Poradna
Foto: Shutterstock.com
odemčené

Toužím něco zažít, přítel je proti: Pocity nelžou, dejte na ně.

Dobrý den, ráda bych znala váš pohled na situaci, ve které se nacházím. Je mi 27 a mému př…

Marta Helingerová

Poradnu zveřejňujeme bez audio verze.

2. 12. 2015

2. 12. 2015

Dobrý den,

ráda bych znala váš pohled na situaci, ve které se nacházím. Je mi 27 a mému příteli 31 let. Jsme spolu přes pět let, z toho takřka od začátku spolu bydlíme. Založili jsme spolu firmu, která nás živí, a trávíme spolu takřka veškerý pracovní i volný čas.

Za vše, co v životě mám, jsem vděčná, přesto ve mně narůstá touha zažít něco sama – víc než jen pár aktivit týdně. V jistém smyslu se překonat, dospět a zjistit, jaké to je, spolehnout se sama na sebe. Chci vyrazit na túru, která má přes 4 tisíce km a je minimálně na 4 měsíce, moc bych si to přála.

Přítel je ale zásadně proti a vlastně by byl, i kdyby se jednalo i o týden kdekoli. Říká, že on všechno plánuje jen se mnou, nechce nikam sám a samotnou mě taky nikam nechce pustit, protože má pocit, že tím vztah končí. On nemá potřebu zažívat něco sám. Považuje to za sobecké a vlastně mi tím říká: „tenhle sen si nikdy nesplníš, je třeba některé věci obětovat“.

Je tomu tak, je mé přání zažít tuto túru sama příliš sobecké? Nedovedu mu příliš vysvětlit, jak je pro mne důležité zažít si pocit, že něco zvládnu sama, zažít samotu, žít okamžikem. Ráda bych, aby mi cesta pomohla také se ustálit ve svém životě a naplno se rozhodnout, zda chci rodinu a co chci od života. Nechci to nazývat únikem, spíš časem pro sebe, ale z jeho reakce mám pocit, že si to nemohu dovolit.

Jak byste se zachovali vy, kdyby vás partner o něco takového požádal? Měli jste vy sami někdy podobnou touhu a jak jste se s ní vypořádali? Děkuji!

Tereza

Názor odborníka


Milá Terezo,

ptáte se, jak vašemu příteli vysvětlit, že cítíte touhu něco zažít. Váš přítel něco takového nepociťuje, nepotřebuje na podobnou cestu vyrazit, a tak nechápe, proč to chcete podstupovat. Vidí to tedy úplně jinak než vy. Přístup vašeho přítele k vašemu podniku odráží i to, že má malou důvěru k tomu, co říkáte, jak je pro vás důležité se na takovou cestu vydat. Je to pro něj spíše ohrožení. Bojí se, že je to konec vašeho vztahu, což vy tak neberete. Je naštvaný, přijde mu zbytečné se na takový podnik vydávat. 

Naslouchejte sama sobě

Zážitky a zkušenosti jsou nepřenositelné. Naslouchejte především sama sobě, pocity nelžou. Píšete, jak je to pro vás důležité, uchovejte si především kontakt s touto vnitřní touhou ve vás a s vašimi pocity. A příteli se to snažte vysvětlit, jak nejlépe umíte, jak to asi doposud činíte. 

Bojujete i s tím, že váš přítel označil vaši touhu za něco sobeckého. Což implikuje, protože být sobecký je špatně, že jste sobecká, a něco takového chtít nebo cítit je špatné, a takové obvinění od milované osoby je těžké ustát. Kdo by chtěl být „sobecký a špatný“ člověk? 

Pokud nepojedete, přinese to dočasnou úlevu vašemu příteli. Avšak čí to bude rozhodnutí? Vlastně tím dáte za pravdu příteli – bylo to ode mě sobecké, nikam nepojedu a budu stále s tebou. Budete to stále vy? Vy máte představu, co teď potřebujete a váš partner má představu, o tom, co je dobré. Pokud nepojedete, budete se řídit ideály a zásadami vašeho přítele. Přejmete je za své. Ale ty přitom nejsou vaše. Dříve či později to zjistíte, pokud se ozve váš zdravý vnitřní hlas, budete naštvaná, na přítele (neprávem) nebo na sebe (a právem). Pokud je ta cesta tím, co teď opravdu potřebujete, tak je to jasné. 

Jde i o to to, že když si to rozmyslíte, zapřete sebe a dáte za pravdu partnerovi. Partner dostane signál, že nakonec bude po jeho, že ustoupíte. Není to do budoucna nebezpečný precedens? 

