Dobrý den,
chtěla bych se podělit se svým možná malicherným problémem. Kráčí o to, že nemůžu vystát jakoukoliv pornografii. A můj protějšek to má bohužel naopak.
Je to můj první vážný – vlastně vůbec první – vztah. Jsme spolu už rok a půl. Ale už asi tři čtvrtě roku se potýkám s depresemi, které ve mně vyvolává pomyšlení na to, že můj přítel se na porno dívá a prostě ho má rád.
Ze začátku jsem k tomu byla laxní, naneštěstí mi to ale začal neustále někde předhazovat. (Tapeta na ploše, rozhovory s kamarády v mé přítomnosti, atd.) Jsem introvertní, ale po čase jsem se překonala a promluvila si s ním o tom. Říkal, že vše chápe. A od té doby se o tom přede mnou skoro vůbec nezmiňuje.
Z mé strany se ale přesto objevují stále větší deprese. Stačí naprosto malá a neškodná zmínka a já si ji okamžitě spojím se vším, co mě podráždilo v minulosti a jsem v depresi. Zkoušela jsem se s tím vyrovnat a překonat to. Četla jsem spoustu názorů mužů i žen na toto téma. Chápu, že muži to prostě vidí jinak. Ale i přesto mi to vadí a nemohu to překonat.
Často uvažuji, zda‑li by mi bez něj nebylo lépe. Ale uvědomuji si, že toto není jeho problém. Je můj. A že v příštím vztahu by se nejspíš opakovalo to samé, takže utíkat před tím nemá smysl. Mým cílem tedy je, nějak se s tím vyrovnat a překonat odpor a nenávist k pornu.
Vím, že mi neřeknete, jak se s tím vyrovnat. Ale prosím, abyste mi pomohli najít nějaké řešení. Děkuji.
Dominika
Názor odborníka
Milá Dominiko,
díky za tvůj zajímavý dotaz. Rozhodně není malicherný. Líbí se mi, co píšeš v závěru: Uvědomuješ si, že je to tvůj problém a ty se s ním musíš vyrovnat – jinak ho budeš příště řešit znovu třeba v jiném vztahu. Ukazuje to na tvoji vyspělost a uvědomění. A dovolil bych si v tom s tebou souhlasit.
Zkusme nehodnotit tvého přítele ani tebe – a dokonce ani to, zda je správné či nesprávné dívat se na porno, či zda porno samotné je správné nebo ne. Důležité je (a ty to asi cítíš), jaký pocit to v tobě vyvolává a co s ním. Píšeš, že to v tobě vyvolává depresi. Podle mé zkušenosti je deprese vlastně potlačování něčeho v sobě. Nějaké naší části či pocitu. Píšeš, že ti asi neporadíme, jak se s tím vyrovnat, ale já to přece jen zkusím.
Naše tělo funguje podle mé zkušenosti jako paměť pocitů. A to tak, že všechny nepřijaté city co tělem neprojdou, protože je nepřijmeme, zůstanou v těle jako „pocity“ tedy „po citu“. A to je to, co nás trápí. Bojíme se jich a utíkáme před nimi. Někdo to řeší kouřením, sportem, léky, alkoholem, pornografií a sexem a někdo třeba drogami. Ať tak nebo tak, neprožité pocity se hlásí o slovo a chtějí být prožity. Když se bráníme, přichází zmíněná deprese. Co s tím? Nejjednodušší způsob je podle mé zkušenosti najít daný pocit v těle, pojmenovat ho a prožít ho (smířit se s ním a přijmout ho). Jak to můžeš udělat? Buď najít někoho kdo ti s tím pomůže, nebo to zkusit sama.
Je potřeba si najít čas a klidné místo, zavřít oči a vzpomenout si na pocit, který v tobě pornografie vyvolává, najít kde v těle tento pocit je, pojmenovat ho (tlak, bolest, smutek, vztek, píchání, nenávist atd.) a zkusit ho prožít. To se dá udělat více způsoby.
1. Můžeš si buď představit, že se tento pocit ve tvém těle stupňuje na maximum a ty ho necháš rozlít do celého těla. Chvilku to trvá a prožití pocitu poznáš podle toho, že se jakoby otřeseš po celém těle. Zpětnou kontrolou pro tebe, že se to povedlo, pak může být, že pornografie již tyto pocity v tobě nebude vyvolávat.
2. Druhá možnost je po pojmenování pocitu se zavřenýma očima nahlas říkat: Přijímám, že cítím … (tady si doplň svůj pravý pocit) a opakovat to dokola tak dlouho, dokud neucítíš, že ti to opravdu přestalo vadit. Někdy pomáhá určit si na začátku na škále od 1 do 10 (kde 10 je nejvíc) intenzitu pocitu a pak si postupně při přijímání kontrolovat, zda je pocit na škále slabší.
3. Třetí možnost je tzv. „nodding“, kdy opět zavřeš oči a vybavíš si daný pocit, či tobě nepříjemné situace spojené s pornografií a tvým přítelem, jemně přikyvuješ hlavou jakoby na souhlas a opět si nahlas říkáš: „Ano, i toto jsem já. Přijímám, že i toto je součást mého života.“ A děláš to stále dokola, dokud daný pocit nebo situace nejsou opět prožité a zpracované.
To všechno směřuje ke smíření s něčím, co je ti nepříjemné. Zpětnou kontrolou je, že ti daná věc přestane vadit. Říká se, že každý máme svoji „temnou“ stránku. Lidé z našeho okolí nám často hrají „role“ a tuto temnou stránku nám „zrcadlí“. Většinou je to něco, co na sobě nemáme rádi a je to pro nás těžké přijmout. V tvojí situaci by to mohlo třeba být (ale toto je opravdu jen příklad), že se ti vlastně někde hluboko v tobě také porno určitým způsobem líbí, ale přijde ti nemravné na něj koukat, protože ti to třeba někdo z rodiny kdysi řekl a ty to máš tak uložené v podvědomí. Pak vlastně bojujeme sami se sebou. S přijmutím něčeho v sobě (co se nám přijmout nechce), neboť máme dojem, že musíme být vždy mravní, hodní, správní. Temná stránka v nás ale vždy je. Lepší kontrolu nad ní získáme tím, že ji přijmeme a přiznáme si ji – spíše než když ji násilně potlačujeme. Na téma vyrovnání se s podobnými věcmi v životě ti moc doporučuji knížku „Radikální odpuštění“.
Držím moc palce, aby ti to pomohlo.
Vladimír