Videosemináře: Učebna
Vyberte si své téma Předplatné

Opustila mě chuť se bavit: Nezačala jste brát život příliš vážně?

4. 6. 2012

Zdravím,

je mi dvacet let, studuji vysokou. Mám milující rodiče, brášku, zázemí a ze všech problémů jsem se vždycky nějak dostala. Tak proč si tak málo věřím?

Na základní škole jsem měla nejlepší kamarádku, se kterou jsem prožila dětství. Na střední jsem měla spoustu kamarádů, byla jsem ta holka, co se ujímá zábavy a smíchu. Nejkrásnější období mého života. Teď jsem druhým rokem na vysoké, druhým rokem mám také vztah s přítelem a přestávám se poznávat.

Straním se spolužáků ve škole. Místo abych si sedla k nim do hloučku, najdu si místo někde vzadu. Ztratila jsem nejlepší kamarády, kteří pro mě byly vším (dávám to za vinu tomu, že po střední jsme se každý rozlétl jiným směrem). Přestala jsem se tolik smát, už neumím bavit tolik lidi ve společnosti, vlastně ji ani moc nevyhledávám.

Neumím už za někým přijít a jen tak si s ním začít povídat tak, jako jsem to dřív dělávala. Přítel si myslí, že je to jeho vina (někdy mám takové melancholické stavy a vzpomínám na to, jak mi bylo kdysi krásně). Říká, jestli jsem se nějak nezměnila kvůli němu. To si ale nemyslím. Naši už si toho všimli taky. Říkají, že už se tolik neusmívám. Že už nemám ty své praštěné stavy, kdy jsem se smála a bavila se s ostatními.

Co u mě skončilo, že se teď už neumím bavit? Zmizelo to úplně? Bylo to třeba jen pubertou? Skončila s ní i moje společenská stránka? Opustila mě chuť něco dělat a bavit se u toho. Čím by to mohlo být? V mém životě se nestalo nic přelomového ani výrazně špatného.

Pavlína

Názor odborníka


Milá Pavlíno,

to je opravdu zapeklitá situace a dokážu si asi trochu představit, jak se cítíte a co se ve vás odehrává. Chápu, že vás trápí, že nerozumíte tomu, kde se ty současné stavy ve vás berou a čím to je. Musí být těžké pozorovat na sobě, že věci, které vám v minulosti přišly přirozené, se dnes nedaří a že se necítíte tak fajn jako dřív. Asi vás to někdy dost frustruje, ale zdá se mi, že se z toho už nějaký čas snažíte najít cestu ven. Líbí se mi, že se nad tím zamýšlíte a hledáte odpovědi. Myslím, že to je první dobrý krok k tomu, aby mohlo být lépe.

K tomu, abych vám dokázal opravdu účinně pomoci, mi dost informací chybí, ale zkusím vám alespoň dát určité podněty k dalšímu zamyšlení – kde hledat možné cesty k tomu, abyste se cítila lépe. Z čeho čerpat pozitivní energii. A také z čeho to případně celé může pramenit.

Ve svém dotazu spíše popisujete to, co v současné době není dobře a co vás trápí, a vlastně nevím, jak byste si představovala, aby to bylo jinak. Budu tedy vycházet z toho, že se chcete cítit podobně jako v minulosti – být společenská, někdy možná trochu praštěná, smát se, být mezi lidmi a bavit se s nimi. To by pro vás mohlo být první zamyšlení – jak by vlastně měla ta situace vypadat, když současné problémy zmizí? Co bude jinak než dnes? Jak by ta změna měla vypadat? Zkuste si nejprve představit to, jak byste se chtěla cítit a v čem všem to pak bude odlišné od současnosti. Definujte si vlastně, kam se chcete dostat. Třeba vás trkne nějaká souvislost.

