Uvažuji o rozchodu: Zkuste si nejprve vytvořit zdravý odstup. — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Oldřich Dotovský 7. 7. 2015 07:16 +9
Tak předně: svoboda není otázkou pocitu. Svoboda buď je, nebo není, a jak tomu je, lze zjistit naprosto exaktně. Jen je k tomu třeba mít jasno v definici pojmu svoboda. Pokud píšete, že se cítíte nesvobodná, ale zároveň neuvádíte nic, co by vám ve svobodném jednání přímo bránilo, je pravděpodobné, že ve skutečnosti na vás něco nebo někdo nějak tlačí (nebo alespoň vy to tak cítíte), avšak nebyla jste dosud schopna přesně pojmenovat, co (nebo kdo) to je a jak na vás tlačí. Uchylujete se tak k nic neříkajícímu "pocitu nesvobody", který vás bohužel od řešení spíše vzdaluje, než že by vás k němu vedl. Chcete-li tedy přijít věcem na kloub, začněte vše pojmenovávat. Nespokojte se s vágními výrazy jako "pocit nesvobody", ale jděte do hloubky, do detailu, ke konkrétním věcem, které ve vás vyvolávají konkrétní pocity (někdy vyjádřitelné i tělesně). Když partner dělá X, vyvolává to ve mně Y. Když dělám A, cítím B. Stalo se M, cítím při tom N. Atd. Z takových "mikropozorování" se vám postupně jak impresionistický obraz začne skládat nový pohled na váš problém. Pomůžete tím jak sobě, tak partnerovi, kterému věcná komunikace o konkrétních záležitostech umožní vás lépe pochopit a podílet se na řešení. (Píšu podílet se, protože největší práce bude samozřejmě na vás.)
LáďaUO 7. 7. 2015 07:30 +11
Lenko, celý váš text je jedna velká racionalizace ze strachu. Ze strachu, že partner bude nešťastný, že firma skončí a vy nebudete mít práci, že cítíte něco, co byste vlastně (zřejmě podle jakési kolektivní vesnické normy) cítit neměla. Jenomže naštěstí pro naše pocity a prožívání žádná norma neexistuje a tak se vám vkrádá do vědomí pomalu ale jistě pocit, že takhle prostě ne. Ať chcete nebo ne, touha po svobodě je nám přirozená, je jednou z nejvyšších a nejdůležitějších potřeb člověka. Takže v první řadě neodsuzujte tuto svoji touhu. Nemyslím, že byste jí nerozuměla, spíš ji odmítáte přijmout. Zamyslete se nad tím, jak jste žila dřív, když jste se cítila být více svobodná, jaký způsob života by se vám líbil, kdybyste si ho mohla úplně naplánovat podle sebe, pište si svoje sny (v těch se často objevují naše touhy bez cenzury rozumu). Pokud při vašich představách budete cítit strach, úzkost, pocit, různé rozumové argumenty, tak si je jen napište jako argumenty, ale sněte dál. Až budete mít jasno, jaký život byste chtěla bez strachu a pocitů, že "to přece nejde", tak se teprve zamyslete, co z toho vám brání takový život žít. A co z toho jsou reálné argumenty (co je za reálnými hranicemi) a co je jen výmluva, strach. V tom vám může pomoci někdo druhý, kamarád(ka). Ti vám zjevně také chybí, takže v první řadě zkuste najít přátele a pak to s nimi takhle probrat a uvidíte. Ono se to nějak vyjasní. Přítel pak buď bude ochotný ke kompromisu a nebo bude "pařez" a vy budete mít jasno..
Just Jane 7. 7. 2015 09:02 +6
Zkuste si vytvořit prostor pro sebe, něco dělejte sama nebo s někým jiným a uvidíte, co na to přítel, pokud s tím bude v pohodě a nebude se na vás panicky lepit ze strachu, že vás ztrácí, máte napůl vyhráno.
mmm 7. 7. 2015 09:40 +31
Lenko, tímhle blbým pocitem si projde snad každý... manželství a rodina je vždycky o "jisté ztrátě svobody", ale je jen na nás, kam až tu nesvobodu pustíme. Věřte mi, že i ve ztahu a to i dlouhodobém lze mít hodně času pro sebe, dělat věci, které nás baví a to i bez partnera a dokonce je třeba zdůraznit, že je to v podstatě nezbytně nutné. Pokud jste na tom dosud nepracovala a byla 24 hodin s partnerem, nedivte se, že vás vztah přestává bavit. Budte chytrá, začněte si pomaličku budovat čas pro sebe, partner si zvykne a měl by to samé také udělat a kamarády a relaxační koníčky si najít, budete se na sebe zase těšit, když vy půjdete z plavání a manžel z chytání ryb třeba..... jinak vás ten děsný stereotyp časem stejně rozdělí. Pokud vše ostatní klape, stavěte na tom, nezahoďte proboha šikovnýho schopnýho hodnýho chlapa! Těch je málo!
