Nejlepší články k poslechu: Stáhnout
Vyberte si své téma Předplatné

Učení mi jde mnohem hůř: Vyzkoušejte techniku přerámování situace.

26. 2. 2013

Dobrý den,

studuji třetím rokem na vysoké škole a mám velký strach, že ji nedokončím.

Přestože jsem se při přijímací zkoušce umístila poměrně vysoko a nedělám skoro nic jiného než věci do školy, nesplněných zkoušek mi stále přibývá. A když se odhodlám některou složit, většinou dostanu trojku, nejlépe dvojku.

Přitom se na každou učím aspoň týden, ale vše mi dlouho trvá. Mé spolužačky, které se učí třeba jen dva dny, dopadnou obvykle lépe než já.

Jsem introvertní, slova ze mě lezou pomalu. Vím, že při učení neustále někam odbíhám, neudržuji soustředěnost, nedokončuji úkoly. Další věc, která na učení možná má vliv, je moje osamělost. Po přestěhování z Moravy do Prahy na VŠ mi najednou odpadla rodina, kamarádka a partner. Cítím osamělost a nudu.

Chodím alespoň do kina a do divadla, na místa, kde jsem mezi lidmi a můžu tam přijít sama. Mezi spolužačkami jsem nenašla žádnou spřízněnou duši. Nedostatek lásky kompenzuji jídlem, kterému jsem se dřív spíš vyhýbala – ale to je jiný problém, s učením tolik nesouvisející.

Nyní mám před sebou poslední pokus jedné zkoušky – pokud jí neprojdu, ze školy mě vyhodí.

Poraďte mi, prosím, jak zmobilizovat síly a soustředění.

Moc děkuji za odpověď!

N.

Názor odborníka


Dobrý den, slečno (nenašel jsem vaše jméno, tak s vaším dovolením volím neosobní, formální oslovení).

Když pročítám váš příběh, vidím příběh člověka, u kterého mi napadá přívlastek: nešťastný. Zdá se, že jste ztratila přátele a spřízněné duše. Jakoby vám chybí někdo, s kým můžete sdílet. Jedna z vašich hlavních sociálních potřeb – vztahy (důvěra, přátelství, láska, někam patřit) – není naplněna.

Její nenaplnění v lidech obvykle vyvolává na jedné straně pocity osamění a na straně druhé nutkání, touhu se samoty zbavit. Chodíte do kina, divadla, mezi lidi, kde s lidmi a přesto sama. Pochopil jsem, že zároveň ztrácíte jistotu v sebe, ve své schopnosti zvládnout studium. Roste vaše nejistota (zvládnu to nebo ne) a zdá se mi i důležitost sebe sama ve vlastních očích (porovnáváte se s druhými kolegy a vyzdvihujete jejich schopnosti).

Jistota a postavení jsou další z našich primárních sociálních potřeb. I v tomto případě, pokud náš mozek vyhodnotí, že dochází k ohrožení (nižší naplnění) v oblasti těchto potřeb, vysílá signály v podobě negativních emocí, pocitů.

Negativní emoce a stavy ohrožení významně snižují naše kognitivní schopnosti a funkce. Je tedy naprosto normální, že se učíte více, déle, méně efektivně a že dokonce zažíváte pocity neustálého zhoršováních vaší schopnosti se učit. Takto jsem si „nahlas“ vyhodnotil situaci, o které píšete.

Co s tím?

Naprosto obecně z velikého odstupu jde „POUZE“ o to, změnit to, jak váš mozek hodnotí vaši situaci. Lehce se řekne, hůř se provádí. Přesto. Jedna z velmi účinných „technik“ je přehodnocení či přerámování situace. Píšete, že jste u přijímacích zkoušek dopadla velmi dobře (poměrně vysoko). Vykládám si to tak, že se umíte učit a naučit. V čem je pro vás to, jak jste se naučila na přijímací zkoušky, inspirativní? Jak jste se učila?

Pro inspiraci bych rád sdílel jeden příběh, jestli dovolíte:

Nedávno jsem koučoval jednu studentku, která také říkala, že věnuje veškerý svůj čas učení a také se ukázalo, že sice většinu času si vyhrazovala na učení, ale ten čas využívala velmi neefektivně. Ukázalo se, že čím více se „učila“, tím byla nižší efektivita jejího učení: odkládala věci, učila se stále více mechanicky, co nejvíce nazpaměť, stále více hledala, jak se zabavit (učení bylo řehole).

Řešili jsme spolu, co je efektivní učení. Ukazuje se, že pouhá naše vůle nestačí. Plnou kapacitu té části mozku, kterou potřebujeme pro učení (nazvěme ji pracovní paměť), máme  přibližně dvě hodiny denně. Přičemž ona pracovní paměť se chová jako sval: jejím užíváním vyčerpáváme její energii.

S mou studentkou jsme tedy zjišťovali, kdy se jí během dne nejlépe učí. Ten čas si určila pro učení nové látky (sama, nebo ve škole). Dále jsme hledali místo pro další aktivity, které jsou nezbytné pro optimální funkci našeho mozku: strava, rozhovory s blízkými,  pohyb (třeba procházky, pilates….), čas sama pro sebe (třeba sebereflexe, deníky) a další. Změnila si zcela svůj denní řád tak, že za méně času zvládala více a do větší hloubky. Zásadním jejím poznatkem se stalo to, že se potřebuje více učit celek a souvislosti než detaily. Začala věcem více rozumět.

Z toho, co jsem z vašeho příběhu pochopil, bude pro vás asi složitější, jak řešit samotu, nedostatek přátel. Hlavou mi běží myšlenka, že by možná pro vás mohlo být řešením to, že opět najdete cestu k sobě. Váš příběh u mne vyvolal pocit, jakoby jste se přestávala mít ráda, že na sobě vidíte více toho, co se vám nelíbí, než toho, co se vám na vás líbí.

Jako byste si hodně málo věřila. Je-li tomu tak, zdálo by se mi užitečným všímat si toho, co umíte, v čem jste dobrá, co je hodno uznání, pochvaly na vás. Domnívám se, že k lásce a přátelství druhých nás dovede přátelství a láska k sobě samým.  

Děkuji vám, slečno, za odvahu a otevřenost ve sdílení tak osobního příběhu a myšlenek. Vyvolaly u mne úvahy (i osobní pohledy), se kterými jsem se rád s vámi podělil. Pokud jsem v čemkoliv byl příliš osobní nebo mé pohledy jsou příliš vzdáleny vaší realitě, nechte je, prosím, plynout mimo vás a více se jimi nezabývejte.

Přeji vám rychlý návrat k radosti a potěšení z učení i nalezení vztahů plných lásky a přátelství.

Vladimír

Přijměte pozvání Psychologie.cz na workshop Brain At WorkVladimírem Tukou, který se koná tento čtvrtek 28.2. v čase 18–21. Více info na Mindlab.cz.

Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.