Řekl bych, že úžasný zdroj pro vás mohou být právě ta období v minulosti, kdy vám bylo dobře a kdy jste se asi cítila podobně tomu, co byste si dnes přála. Zkuste se zamyslet nad tím, co vše tehdy bylo jiné. Co jiného jste dělala? Přemýšlela jste nad věcmi jinak? Jak to třeba může souviset s odlišným prostředím, ve kterém dnes jste? Co z toho, co vás v minulosti bavilo, byste i teď ráda dělala? Může vám to dát určité „náboje“, které by třeba i dnes mohly zafungovat. Možná jste přestala dělat některé věci, ke kterým byste se dnes mohla vrátit. V prvé řadě si totiž myslím, že řešení vaší situace nebude ležet v přemítání, ale spíše v konání. Z toho, co píšete, mám totiž pocit, že vlastně dnes už neděláte to, co vás v minulosti bavilo. A tak si říkám – je to tak, že vás to přestalo bavit a teď jde o to najít něco nového? Anebo jste z nějakých důvodů některé aktivity opustila a s tím třeba mohla přijít ta změna nálad a vnitřních pocitů? Někdy nemusí nastat něco vyloženě přelomového, abychom se začali cítit výrazně jinak. Může to být víc věcí dohromady anebo se to tak trochu nasčítá.

Další zdroj by pro vás mohly být situace, kdy se i v tomto období cítíte dobře. Vsadil bych se, že to nemáte tak, že byste se neustále stranila lidí, že byste se nikdy nesmála nebo že byste se nebavila. Určitě i dnes budou existovat momenty, kdy to tak alespoň trochu není. Třeba se někdy cítíte fajn, usmíváte se, jste ráda s lidmi – alespoň do nějaké míry. Opět: co je v těch situacích jiné? Jak to, že v tu danou chvíli to dokážete? Nějak to přece děláte. Vycházím z toho, že pokud něco funguje, měli bychom toho dělat víc. A pokud ne, tak bychom měli dělat něco jiného. Učíme se tak vlastně sami od sebe. Pozorujte sama sebe a snažte se najít ty momenty, kdy to alespoň trochu jde a snažte se z nich poučit – a dělat toho víc.

Pak je otázka, z čeho to pramení, kde se to ve vás vlastně bere. Píšete, že máte skvělou rodinu, že jste druhým rokem na VŠ a 2 roky ve vztahu. Zajímavé pro mě je, že jste na úvod pozitivně hovořila právě o rodině a zázemí, ale ohledně školy a vztahu, dvou asi dost významných věcí ve vašem životě, se nezmiňujete víc než jen, že jsou. Vlastně vůbec nevím, jak se na škole a ve vztahu cítíte. Možná to s tím souvisí a možná ne. Otázka se úplně nabízí: jste jak na škole, tak ve vztahu opravdu spokojená? Nemůže vás jedno z toho nějak brzdit nebo dusit? Působí to totiž z vašeho textu tak, že před VŠ se u vás tyhle problémy nevyskytovaly. Samozřejmě to tak vůbec nemusí být a možná vás škola sama o sobě baví. Stejně tak možná je naopak vztah pro vás to jediné, kde se dnes cítíte dobře. Každopádně si myslím, že by mohlo být podnětné zamyslet se nad tím, jestli v těchto souvislostech třeba není něco, co si nechcete připustit.

Napadá mě toho ještě víc, ale je to spíš na osobní rozhovor – i proto, že ve vašem dotazu mnoho informací chybí. Někde ten klíč k řešení však leží a jde o to ho najít. Prostřednictvím online poradny nemůžeme obsáhnout vše nebo vyzkoušet všechny cesty – aby některá zafungovala. Pokud byste na tom chtěla zapracovat společně, tak se na mě klidně obraťte.

Pavel Milan Černý

P.S.: Nezačala jste třeba se vstupem na vysokou školu brát život víc (nebo příliš) vážně? Že byste pak „zvážněla“ i v těch ostatních životních věcech…

Diskuse 0

Pavel Milan Černý

Osobní a firemní kouč, poradce pro manažery

www.PavelMilanCerny.cz

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.