Ve škole nejsem oblíbená. — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Ondřej 8. 11. 2010 01:16 +30
Ahoj, nechci předpokládat že problém je v tobě. Nevidím pro to důvod. Školský systém je založený na donucení, ať už způsobem financování, nebo získáváním zákazníků. Povinná docházka je zlo. Je to víceméně vězení pro děti. Tedy nejsem si jistý zda jsi stále na ZŠ. Je to jak odchytit opici z volné přírody a zavřít jí do klece. Pak jí sledovat jak sedí v koutě a nebaví se s ostatními, nebo je agresivní. A pak mít ještě tu drzost tvrdit, že opička má psychologický problém. Opička nemá problém. Problém mají idioti, kteří ji zavřeli do klece. Tohle sama nezměníš, ale je důležité si nepředstavovat, že nejsem v kleci, když v ní jsem. Nepřivlastňovat si cizí problém za svůj. Napadají mě dvě konkrétní věci... Co vlastně chceš? Nebýt potichu? Mluvit s lidmi ve třídě? Vědět o čem se bavit? Být oblíbená? Být normální? Aby tě nikdo nenapadal? Pokud toho chceš moc najednou, zvlášť takové abstraktní věci, bude to těžké, budeš se cítit přetížená a zoufalá. A jsou vůbec ve třídě nějací spolužáci, kteří v tobě vyvolávají zvědavost? Pokud ne, proč si říkat, že nejsem normální, když se s nima nechci bavit? Nebo se chceš víc bavit, jen aby se do tebe lidi nenaváželi, když se nebavíš? Píšeš o navážení, hádám že to není to samé jako skutečná zvědavost ze strany ostatních o tom, proč se s nimi nebavíš.
Monika 8. 11. 2010 07:46 +2
Já bych chtěla věřit, že se ve třídě najde někdo, kdo si všimne, že tam nejsi ve své kůži. To by hodně pomohlo, měla bys s kým začít. Nějaká citlivá duše, která nemyslí jen na sebe. Co kdybys to zkusila odhadnout a začala s tím člověkem mluvit?
Janulik 8. 11. 2010 08:00 +3
Ja uz do skoly nechodim ale pamatam si celkom dobre ake to bolo, ked som este drala skolske lavice. (Nie je to zas tak davno, nie som este taka stara :)) Na ZS, SS aj VS som zo zaciatku nemala ziadne kamaratky. Ale ani ma to nejak netrapilo. Bola som a som taky samostatny typ... Nejak to prislo vzdy same, ze sa na mna 2-3 "nalepili" a boli sme stvorka kamaratiek. Bolo to celkom fajn, kym som chodila s nimi do tej istej skoly. Ked sa skola skoncila, zacala ina - vyssia, bola som uz sama, kamaratky sa prestali ohlasovat a kamaratstva postupne vyhasli. Ked sa nahodne stretneme, prehodime par slov a tym to konci. To vsak ale neznamena, ze by som ziadne spriaznene duse nemala. Som si s postupne uvedomila, ze az s odstupom casu zistime, komu za co stojime. Ked sme spolu chodili do skoly, potrebovali opisat ulohu, pomoct s niecim do skoly... som im bola dobra. Ked sa skola skoncila, zrazu nemali cas... Tak sa teraz pytam, ked pises ze mas aj ine kamaratky mimo skoly, k comu su take priatelstva, ktore su len povrchne a trvaju len docasne??
Jáještěrka 8. 11. 2010 11:20 +21
Ahoj, napíšu jen krátce, a možná že ne hned, ale jednou určitě pochopíš. Není vůbec důležité, abys byla ve škole oblíbená. Tedy - promiň - jistě je to důležité, pokud v té lavici sedíš a se spolužáky musíš být v kontaktu a neklape to jak by sis představovala - ale je jen na tobě, jak moc se tím necháš trápit. Víš, pokud ty lidi nezajímáš, zřejmě tě neznají a tak Tě ani nedokáží ocenit. Píšeš o pár dobrých přátelích - i když nejsou ze třídy - a ti jsou důležití. Ve třídě jistě není dobré se moc vymykat, ale zapadat za každou cenu nemusíš. Ti, kteří ti za to stojí, poznají, že za něco stojíš i ty... a kdo to nechápe, ten si tě jednoduše nezaslouží....