Johanqa 7. 7. 2015 11:21 +22
Zažila jsem tento pocit nesvobody v partnerství také. Nejprve asi po 6 letech vztahu, vyřešila jsem to tím, že jsem se zamilovala do jiného a odešla od partnera. Po čase jsme se k sobě vrátili, hodně o mě usiloval a bojoval, vše bylo po návratu zase krásné, jiskřivé a harmonické. Naplánovali jsme si svatbu, společné bydlení, vzali se. Pocit nesvobody přišel znovu po svatbě. Cítila jsem se jako ve vězení, měla jsem z toho deprese, nic mě nebavilo a vůbec jsem nevěděla co s tím. Nakonec se tentokrát partner (po dalších 6 letech) zamiloval do jiné a odešel. Já to přijala, nechala ho jít a postupně nabývala učitého pocitu svobody. Teď to vidím tak, že ten pocit nesvobody u mě spočíval hlavně v mojí neochotě žít sama za sebe. Nevěděla jsem kdo jsem, co chci, kam v životě směřuji, kde jsou moje hranice. S partnerem jsme byli na sobě zcela závislí, dělali vše spolu, neměli jsme svoje vlastní zájmy ani moc přátel, staral se o mě jako o princeznu, zařizoval spoustu věcí. Rozchod mi v mnohém pomohl, naučila jsem se postarat sama o sebe, postavit se za sebe, žít v samotě, našla jsem si spoustu nových přátel, koníčků. Objevila jsem nový směr v práci, psychologii apod. Ale když se na to dívám zpětně tak si myslím, že to jde i bez rozchodu či výměny partnera, samozřejmě pokud ten druhý to akceptuje a chce se hýbat také.
Monika 7. 7. 2015 11:39 +3
Lenko, cítíte se nesvobodná nejspíš proto, že nesvobodná jste. Je ale možné, že tu nesvobodu resp. pocit nesvobody nezpůsobuje Váš vztah, ale něco uvnitř Vás. Je možné, že v sobě máte něco, co Vám neumožňuje zakotvit resp. co způsobuje, že pocit zakotvení vnímáte jako nesvobodu. Lidé v sobě často - aniž by si to uvědomovali - nosí postoje, které je vedou za něčím, co ve skutečnosti nepotřebují a co ani nemohou získat, a kvůli tomu nedokáží žít svou přítomností - tím, co mají. Nedokáží si to, co mají, užít, protože něco uvnitř je drží v neklidu, v pocitu, že potřebují něco jiného, aniž by věděli, co to je (slova Vašeho partnera, že nevíte, co chcete, byla zřejmě trefná). Tyto (vnitřní) postoje vznikají většinou v dětství a mají za úkol vynahradit člověku nějaký nedostatek, který v tu dobu prožívá. Budete-li chtít tomu přijít na kloub, vydejte se za průzkumem svých prožitků v dětství - až najdete to, co uvnitř sebe máte, budete to moct změnit a pak teprve budete schopná posoudit, zda vztah, který máte, je ten pravý, či nikoliv. Je možné, že Váš vztah Vám nedává to, co potřebujete, je ale také možné, že ve skutečnosti Vás svazuje pouze onen neznámý vnitřní postoj, který Vás žene za něčím, o co (ve své dospělosti) nestojíte.
Just Jane 7. 7. 2015 13:07 +9 v reakci na Monika 7. 7. 2015 11:39
Obviňování druhého, že neví, co chce, je dosti ošemetné. Může to vést k tomu, že člověk, který možná momentálně opravdu neví, co chce, ale snaží se to zjistit, se partnerovi uzavře a zjišťuje si to sám. A když na to přijde, je možné, že partner bude partnerem už jen oficiálně a ne skutečně. Protože partneři by se měli rozvíjet po boku, společně, vědět o tom, že v druhém se cosi odehrává, společně to odkrývat a společně růst. Pokud je jeden "spokojený s věcmi tak jak jsou" a nehodlá nic měnit a druhý je nespokojený a jen slýchá "ty nevíš co chceš", tak to vede spíše k odcizení než k čemu jinému. Jinak tedy nerozumím tomu, o jakých vnitřních postojích, které mají něco vynahrazovat, a to něco, co člověk ani nepotřebuje ani nemůže mít, mluvíte. Naše vnitřní pnutí vždy má nějaký význam a pouhým smetením ze stolu se pnutí nevyřeší, ale narůstá a bobtná - tam dole pod stolem, až jednoho dne to ten stůl porazí a možná i neopravitelně rozbije.
