S přítelem chodím už devět let. Všechno se zdálo být harmonické: dobrá práce, vzájemná podpora, plánování budoucnosti a dětí.
Před dvěma lety se v mém životě ale objevil jiný člověk, do kterého jsem se zamilovala. V té době jsme měli s přítelem krizi, kdy poznal jinou dívku. Po třech měsících se však chtěl vrátit ke mně. U nich k ničemu nedošlo: jednalo se o starou lásku, ale byli jen přáteli. V mém případě se ale jednalo o něco jiného. Několikrát jsme to chtěli ukončit, ale pokaždé jsme se k sobě zase vrátili.
Před pěti měsíci jsme spolu s přítelem začali bydlet. Už jsme to plánovali dlouho a teď se naskytla dobrá nabídka, tak jsme ji přijali. Já jsem pořád doufala, že se to všechno uklidní a bude to v pořádku, ale v nevěře pokračuji dál.
Ten druhý se kvůli mně rozešel se svojí přítelkyní a teď je sám. Já s ním asi být nechci. Je hodně jiný než já, neumím si to představit.
Nedávno jsem dostala takový impuls od kamaráda, že takhle je to špatně a uvědomila jsem si, že to dál nejde. Svého přítele mám stále hodně ráda, vím, že se na něj můžu spolehnout a čekala by mě s ním hezká budoucnost. I s jeho rodinou si celkem rozumím a po těch devíti letech tam prostě patřím. Ale teď mám pocit, že to musím nějak rozhodnout a rázně řešit. A nevím jak… Nechci nikomu ublížit, ale vím, že tomu tak bude.
Petra
Názor odborníka
Milá Petro,
Nepíšete úplně přesně, co byste potřebovala. Je tedy asi jasné, že se chcete rozhodnout. Budu na vás trochu tvrdý. Popravdě byste ráda zodpovědnost za své rozhodnutí přenesla na bedra někoho jiného. Tedy: vzdala se své zodpovědnosti. To je trochu znakem dětského chování. Neschopnost rozhodnout se a převzít zodpovědnost. Vlastně jsem to měl dlouho podobně. Jenže ať už rozhodnutí udělá někdo jiný nebo vy, jeho důsledky budete stejně nést vy.
Otázka tedy zní: Jak se rozhodovat? Za prvé, doporučuji rozhodovat se bez jakýchkoliv emocí a tlaků. Např. názor „I s jeho rodinou si celkem rozumím a po těch devíti letech tam prostě patřím,“ je podle mě váš vnitřní nátlak sama na sebe „co je správné a co ne“.
Doporučím vám takovou malou techniku z neurolingvistického programování, která se rozhodování týká. Zavřete si oči a zaměřte svou pozornost na svoji hlavu. A zeptejte se sama sebe, na kolik procent chcete zůstat se svým milencem či přítelem. První číslo, které vám přijde, je správně. Pak si zavřete oči znovu a zaměřte pozornost doprostřed hrudi na své energetické srdce. Opět se zeptejte stejně – a první číslo, co vás napadne, je opět správně. Teď máte dvě čísla v procentech: jedno, co říká váš „rozum“ a druhé, co říká vaše „srdce“. Můžete je svobodně porovnat a použít k rozhodnutí. Nebudu vám radit, co je správně – zda rozum, či srdce. Snad jen, že pokud opravdu k někomu z nich cítíte „lásku“, tak to zřejmě bude správná cesta. Nesmíte si však lásku plést se závislostí či zvykem.
Jiná, více pragmatická možnost, jak se rozhodnout, je vypsat si na papírek vše, co mi to přinese a vezme, když se rozhodnu pro jednoho z nich a to samé si udělat pro druhého z nich. Nezapomeňte, že určitě existuje dalších X možností: například nerozhodnout se, potkat někoho nového, zůstat sama atd. Doporučuji vám hlavně převzít zodpovědnost za svůj život a s touto zodpovědností se rozhodnout.
Někdy se říká, že neexistují špatná rozhodnutí, protože na každé cestě se něco naučíme. Žádná vločka prý nepadne na špatné místo. Při mém pobytu v Indii nám náš učitel na nářky, že máme problémy ve vztazích, řekl jen: „Vztahy jsou příležitostí k růstu. Vaše vztahy odráží váš vlastní obraz.“ Tedy každý náš vztah je jen naší vizitkou a učí nás vztahu k sobě. Dokud nerespektujeme a nemilujeme sami sebe, nemůžeme mít vlastně „opravdové“ a „naplněné“ skutečně láskyplné vztahy bez závislostí.
Také vám asi váš milenec dává něco, co vám nedává váš přítel. Ujasněte si, co to je. Vášeň, něha, komunikace, sex, pozornost atd.? Když si to ujasníte, můžete si uvědomit, nakolik je to pro vás důležité a zda by vám to nemohl dávat váš přítel. Možná by stačilo naučit se komunikovat a vyjasnit si to s ním. Také si uvědomte, že funguje pravidlo, co do vztahu sám nedám, tam nenajdu. Jinými slovy tedy možná přistupujete úplně jinak k milenci a jinak k příteli.
Také nepíšete, co ke každému z nich cítíte v „srdci“. Jak to máte s city k nim? A dále píšete, že nechcete nikomu ublížit. Snaha všechny uspokojit ničí život spoustě lidem. Stejně sama píšete, že někomu budete muset ublížit. Někdy se říká, že v lásce nikomu ublížit nemůžete. Prostě si vyjasněte, co v životě chcete, co ke komu cítíte a rozhodněte se. Na nikoho se neohlížejte – jen na sebe. A pamatujte: čím déle danou situaci nebudete řešit, tím víc ve vás bude narůstat vnitřní rozpor, který vás bude stát (a určitě již dnes stojí) spoustu energie. Také váš hodnotový žebříček a svědomí musí situací trpět. Vezměte tedy život do svých rukou, seberte odvahu a rozhodněte se svým srdcem tak, abyste byla v životě šťastná.
S láskou,
Vladimír