Monika 8. 11. 2010 12:05 v reakci na Jáještěrka 8. 11. 2010 11:20
Jo, to je dobrý!!
Barbora Romanovská 10. 11. 2010 18:53 +6 v reakci na Ondřej 8. 11. 2010 01:16
Teda Ondřeji, vzal jsi to od podlahy... na mne až moc! Vězení pro děti? Opičky? Já si tedy nikdy jako opička či ve vězení nepřipadala a to i přesto, že jsem tam přátel mnoho neměla. A přirovnání k nutnému zlu... z toho jsem už nějak vyrostla. Škola může být příjemná záležitost, pokud má člověk pocit, že tam patří, že to funguje, že ho to baví (alespoň něco z toho). Problém může být v kolektivu obecně stejně tak jako v Katce. A ona sama píše o tom, že svou tichost vnímá jako problém, tak proč ji nepomoci. Samozřejmě, zdá se mi vhodnější pomoc nějaké kamarádky z okolí, citlivé spolužačky než přímo hned odborníka, ale M. Nováková poukázala na obě tyto možnosti.
Barbora Romanovská 10. 11. 2010 19:02 +5
Katko, zdá se mi, že je důležité najít rovnováhu mezi tím být oblíbená za každou cenu a být sama sebou. Škola Tě svým způsobem tlačí, aby ses nějak chovala - přizpůsobivě, kamarádsky, "normálně" a v tom jsou skrytá pozitiva i negativa. Negativa tady jmenována už byla - proč se přizpůsobovat, mít kamarády i mimo školu, být sama sebou. Pozitiva to však taky má... jednou budeš muset fungovat ve společnosti (budeš dále studovat, začneš pracovat, založíš jednou rodinu), ale tohle všechno je těžší, když nejsi komunikativní, když máš strach. Proto se zkus bavit s lidmi i ze školy (nemusíte být zrovna nejlepší kamarádi) a kolektiv Tě začne vnímat jinak. Nemáš moc co ztratit. Takové věci se teprve učíš a někomu to jde prostě lépe a někomu hůře. Zkus se ve třídě poohlédnout po člověku, který by Ti mohl být blízký a zkus navázat kontakt, možností máš více než dost - domluvte společné kino, procházku se psem apod. Pokud máš strach mluvit tváří v tvář, tak tu osobu zkontaktuj jinak (dopis, facebook...). Třeba Ti to v začátku pomůže. Každopádně budu držet palce a popřeji Ti hlavně odvahu! Bára
Katka 16. 1. 2011 17:46 +10
Ahoj ,Katko... chápu tě je to těžké taky to tak mám. Ani nevím proč jsme rozděleni ve třídě na skupinky a kdyz má spolužačka (spolusedící) odejde za jinou holkou jsem tam sama a nevim co ted... je mi to hrozne trapne... rikam si co mam delat vsichni si budou myslet ze nemam zadne kamarady. Nekdy s tanu k oknu k jine skupince ale nevim co rikat tak jen stojim a prijde mi to blbe jako bych je otravovala... Nemam to rada. Každy den chodím do školy jen protože musím a nerada!... Nejde o to byt oblibena musi to byt uzasne... ,ale prece jen aspon kdyby nekdo za mnou prisel a promluvili jsme si to...se jeste nestalo. Já se musela zvednou a jit za nekym zeptat se ho na neco co me napadne... ale tak je to porad do okola...nikdo to nechape... A s tou sikanou to prehani...:( taky jsem to zazila... holky se mnou nebavily.. psaly o me vecy ktere jsem nesla tezko... a pritom jsem jim nic neudela... slo jen o to ze jjsem se bavila s klukama. A nejvic me prekvapilo ze se ani potom se mnou nebavila dobra kamaratka... co jsem si myslela ze si rozumime... Jsou to hnusne vzpominky za psychologem nejsem schopna jit a moji rodiče o tom neví. Jsem v sobě uzavřená a porad si rikam proč jsem vubec tady.:(
Radka Kovaříková 18. 3. 2011 17:22 +9 v reakci na Monika 8. 11. 2010 07:46
A není trochu naivní v dnešním kapitalistickém režimu, který vyzdvihuje individualismus a podporuje a živí soutěživost, doufat v zázrak, že se nějaká dobrá duše slituje a uvolí k rozhovoru? Co jsem vypozorovala, tak početná skupina lidí současné společnosti pozbývá sociálního cítění, postrádá empatii, zaměřuje se pouze na vlastní výsledek a prospěch. Soudobý člověk uvažuje asi takhle: "Proč se ohlížet na ostatní? Jaký z nich budu mít prospěch, co přinesou mně osobně?" A také: "Klidně jim hodím klacky pod nohy, když mě to katapultuje výš v pomyslném hierarchickém žebříčku, vyšvihne na vyšší kariérní post." Citlivé duše bych hledala v obecně prospěšných společnostech, sdruženích a asociacích pomáhajících lidem s handicapem, církevních organizacích, psychologických a psychiatrických ordinacích. Ale ve škole? To je naivní...
