K poslechu: Vánoční audiobook
Vyberte si své téma Využívejte celý web: Předplatné

Partner mi není po potratu oporou: Pozor na role dítě vs. rodič.

10. 6. 2013

Dobrý den,

v nedávné době jsem již podruhé potratila v raném stadiu těhotenství.

Nevím, jak se s touto situací vyrovnat. Mám strach, jestli se mi vůbec někdy podaří donosit dítě.

Obě těhotenství byla víceméně neplánovaná. Přítel je o dva roky mladší a na potomka se ještě moc necítí, takže nemám v této situaci ani oporu od partnera. Poslední dobou máme i problémy ve vztahu. Příteli je dvacet sedm let. Není si jistý, zda chce být se mnou a zda se chce již „usadit“.

Velmi mi na partnerovi záleží, ale zase nechci zůstávat ve vztahu za každou cenu, hlavně když vím, že budu mít v budoucnu nejspíš problémy s těhotenstvím, tak si říkám, zda si spíš nehledat někoho, kdo už má v sobě jasno. Ale v této chvíli si nějak neumím poradit, brzy mi bude třicet a od kamarádek přichází stále nějaké šťastné zprávy typu těhotenství, svatba, zasnoubení.

Nejsem závistivá, štěstí jim přeju, jen se ptám sama sebe, kdy se v mém životě stane něco pozitivního. Případně co pro to můžu udělat, i když zrovna věci jako štěstí ve vztahu nebo úspěšné těhotenství člověk zrovna moc neovlivní.

Sofie

Názor odborníka


Dobrý den,

je mi velmi líto, že jste potratila. Chápu, že to pro vás muselo být těžké. Píšete, že byste se již ráda usadila a založila s přítelem rodinu. Nyní se ale potýkáte, jak s obavou z potratu, tak s jistotou v partnerovi ohledně budoucnosti.

Ze začátku chci zdůraznit, že potíže, které zažíváte v partnerství, jsou ve vašem věku běžné. Potýká se s nimi mnoho žen okolo třiceti let. V tomto věku se ženy rozhodují, jak dál. Často už jim začínají „tikat hodiny“ a uvědomují si, že je v budoucnu věková hranice, kterou by neměly překročit, pokud chtějí děti.

Muž se často naopak cítí nepřipraven nebo má z usazení a z dítěte strach. Je si vědom, že ho čeká velká zodpovědnost, kdy bude muset na dost dlouhou dobu zajistit svou budoucí rodinu finančně. Může se také obávat o ztrátu svobody a ohrožení své kariéry, protože už se bude z části muset starat o rodinu. Mít dítě je přeci jen životní rozhodnutí a navíc jsou partneři dítětem svázáni navždy, dokonce, i kdyby se v budoucnu rozešli.

Zkuste zvážit, jak váš partnerský vztah funguje ve všech oblastech (porozumění, intimita, plány do budoucna, vzájemná přitažlivost, komunikace, společné zájmy apod.).Pokud má váš vztah pevný základ, není takový problém, pokud se v jedné oblasti z části zatím míjíte.

Komunikujte s přítelem na partnerské úrovni: Jak to uděláme?Jak si představujeme naši budoucnost? Jakou máš představu ty? Pokud máš obavy, jak ti s nimi můžu pomoct? Zkuste se vyhnout výčitkám. Respektujete jeho rozhodnutí, ale přitom dejte jasně najevo vaše hranice. Např.: Chápu, že bys chtěl mít děti až za pět let, ale já bych je chtěla mít už do roka… Co s  tím tedy uděláme? Jak to vymyslíme?

Nepíšete žádné podrobnosti o vašem vztahu, ale obecně platí si v komunikaci  s partnerem dávat pozor na role dítě vs. rodič. Jednejte s ním jako s dospělým, přenechávejte mu kompetence a rozhodnutí, ať se cítí jako dospělý a váš ochranitel. Pokud ho totiž budete například peskovat nebo mu říkat, jak je nevyspělý, bude se cítit jako dítě. A děti nemají děti, nemůže se tedy ani cítit na rodinu. Proto je důležité, aby se cítil jako dospělý a pak vám možná bude umět být i oporou v krizích, jako je samovolný potrat nebo příprava na dítě.

Věřím, že máte šanci vše společně zvládnout a najít společnou cestu.

Tereza Zahrádková

Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.