Nejlepší články k poslechu: Stáhnout
Vyberte si své téma Předplatné

Problémová sestra.

22. 11. 2010

Dobrý den,

mám sestru, 35 let, vdaná, tři děti (2, 4 a 6 let). Od malinka má potřebu využívat své okolí, je nesamostatná. Vymýšlí si všelijaké aktivity, jen aby opět potřebovala „pomoc“.

Stěžuje si, že toho má hodně, strašně se lituje. Ač z toho naše mamka nemá radost a často jí to vytýká, při narození prvního dítěte jí začala ustupovat a teď už jí ustupuje neustále (kvůli dětem).

Sice se občas pohádají, vždy ale „vyhraje“ sestra. Jak není něco po jejím, tak je zle a nedělá rozdíly mezi vlastní matkou, dětmi, manželem nebo sestrou, jedině na otce si nedovolí.

Když byla na mateřské s posledním dítětem, chtěla si dodělat vysokou školu. Samozřejmostí bylo, že mamka bude hlídat všechny děti každý den minimálně čtyři hodiny, aby se mohla učit. Celé dva roky.

Mezitím jí otec koupil dům (jeden už má), který si vydupala kvůli čistšímu prostředí. Samozřejmostí také bylo, že děti budou naši rodiče po tuto dobu živit a šatit. Ani jednou jim ze slušnosti nenabídla vyrovnání.

Teď po škole má nastoupit jako učitelka a děti měly jít do školky a školy. Školka ale něco stojí, tak je nenahlásila a hlídat bude opět máma. Celý den, se vším všudy.

Místo toho, aby byla šťastná a pokorná za to, jak jí rodiče pomáhají, tak mámu neustále „peskuje“ a chová se k ní neuctivě. Stejně jako k ostatním. Třeba jí na papíru diktuje co má a nemá dělat, když hlídá děti.

Mamka a my všichni jsme z jejího chování nešťastní. Ona ale vůbec nechápe, co nám vadí, že je prý slušná a chytrá a prostě úžasná. Obávám se budoucnosti.

Děkuji za radu.

Milda

Názor odborníka


Dobrý den, Mildo,

chápu, že vás popsaná situace hodně trápí, když píšete, že se bojíte budoucnosti.

Píšete, že vaše sestra ostatní zneužívá a vždycky vyhraje. K tomu ale musí být vždycky dva: jeden, kdo přijde s požadavkem a druhý, který na něj přistoupí. I ve vaší rodině to tak zřejmě bude, když píšete, že na otce si sestra nedovolí.

Nechceme-li pokazit nějaký vztah (a kdo by to chtěl v rámci rodiny), můžeme se dostat do nebezpečné pasti, pokud často ustupujeme za vlastní hranice, aby se ten druhý nerozzlobil, nebyl smutný, neplakal atd. Právě ve jménu „zachování vztahu“ začneme dělat věci, které nám nevyhovují, popřípadě začnou i vadit.

Problémem je, že o tom nemluvíme hned v začátku. Neinformujeme „druhou stranu“, že vlastně couváme. Pastí je právě to, že ten druhý si toho totiž nemusí ani všimnout. A když se jednou ozveme, většinou i dost hlasitě, může ho to dokonce zaskočit.

Kolik lidem dovolím?


Naše okolí se k nám většinou chová tak, jak mu to dovolíme. Kolikrát máme dojem, že nás ostatní využívají a máme z toho samozřejmě nejen nepříjemné pocity, ale jsme na ně potom i naštvaní. Říkáme ale vždy otevřeně, že se nám jejich požadavek nelíbí nebo nehodí, popřípadě nabídneme nějaké kompromisní řešení, které by bylo pro nás lépe přijatelné?

Není nic špatného na tom požádat ostatní o pomoc nebo podporu. Otevřeně říci, co si myslím a co cítím. Někomu to může připadat nepatřičné, ale je to ta nejjednodušší cesta. Zároveň je však důležité respektovat, že ostatní mohou mít jiné hodnoty, a není jejich povinností nám vždy vyhovět.

Z vašeho dotazu není patrné, zda má vaše sestra požadavky i vůči vám. Připadá mi, že vám hlavně vadí její chování vůči vaší mamince, kterou máte potřebu nějak chránit. Maminky si často od svých dětí nechají líbit ledacos…

Jaké mám možnosti?


Chápu, že se vám sestřino chování nelíbí. Co tedy můžete udělat?

  1. Promluvit si v klidu se sestrou a vyjádřit své pocity ohledně maminky. Důležité je, abyste svůj pohled formulovala přes JÁ, tj. „Já to vnímám tak a tak …, Mrzí mě…,“ apod. Rozhodně ne hodnotícím „Ty jsi taková a taková …!“
  2. Promluvit s maminkou, zjistit jaké chování ze strany vaší sestry jí nevyhovuje a povzbudit jí v tom, aby to dceři řekla. Jasně pojmenovala, v čem a za jakých podmínek jí chce pomáhat.

Je to však hlavně vaše maminka, která se musí rozhodnout, co a jak chce na svém vztahu s vaší sestrou změnit, a jak to chce udělat. Určitě doporučuji přečíst si něco o asertivitě, případně vyzkoušet potřebné dovednosti na nějakém kurzu nebo workshopu.


Byť se v podstatě rodíme jako asertivní jedinci, způsob výchovy a prostředí, ve kterém se učíme sociálním dovednostem, v nás někdy podpoří sebestřednost, vedoucí někdy až k manipulaci, či agresivitě, nebo nám naopak vštěpí potřebu s každým vycházet a pomáhat, a to i na úkor svých potřeb a pocitů.

Vážím si toho, že se snažíte hledat řešení, a držím palce,

Pavla Žákovská

Diskuse 0

Pavla Žákovská

Kouč, lektor, mentor, konzultant managementu

www.vdstraining.com

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.