LáďaUO 7. 7. 2015 13:10 +5 v reakci na Oldřich Dotovský 7. 7. 2015 07:16
Všechno OK, jenom otázka - jak byste tedy definoval svobodu? A jak "naprosto exaktně" zjistit, zda člověk je, či není svobodný? Umím si představit exaktní popis stavu, kdy člověk vnitřně svobodný není (to lze poznat z výrazu tváře, postoje těla, pohybů, chování, z toho co a jak říká, pomocí psychotestů ...) a to i přesto, že se dotyčný svobodným být cítí, tj. má tento pocit (tj. pokud si něco nalhává a je jasně vidět, že si prostě nalhává), ale neumím si představit exaktní popis zcela svobodného člověka. Předpokládalo by to totiž, že ten, kdo ho popisuje je také zcela svobodný, nezatížený projekcemi, svými vlastními přesvědčeními a názory... (což není téměř nikdo z nás). Tak to jen takové zamyšlení...
Monika 7. 7. 2015 13:16 v reakci na Just Jane 7. 7. 2015 13:07
Děkuji za názor, Just Jane, respektuji ho.
francesca8 7. 7. 2015 13:22 v reakci na LáďaUO 7. 7. 2015 13:10
Pekné zamyslenie LáďoUO :), Píšem, lebo mňa by to tiež zaujímalo. Vy ste na nejakú odpoveď prišli ? Zaujalo ma, čo píšete v zátvorke - což není TÉMĚŘ nikdo z nás. Chápem Vás správne, že keď temer nikto, tak niekto predsa môže byť zcela slobodný? Ak hej, ako sa takýto človek pozná :) ? Pre pokoj všetkých dúfam, že toto je k téme :)
LáďaUO 7. 7. 2015 13:29 +2 v reakci na francesca8 7. 7. 2015 13:22
Dle mého názoru se takový zcela svobodný člověk zvenku (tj. zcela exaktně) poznat nedá. Jen on ví (a skutečně ví, nikoliv je pouze přesvědčen), že svobodným je. Ale to bychom zase zabíhali do v diskusích již asi stokrát omílané tématiky duchovních nauk, buddhismu, skutečného sebepoznání, hlubokého vhledu do podstaty všech jevů, tj. i do podstaty všech bytostí... atd. a to tady nechci rozpitvávat. Zajímá mě právě názor Oldřicha, jak si on to "naprosto exaktně" představuje, to je vše.
monikah 7. 7. 2015 13:50 +12
Kdybych bývala byla víc duverovala své intuici, mohla bych být dnes svobodná vdaná a ne svobodná rozvedena. S důrazem na slovo svoboda.
francesca8 7. 7. 2015 13:57 v reakci na LáďaUO 7. 7. 2015 13:29
Ok, ešte raz díky. Ak nechcete v diskusiach zabiehať do podstaty vecí, ok, rešpektujem. Mne to naopak nevadí. Posledná vec, k tomu ,,naprosto exaktne,,. Nevidím rozdiel v tom, keď niekto tvrdí, že pozná zcela exaktne niečo, čo môže pozorovať len zvonku, a medzi tým, keď niekto ,,skutečne ví,, niečo, co je v jeho ,,vnútri,, , pretože stále sa jedná len o toho istého SUBJEKTÍVNEHO pozorovateľa. Vaše zdelenia sa navzájom vylučujú. Veď ak by bol niekto ,,skutečne svobodný,, , tak by mohol poznať zcela exaktne aj to, či je slobodný niekto iný, ale zároveň tvrdíte, že toto sa poznať zvonku nedá. Logika nepustí.
