Dobrý den,
poslední dobou mám pocit, že můj život jde totálně z kopce. Víc a víc mě tíží pocity, že jsem neschopná, že nezvládnu nic správně. Když se mi něco nepovede, brečím, vztekám se a jsem protivná.
Studuji vysokou školu a špatně snáším tlak. Zrovna jsem skončila zkouškové a bylo to pro mě hrozné. Mám vždy pocit, že nemůžu nic zvládnout.
Nedávno jsem při takovémto rozpoložení vzala nožík na ořezávání výkresů a řízla se do ruky, do zápěstí… Nevím proč. Ale pak jsem to udělala znovu. Poté jsem čtrnáct dní nic podobného neudělala, ale před dvěma dny zase… A včera a dnes. Jsou to jen malá říznutí, ale mám pak pocit, že mi je líp a že se tím i potrestám.
Nechci o tom s nikým mluvit. Vždycky jsem byla ta, co všechno zvládala. Měla jsem vždy ty nejlepší studijní výsledky, vše se mi dařilo. Dokonce cvičím se psem. Ale čím dál hůř nesu neúspěchy, i drobné chyby.
Přátel mám málo. Přítele nemám. Nevím proč, ale bojím se intimnějšího sblížení. Přitom sex už jsem měla, ale nebaví mě.
Je to špatně? Co s tím mám dělat, abych byla normální?
Předem vám děkuji za odpověď.
Ariel
Názor odborníka
Dobrý den, Ariel,
potíže, o kterých píšete, jsou běžně označovány jako sebepoškozování. Většina odborníků se shoduje na tom, že vypořádat se se sebepoškozováním vlastními silami je velmi obtížné. Bývá přirovnáváno k závislosti na drogách či alkoholu. Fyzická bolest pomůže dočasně snížit vnitřní napětí, ale neřeší hlubší rovinu a příčiny. Proto bývá doporučována spolupráce s odborníkem, ať už klinickým psychologem či psychoterapeutem. To Vám doporučuji také já. Bylo by nanejvýš vhodné udělat to co nejdříve, než se z tohoto chování stane návyk.
Opakovaně píšete, že nic nezvládáte správně, že těžko nesete neúspěchy i drobné chyby. Mám představu vysokých nároků, které na sebe zřejmě kladete. To má nejspíš nějakou historii, kterou by stálo za to prozkoumat a pochopit. Zmiňujete vztek a podrážděnost. Sebepoškozování je vlastně svého druhu obrácení těchto pocitů proti sobě. Tyto moje úvahy jsou pouze teoretického rázu. Na to, abyste mohla se svým problémem skutečně pracovat, je třeba systematičnosti. Z pár řádků se k podstatě nedostanete.
Přesto si o sebepoškozování můžete něco přečíst. Tady je pár odkazů:
http://www.spondea.cz/dospivajici/trapi‑me/sebeposkozovani/
http://www.vitalia.cz/clanky/sebeposkozovani‑jen‑se‑tak‑trochu‑riznout/
http://psychologie.cz/pribehy‑ctenaru/uz‑rok‑se‑sebeposkozuju/
Co se týká obav z intimity, je možné, a vlastně i pravděpodobné, že spolu tyto potíže nějak souvisejí. Intimita a sex se týkají vztahu k vlastnímu tělu, jeho přijetí. Také jde o jednu z nejintenzivnějších oblastí lidského prožívání, sdílení, otevřenosti a tím pádem také zranitelnosti. Z těch pár vět, co jste napsala, si netroufám cokoli odhadovat. Znova bych spíš odkázal na spolupráci s odborníkem. Neznamená to, že toto téma musíte otevřít hned při prvním setkání. Může to být příliš osobní. Možná budete potřebovat získat nejprve kus důvěry v toho, s kým budete spolupracovat. Ale to záleží na tom, jak to cítíte Vy.
Se svými potížemi se můžete obrátit také na své blízké, pokud by Vám to přišlo vhodné. Ti Vám mohou pomoci najít odvahu využít pomoci odborníka.
Přeji Vám dostatek rozhodnosti vyhledat pomoc. Nechci malovat čerta na zeď, ale pokud to budete odkládat, obávám se, že ztratíte minimálně čas. V horším případě se Vaše problémy budou prohlubovat.
Využívejte celý web.
PředplatnéHodně sil a odvahy!
Jakub Koutný
Pomohl vám článek?
