Nejlepší články k poslechu: Stáhnout
Vyberte si své téma Předplatné

Nevím jak dál: Pojďme si namalovat obraz života, který opravdu chcete.

18. 9. 2012

Dobrý den,

je mi 33 let, jsem vdaná 2 roky, bezdětná. Manžel má 2 děti z předchozího manželství (10 a 7 let). Bydlíme v podnájmu. Ani nevím, jestli jsem v tom vztahu spokojená. Mám pocit, že ne, ale nemám odvahu s tím cokoliv dělat. V práci nejsem spokojená, ale nemám odvahu jít někam jinam nebo si říci alespoň o vyšší plat. Nebo vlastně se vůbec ozvat.

Mám pocit, že můj život stagnuje. Nevím co se sebou. Vždycky si řeknu, že od teď (od 1. dne v měsíci, od pondělka…) začnu žít nový život – budu se hezky oblíkat, začnu o sebe více dbát, začnu sportovat, budu se cele věnovat své práci, svým koníčkům, prostě začnu být „dokonalá“ a splňovat všechno to, co bych splňovat měla. Ale nejde to.

Vždy to dokážu vydržet tak týden, maximálně 14 dní, ale pak se vrátím zpátky. Zpátky do stavu, kdy jsem vůbec ráda, že ráno vstanu, nic mě nebaví, nestarám se o sebe a nenávidím se. A tak se tyhle období střídají. Jsem nespokojená sama se sebou, ale nebojuju s tím. Bohužel si říkám, jestli mi to vlastně nevyhovuje a neutápím se v lítosti schválně. Přitom vím, že už o tom s nikým mluvit nemůžu.

Co s tím? Nevím si rady sama se sebou. Vím, že chyba je ve mně. Neumím si stát za svými názory, neumím je říkat nahlas. Jsem také velmi negativistická a nešťastná.

Děkuji za radu.

Klára

Názor odborníka


Dobrý den, Kláro,

děkuji vám za sdílení vaší situace i vašich pocitů. Při jejich čtení jsem si uvědomil, jak častý je dnes takový a podobný příběh. Setkávám se s tím velmi často v koučování. Opakuje se v něm vzorec:

  • jsem nespokojen(a)

  • nebaví mě, co žiji

  • neumím se z toho dostat.

Když se podíváme na to, jak je situace popisována, všimneme si, jak se hrdina topí v negaci, v problémech.

Takové situace rozmotáváme dvěma způsoby:

  • Jednak se s některými klienty zaměřujeme na to, co od života opravdu chtějí, jak si představují svůj život, se kterým budou spokojeni. Když si tento obraz klient dostatečně vykreslí a vybarví, pustí se do přemýšlení o tom, jak ho naplnit životem, jak ho učinit realitou. Pak krok za krokem takovou představu naplňuje skutky. Přebírá odpovědnost za svůj život a mění ho k obrazu svému.

  • Ve druhém případě změně předchází hluboké přemýšlení a diskuse o smyslu života, o tom, co skutečně dává životu klienta smysl, proč žije. Většinou chvíli trvá, než si na tyto „elementární“, ale zásadní otázky klient najde ty své vlastní odpovědi. Jsme tak zaplaveni představami druhých o našem životě! Jakmile si člověk najde smysl svého bytí, věci se dají do pohybu.

Proč tak často selhávají naše nejlepší úmysly, jak změnit život k obrazu svému? Mám pocit, že pes je zakopaný ve třech posledních třech slovech předcházející věty: k obrazu svému. Ten obraz nám chybí.

Velmi dobře víme, co nechceme, co se nám nelíbí, co nás trápí. Ale tak málo víme, co skutečně chceme, jak má vypadat náš život takový, abychom v něm byli spokojeni, šťastni, naplnění. Pokud si uděláme přitažlivou, lákavou a inspirativní představu o tom, co chceme, máme podstatně více motivace a energie k překonání odporu našeho mozku ke změnám.

Doporučuji začít vytvořením jasné představy o tom, co chci, a pokračovat ujasněním si cesty: milníků k naplnění vytvořené představy života, který chcete. A nakonec se na tuto cestu vydat. Být při tom velmi trpělivý a nesmírně k sobě vlídný a důsledný. Vytrvat, nesejít a nevzdat se vyžaduje hodně energie a úsilí. Odměna však za tu námahu určitě stojí.

Pokud se budete na takové cestě cítit osamělá, zkuste si najít někoho, kdo vás bude doprovázet. Přeji hodně úspěchů a radosti na cestě za vaším spojeným a šťastným životem.

Vladimír Tuka

Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.