LáďaUO 7. 7. 2015 14:06 v reakci na francesca8 7. 7. 2015 13:57
Logika to nepustí, dokud uvažujete z běžného pohledu subjekt-subjekt. Mám na mysli skutečné objektivní poznání, kterého je schopen pouze subjekt, který vlastně už není žádným subjektem, resp. jeho subjektivní nazírání jím bylo prohlédnuto jako iluzorní, došlo u něj k bytostnému pochopení, že není žádné "subjektivní já". Ale to je na hlubší pochopení náročné a skutečně to do této diskuse už nepatří... Pokud vás to víc opravdu zajímá, najděte si diskuse na toto téma zde na webu, studujte příslušnou literaturu atd. a svoji cestu si k tomu najdete.
francesca8 7. 7. 2015 14:16 v reakci na LáďaUO 7. 7. 2015 14:06
:) ja Vám zcela rozumiem, ja s Vami iba nesúhlasím. Vaša logika značne pokulháva. Z môjho pohľadu.
martina 7. 7. 2015 14:26 +11
'Řeším to nyní o to víc, protože bych pomalu chtěla mít děti, ale kdesi uvnitř necítím, že je chci se svým současným partnerem, i když vím, že by se o nás postaral a děti by chtěl. Nerozumím, kde se tento pocit bere.' nepodcenovala by som tento pocit, otazka je, ci len so sucasnym partnerom, alebo celkovo, je to taky lakmusovy papierik, ktory sa vyfarbi bez ohladu na racionalne zvazovanie pre proti
Katka 7. 7. 2015 14:27 +1 v reakci na francesca8 7. 7. 2015 13:22
:-))
Oldřich Dotovský 7. 7. 2015 17:06 +2 v reakci na LáďaUO 7. 7. 2015 13:10
To je tím, Láďo, že nemáte definici svobody ujasněnou. Kdybyste ji ujasněnou měl, nemusel byste se takto mimo téma dotazu zamýšlet.
LáďaUO 7. 7. 2015 17:23 +6 v reakci na Oldřich Dotovský 7. 7. 2015 17:06
No, já představu o svobodě mám poměrně jasnou, ale mě právě zajímá ta vaše definice a na základě ní to, jak ji exaktně měříte.
Oldřich Dotovský 7. 7. 2015 17:27 +1 v reakci na LáďaUO 7. 7. 2015 17:23
Jestli jste to napoprvé nepochopil, tak tedy znovu: definice svobody není předmětem dotazu, tedy ani předmětem diskuze. Proto tu o ní s vámi diskutovat nehodlám. Rozumíme si už?
LáďaUO 7. 7. 2015 17:39 +7 v reakci na Oldřich Dotovský 7. 7. 2015 17:27
No, to chápu, že to není předmětem dotazu. Nicméně pokud píšete, že svoboda není otázkou pocitu, že zda je nebo není lze zjistit zcela exaktně a že je třeba mít jasno v definici pojmu svoboda, tak jsem chtěl vědět, jak ji tedy definujete a jak ji tedy na základě této definice dokážete EXAKTNĚ měřit, určit... To je vše. OK, nechme to být, třeba to můžeme probrat někdy jindy, až na toto téma narazíme pod specializovaným článkem.
Oldřich Dotovský 7. 7. 2015 17:50 +3 v reakci na LáďaUO 7. 7. 2015 17:39
Já vaši otázku pochopil už napoprvé. Jen vám na ni prostě neodpovím ani napotřetí. :-)
Perceive 7. 7. 2015 19:41 +9
Hezký den Lenko, jak jste se ptala, na čem stavět, vzpomněla jsem si na jedno povídání od psychiatra Maxe Kašparů, které mě hodně oslovilo, o budování (chcete-li stavbě) šestistěnu. Že potřebujeme, abychom v životě nebyli, z toho, jak jednostranně žijeme, vyhořelí, mít chráněný plamínek našeho života z více stran (nesázet na to, že naše svíce bude vesele hořet chráněna jen jednou, dvěma zdmi) - 1) mít v budoucnu na co se těšit, 2) někoho v rodině, kdo se za nás postaví, 3)přátele - nežít jen izolovaně v partnerství, 4) dobré vztahy tam, kde pracujeme, 5) umět zůstat stát pevně tam, kde jsme, tam, kde je naše místo, 6) duchovní hodnoty, které nás přesahují - kultura, láska, víra, krása atd. Je to tady: https://www.youtube.com/wat...
Just Jane 7. 7. 2015 21:06 +1 v reakci na Perceive 7. 7. 2015 19:41
Jsou i tací, kteří mají jednu dvě stěny, asi silný plamen ;-)
monikah 7. 7. 2015 22:28 +1 v reakci na Perceive 7. 7. 2015 19:41
Moc hezky řečeno. .