Nejlepší články k poslechu: Stáhnout
Vyberte si své téma Předplatné

Rozhodí mě, když partner zvýší hlas: Co se v tomto vztahu máte naučit?

12. 8. 2015

Dobrý den,

ráda bych vás požádala o radu. Můj partner je výbušnější povahy. Když ho něco naštve, tak se rozčílí a zvýší na mě hlas. Nikdy mi nenadával, ale jen to, že se naštve, mě dokáže úplně rozhodit. On je velmi chápavý, inteligentní a záleží mu na mně, takže když se mi už asi jednou:-) povedlo si o situaci promluvit, byla jsem pozorně vyslyšena a dostalo se mi velké omluvy. Jenže ve většině takových situací nedokážu udělat vůbec nic. 

Nedávno se stalo, že jsem řídila a on měl zrovna velmi špatnou náladu. Rozzlobil se na mě při každé chybě. Já jsem celou cestu jen zadržovala slzy. Byla tma, takže on to neviděl. Věděla jsem, že když promluvím, tak se rozbrečím, a nechtěla jsem před ním vypadat tak slabě. Byla to pro mě cesta hrůzy, měla jsem pocit, že nad sebou ztrácím kontrolu a bála jsem se, že se vybouráme. Absolutně jsem nedokázala situaci racionálně vyřešit a říct mu například, abychom se vyměnili. Když jsme dojeli, poděkoval mi za svezení a omluvil se, jestli byl nepříjemný a já jsem se jen usmála a dělala jako by nic. Bála jsem se naznačit, jak hrozné to pro mě bylo. 

Chtěla bych umět si v takových situacích zachovat chladnou hlavu nebo umět dát najevo, jak se cítím. Bohužel mám vždy strach cokoliv říct a mám pak ještě dlouho pocit, že jsem (např. v řízení) opravdu neschopná. Moje matka byla extrémně výbušná žena a v dětství mě takové situace, když na mě řvala, úplně paralyzovaly. Zalezla jsem do pokoje a brečela a brečela. Mohla bych být „silnější“? Děkuji!

slunečnice

Názor odborníka


Dobrý den, 

jsem ráda, že jste svůj dotaz doplnila o tu zmínku na konci o své matce a její extrémní výbušnosti. Píšete, že jste v dětství tyto výbuchy zažívala s matkou a vy jste se při nich cítila paralyzovaná. Plakala jste pak v pokoji a nyní chcete být silnější.

Věřím, že není náhoda, že jste si “přitáhla”do života partnera, který na vás křičí a dostává vás do podobných, ne-li stejných stavů, jaké jste zažívala s matkou. Úkolem partnerských vztahů je mimo jiné právě léčení nedořešených vnitřních konfliktů, které si z dětství neseme. Přitahujeme si často do života právě ty partnery, se kterými se cítíme stejně jako se svým rodičem, se kterým máme vnitřně nedořešený konflikt. Pokud nás tedy matka trestala urážením se a mlčením, můžeme se pak v dospělosti nevědomě a vnitřně ladit na takové partnery, se kterými se cítíme v hádce podobně. Pokud jsme měli třeba otce, který byl uzavřený a neprojevoval nám lásku, můžeme to stejné zažívat I se svým partnerem. Všechny tyto “nedostatky” se však samozřejmě v partnerství ukazují až po období zamilovanosti, kdy se každý z partner vrací do své původní podoby a více projevuje svou osobnost.

Jedna rovina řešení je se na váš příklad podívat prakticky a podat praktické rady, jak reagovat na cholerického partnera. Možností je několik, může to být dohoda s partnerem, že v situaci, kdy na vás křičí, se od něj třeba na chvíli vzdálíte. Další možností je zaměřit se na projevování svých pocitů a potřeb a být asertivnější.

Jinou rovinou je se podívat na vztah hlouběji a uvědomit si proč jste si takový vztah do života nevědomě přitáhla (zdůrazňuji nevědomě, je mi jasné, že jste si určitě neřekla, že si přejete žít s partnerem, který na vás bude křičet). Co se v tomto vztahu máte naučit? Jaké vzorce z dětství si zde máte opravit? 

Na tyto otázky si zkuste sama odpovědět. Píšete, že chcete být silnější. Co to pro vás znamená? Znamená to, že se budete umět tentokrát ohradit? Nebo být silnější naopak znamená tentokrát neskrývat slzy a dát najevo také své pocity, stejně tak jako svou náladu dávala najevo vaše matka a dává najevo váš partner?

Když tuto životní zkoušku sama pro sebe zvládnete, budete se cítit mnohem svobodnější a silnější. V každém případě je dobré, že vám přišel do cesty tento partner, protože máte možnost znovu zopakovat situaci, ve které jste se kdysi cítila s matkou slabá. A ještě jedna rada na závěr. Zkuste si vzpomenout, co vás tenkrát blokovalo a paralyzovalo za strach. Jaké jste měla myšlenky, pravděpodobně se vám totiž opakují i nyní. Většinou nás totiž neblokuje druhá osoba, ale strach, který si v takové situaci v sobě vytvoříme.

Hodně štěstí.

Tereza Zahrádková

Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.