Přítel mě opakovaně opouští: Skutečně důležité otázky se týkají vás. — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Zdenka 18. 1. 2013 10:46 +1
Neměla bych na něj nervy. Myslí, že není jediný chlap na světě.
alena 18. 1. 2013 11:55 +27
Milá Mio, mam pocit, ze uz jsem Ti na tomto portale jednou psala, aby sis nenechala ublizovat. Zadny vztah neni nesmrtelny. Ale napadlo by Tebe rikat partnerovi "stejne od Tebe odejdu"? protoze kazdy vztah jednou skonci, at uz odchodem jednoho z partneru nebo smrti, ktere se nelze jednou vyhnout. Mozna by chtel tento pan jen navzdy zustat mlady. A mysli si, ze tim, ze odmitne zavazek, ze nebude starnout. Mozna nezvlada byt ani sam, ani s nekym. Mozna je pro neho blizkost ohrozujici. Precti si nejake knihy o hranicni poruse osobnosti. Mozna tam najdes nektere jeho rysy. Ale, jak trefne poznamenava pan Mgr. v odpovedi - zamysli se Ty, proc o takovyto vztah-nevztah stojis. Co bys rekla Ty sve nejlepsi kamaradce, nebo sve dceri ci synovi, kdyby Ti vypraveli, ze zazivaji to, co ted Ty? Co bys poradila, kdyby se Te zaptali, co maji delat? Co by Te napadlo - zda si vazi sami dost sebe, sveho zivota, sveho casu - ktery je omezeny a rychle bezi? Zila jsem s muzem s hranicni poruchou temer 30 let. A mohu Ti rici, ze jsem za tu dobu malem zesilela. "Naucila" jsem se s tim pracovat: kdyz jsem se tvarila, ze o nej nestojim, a byla jsem nedostupna, delal vse pro to, aby mne ziskal. Kdyz jsem se priblizila, odmitl mne. Jak se asi v takovem vztahu citily nase deti? Stoji to strasne sil, a temer to cloveka znici. Vytrati se veskera spontannost. Kde je duvera v takovem vztahu? Jakou oporou muze takoby partner byt? Jak by se zachoval v tezkych chvilich? Kde zustane Tvoje sebeucta?
Lenka87 18. 1. 2013 12:58 +13
Naucila" jsem se s tim pracovat: kdyz jsem se tvarila, ze o nej nestojim, a byla jsem nedostupna, delal vse pro to, aby mne ziskal. Kdyz jsem se priblizila, odmitl mne. Tohle jsem v životě nepochopila, k čemu je tato hra dobrá, možná tak prvních pár měsíců, a pro pubertáky, ale je to vážně psychicky vyčerpávající, někomu to přijde normální, že láska je přece hra, výzva, kdo bude vítěz a poražený...já mám zásadu, že na žádného chlapa nečekám, neškemrám, když se mi vyhýbá..důležitá je pro mě přítomnost, budoucnost neřeším. Až budu cítit, že ten muž se trochu srovnal, tak možná do toho vztahu půjdu znova, ale zatím mě chtěl jen jeden, u kterého jsem toto necítila.....
Petr Toman 18. 1. 2013 14:37 +6
S trochou nadsázky: Problém není, že vás přítel opakovaně opouští, ale že se opakovaně vrací.
bbluebottle 18. 1. 2013 17:49 +9
Tak já to chápu... ono je příjemné eroticky SMSkovat, chatovat, mít pocit, že jsem pro někoho zajímavý/á, zahánět prázdnotu nebo nudu... Nicméně pán ukázal již jednou, že jeho vlastní zranitelnost je důležitější, než fakt, že ublíží druhému. A co víc? Ukázal to i podruhé... Teď alibisticky proklamuje, že to udělá zase... Možná ví, že vás jeho přibližování-oddalování zraňují (btw. ví, co jeho rozchody s Váma dělají, Mio?), a přesto v těchto hrách pokračuje. Chápu, že k němu něco cítíte a že byste mu ráda pomohla (a následně jej získala pro oboustranně důvěry-plný vztah), leč jeho chování, soudě dle předchozích zkušeností, neovlivníte.. Zvážení poměru cena:výkon je jen na Vás... kolikrát se ještě chcete nechat zranit?
Kristýna 18. 1. 2013 19:35 +9 v reakci na Petr Toman 18. 1. 2013 14:37
Problém je, že se má pořád kam vracet.
Kristýna 18. 1. 2013 19:40 +15
Čert vem ten "erotický podtext" kvůli kterému je většina nešťastných lásek. Je to právě ono, kvůli čemu nedokážeme na druhého zapomenout. Nechceme se vzdát té blízkosti, která působí jako droga. Ale měli bychom. Lidé jako Váš "přítel" jsou manipulátoři a žijí z toho, že jsou druzí v jejich područí. To jim dodává sílu. Vy ho nabijete a on odchází a přichází zase, když potřebuji ubezpečit o svém vlivu na Vás. Nevím, jak zachránit jeho, ale Vy od něho utíkejte co nejdál to jde, než Vás zničí úplně. Nechte ho, ať si najde jinou obět a zapomeňte na to krásné s ním. Nemohlo to být skutečné, když si Vás neváží.
