újmu.“
Nicméně si nemyslím, že by snaha o vyřešení vašeho problému soudní cestou byla dobrým rozhodnutím, šlo by nejspíše o dlouhý proces, který by ještě zhoršil vztahy v rodině a je možné, že by rozhodnutí soudu bylo pro vás negativní (konzultovala jsem s právníkem, sama nejsem v této oblasti kompetentní).
Vy a vaše snacha
Ze svého pohledu přemýšlím spíše o tom, co byste mohla udělat pro napravení vztahů se synem a snachou. Nepíšete ve svém dotazu, co přesně snaše vadí, přestože mi vyplývá, že to asi víte od syna. Zároveň ale vnímám, že v celé situaci máte hodně nejasností – domníváte se (ale nevíte), jestli hlavní problém je v odlišné vzdělanostní úrovni obou rodin; nejste si jista, co vede syna k tomu, že si netroufne k vám vyrazit s dětmi sám.
První věc, kterou bych tedy doporučovala, je zkusit se o všem na rovinu se synem a případně i snachou, bude‑li ochotna, pobavit. Otevřeně říct, jak vás celá situace trápí, a zkusit zjistit, co by oni potřebovali k tomu, aby vnoučata (třeba jen v doprovodu syna) k vám pouštěli.
Možná už ale z vaší strany pokusy o takovou komunikaci proběhly a možná jste se nedozvěděli to, co jste potřebovali. Napadá mě, že – pokud by k tomu syn a třeba i snacha byli ochotni – byste se mohli pokusit navštívit společně psychologa, případně mediátora, a využít jich jako facilitátorů rozhovoru a pomocníků při hledání řešení přijatelných pro obě strany.
Dále přemýšlím o tom, jaký máte vlastně ke své snaše vztah? Píšete, že se snažíte se snachou vycházet, abyste mohla vídat vnoučata, ale jak vnímáte ji jako člověka?
- Dovedete si představit, že byste se na ni začala dívat jako na ženu, která se vámi (možná) cítí nějak ohrožena? Která se (možná) současnou situací také trápí?
- Pokud byste ji měla popsat pozitivně, co byste o ní řekla? Čeho si na ní vážíte? Jaké jsou její dobré vlastnosti?
- Proč byste se vy osobně s ní ráda sešla, o čem byste si s ní ráda popovídala (bez souvislosti s vnoučaty)?
Napadá mě totiž, že – možná – pokud by snacha cítila z vaší strany opravdu upřímný zájem o ni jako člověka, pokud by vnímala opravdu upřímnou vaši snahu jí pomoci (třeba i pohlídáním vnoučat, nebo jakkoli jinak), že by se možná změnil i její přístup k vám. Možná ale ne. Minimálně byste si ale vy mohla odpočinout od negativních pocitů, které ke snaše možná (a teď trochu čtu mezi řádky a třeba se pletu) cítíte.
Využívejte celý web.
PředplatnéA když vezmu v úvahu i variantu, že se nepovede styk s vnoučaty ani přes veškerou vaši snahu domluvit – dovedete si i tuhle alternativu představit? Co byste případně potřebovala pro to, abyste se i s takovou možností dokázala smířit?
Můj názor je, že pokud byste se dokázala připravit na to, že je možné, že se s vnoučaty vídat nebudete, a tuhle skutečnost přijmout, povolil by se tím tlak na (rychlé) vyřešení situace a možná právě tehdy by se něco změnilo.
Držím palce!
Lenka Daňková
Pomohl vám článek?