Cesta může znamenat konec vztahu

Vaše situace je vlastně jednodušší v tom, že máte jasno, co chcete vy. Vaši cestu si nepřeje váš přítel, tedy druhá bytost, ke které máte citovou vazbu. Daleko těžší je, když tento konflikt je ryze vnitřní. Což je podle mého další stadium, že člověk zapomene, odkud vlastně se ten další názor, pocit viny, strach vzal a bojuje s nimi vlastně už jen uvnitř sebe sama. Víte, co chcete (toužíte odjet na túru, která vám přinese zážitky a zkušenosti) a víte, co chce váš přítel (abyste nikam nejezdila, protože to je sobecké a je správné, když se člověk obětuje). 

Váš přítel vám dal najevo, že má pocit, že váš vztah tím skončí. Jste připravena takové riziko podstoupit? Samozřejmě to není jisté, když se vydáte na cesty, proměníte se nejen vy, ale i váš přítel. Je známou pravdou, řekla bych až zákonitostí, že situace je jiná, když je před námi, když o ní jen přemýšlíme a máme nejrůznější pocity. A jiné, pravdivé to je, až když ta situace skutečně nastane. 

Dejte na své impulsy

Narazila jsem i na článek v časopise Ego o lidech, kteří cestují po světě a pracují. V jednom se shodují: když člověk pocítí tu touhu, nutkání odjet, má to udělat. Zkušenost může utéct. Jeď teď, nebo nikdy. Jinak člověk propásne svoji šanci. 

Ocituji rovnou celý odstavec: „Muž stovky řemesel Jaroslav Šrůma říká, že existují dva druhy lidí – koně a krávy. Krávy můžou žít celý život za plotem, žrát pořád stejnou trávu, nechají se dojit a pak pokojně umřou. Koně ne. Ti chtějí přeskočit plot a běžet s větrem o závod, jen aby viděli, co je za těmi horami tam v dáli. Jako já.“

Zkušení cestovatelé radí, že na tyto impulsy je třeba dát. Jinak člověk nikam neodjede a zůstane mu jen hořká neurčitá vzpomínka na touhu. Váš přítel se vám snaží zastavit v rozletu. Píšete ale, že by mu vadilo, i kdybyste někam jela na týden. A když si budete zcela jistá, že jste to cítila správně, že jste měla odjet, mohlo by už být přece jenom trochu pozdě. I když, matka písničkáře Jana Buriana odjela na Island ve svých 60 letech, toužila sama odjet a cestovat, a podařilo se jí to uskutečnit až tehdy. Roli hraje i současná geopolitická situace. Svět se mění, bude možné odjet tam, kam chcete i za tři nebo za pět let? Byla jsem v Sýrii rok předtím, než tam vypukla občanská válka, plánovala jsem se tam příští rok vrátit. Až se zas bude moci jezdit do Sýrie, některé památky už lidé neuvidí, protože některé jsou pryč a další poničené. 

Máte stejný pohled na osobní rozvoj?

Ocituji i svoji oblíbenou Barbaru de Angelis – podle ní je jeden z faktorů pro spokojený dlouhodobý vztah – psychologickým ptydepe řečeno – partnerská kompatibilita v oblasti postoje na osobní růst. Tedy jestli se partneři podobně dívají na osobní rozvoj. A hlavně, jestli o to oba usilují, růst, pohled na nejrůznější problémy a konflikty v životě jako šanci na změnu a příležitost k dalšímu osobnostnímu růstu. Protože z dlouhodobého hlediska, pokud tento pohled není podobný, tak partneři se od sebe vzdalují. 

Pojmenováváte důvody, proč se chcete na tuto několikaměsíční túru vydat, resp. popisujete vaši vnitřní sílící touhu. Překonat se, rozmyslet, co chcete od života, zažít samotu, žít okamžikem. Taková cesta asi nebude selanka a vy se chcete dobrovolně vydat do neznáma, kdy se budete moci spolehnout jen sama na sebe, ocitnete se v neznámých situacích. Chcete na nějakou dobu opustit váš každodenní život a vydat se do neznáma, poznat kus světa a zároveň i sama sebe. Protože jen když nás něco vyhodí z našeho zaběhnutého života, poznáme se zas o něco víc a nový silný neobvyklý zážitek nás nějak promění, posune. Taková cesta připraví nové, možná těžké chvíle, příležitosti, které budou mít otevřená řešení a je jen a jen na nás, jak se s nimi utkáme. 

Připomíná mi to iniciační rituály starých kultur, nebo častý motiv v pohádkách a vlastně i praktiku z dřívějších dob –  vydat se do světa na zkušenou, něco zažít, naučit se a pak se vrátit domů. 

Pocity nelžou. Pro vás tak cesta je obrovská šance, žít a zažít, co si teď z hloubi srdce přejete. A pro vašeho partnera je to příležitost se s tím zdravě vypořádat. 

Využívejte celý web.

Předplatné

Přeji vám vše dobré,

Marta Helingerová

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.