Zdenka 19. 1. 2013 17:27 +1
Myslím....
Petra 20. 1. 2013 22:37 +2 v reakci na bbluebottle 18. 1. 2013 17:49
Nemyslím, že se jedná o alibismus " přítele", ani že Mii " přítel" ubližuje . Jeho informaci o plánovaném " ztracení se" pokládám za jasnou a otevřenou a v kombinaci se dvěmi předchozími rozchody není podle mě co řešit. A Mii neubližuje přítel, ale ubližuje si sama. Doporučuji ji zapracovat na vlastním sebevědomí a nezávislosti...
Martin Pe. 21. 1. 2013 01:38 +7
Že za podobných chováním Vašeho partnera je někde velmi hluboko zpravidla strach, je sice pravda, ale to je sotva podstatné. On neutíká proto, že by se bál, ale protože mu to za stávající úrovně jeho vnímání přináší prospěch, prostě mu to dělá dobře, a to a nikoli strach cítí. Vyhovuje mu až sadistické "já stejně zase uteču". Problém je, jak je to u Vás zrcadleno - místo odporu to vyvolává pocity, které jsou k jeho jednání komplementární - doplňují ho. Aby si partner mohl dovolit takové jednání, potřebuje svolný protipól. Je ovšem jen a jen na Vás, zda se podvolíte. Nemůžete nebýt zmatená, když Vám některé city napovídají "tak takhle tedy ne" a jiné zase "vždyť je jinak tak skvělý, chci ho". On by se sice s velkým úsilím mohl svého jednání zbavit, ale několikaletá terapie asi není to, po čem touží. Vy se však toužíte ve svém zmatku vyznat, k čemuž vede podobná cesta - byť možná kratší. Když "pouze" uděláte, co by udělal "každý jiný" (nebo prostě co je přirozené), tedy když to ukončíte, k lepšímu porozumění sama sobě to moc nepřispěje, ale z praktického pohledu se aspoň dostanete z bezvýchodné situace. Je to podobné jako partnerství třeba s gamblerem - jediná cesta je pryč od něj (při dobré vůli až po recidivě) a následně - když má člověk chuť a vůli - snaha o pochopení, co vedlo k tomu, že člověk vůbec váhal. Tady totiž nejde o nějakou morálku nebo soucit, ale - skoro doslova - o sebezáchovné pudy.
Jana S 29. 1. 2013 01:56 +6 v reakci na Martin Pe. 21. 1. 2013 01:38
naprosto souhlasím s panem Martinem Pe. Mimo jine proto, ze jsem toto take zazila - akorat s tim rozdilem, ze nam byl do 30let a vzdalenost bydlist byla asi 3km. Skoncila jsem u psychiatricky, intuice mi napovidala "utec" a ja se ale nechala hloupe duverive svest. Psychiatricka mi rekla dobrou vetu - cituji:"Kazda zenska ze sebe min jednou za zivot udela debila." - tak, presne tak. Napiste mu "neuteces, protoze prave odchazim ja" - to je to nejlepsi, co pro sebe muzete udelat - 100km, 50lety chlap - nebude menit sve zvyky a pohodli, nebude se stehovat k vam a nebude stat o to, abyste se pristehovala vy,narusila byste mu jeho pohodli a zajete koleje - jemu vyhovuje eroticke psani, to mu staci jako nahrazka vztahu, nemyslim si, ze by tyto virtualni vztahy pestoval pouze s vami! Nedelejte si falesne nadeje, poslechnete, co vam rika intuice, ze je pohledny, sexy nebo kdovi co - na to se povzneste, jen z toho se zit spokojene ve vztahu neda. Zajimalo by me, jak se navstevujete - jen vy jeho nebo i on zvladne nepohodli cestovani a prijede za vami? jak casto? mluvila jste s nim o jeho predstavach, kde chce byt za 5 nebo 20 let? kdyz vypravi, vyskytujete se v jeho planech, pocita s vami napr.na dovolenou apod.? Je vam 50 a to uz nejake zazitky a zkusenosti mate, tak si to pekne srovnejte v hlave a neblbnete, ublizite si.
petr 11. 7. 2013 22:32 +3
Dobrý večer,po 6 letech vztahu mi přítelkyně řekla,že ke mě už nic necítí z důvodu,že trávila hodně času sama a že jsem se jí tolik nevěnoval jako kdysi a že se mám na čas odstěhovat,že potřebuje být sama a přemýšlet,já ji stále miluji,ale nevím jestli to má vůbec nějaký smysl o ní dál bojovat,když ke mě nic necítí,díky Petr.
Danamarie 30. 4. 2014 07:10
Váš "přítel" ve Vás trvale vzbuzuje pocit nejistoty, a ss tou se těžko žije. Šla bych od toho. Dana