Bára 2. 4. 2011 21:35
Ahojky Jmenuji se Bára a mám přesně ten problém jako, ty. Už nevim co mám dělat. Když sem ve kole sem jakoby taková omráčená. Moc bych se s tebou chtěla poznat. Je to fajn když znáš někoho kdo má stejný problém, jako ty. V 8 třídě sem přestoupila na jinou školu, a tam byla holčina se stejným problémem jako já. Sice sme spolu nikdy nemluvili, ale bylo mi líp když sem věděla že nejsem sama. Ty ostatní lidi z té třídy ji furt jen nadávaly a dělaly jí naschváli. Dalo by se říct že ji i šikanovaly. a pak to začalo i se mnou. Kyž mě poznaly. všichni si myslí že sem uplně blbá, ale to nejsem. Tak mi prosím moc napiš. Můžeme si jen dopisovat a později si můžeme dát někdy sraz a můžeme se seznámit blíž. Tak prosím nevykašli se na mě. Tvoje Bára :)
Týna 8. 10. 2012 11:46 +8
Ahoj, mám to hodně podobné. Pokaždé když přijdu do nového kolektivu, mám problém se s ostatními spřátelit. Většinou jen tiše sedím a pozoruji lidi kolem sebe. Ve škole jsem žádné kamarády neměla, ale se všemi jsem vycházela v rámci možností dobře. Mám jen málo přátel se kterými se vídám. Ze začátku mi to hodně vadilo, nikdo se mnou moc nemluvil a já zas nevěděla o čem si mám s lidmi ve třídě povídat.(první rok jsem hodně obrečela a do škol se mi vůbec nechtělo).Za někým jít a jen tak začít o něčem mluvit je pro mě nadlidský úkol.Postupem času jsem ale zjistila,že mi moje samota vůbec nevadí, a tak jsem poslední dva roky jen tak seděla v lavici, pozorovala dění kolem sebe a někdy se i bavila věcmi které ostatní dělali (a které mi někdy připadaly naprosto absurdní nebo komické) nebo si přinesla knížku a četla si. Lidi nevyhledávám, nejradši jsem prostě sama.
Werča 9. 4. 2013 22:59 +2
ahojky mám podobný problém a chtěla bych si s někým kdo má taky něco podobného co ho trápí aby napsal na email:nuggy99@seznam.cz moc ráda si o všem popovídám a všem na 100% odepíšu
Šárka Levinská 3. 5. 2013 22:37
také mám takový problém a nevím jak ho mám řešit
katka 1. 6. 2013 00:23 +1 v reakci na Katka 16. 1. 2011 17:46
jako kdybych mi nekdo vlezl do hlavy a napsal presne to co citim kdyz to ctu tak je to jako bych cetla sama sebe i jmeno souhlasi :D mam stejny problem ale vyresila jsem to ve tride tak ze kdyz o prestavkach sedim sama tak mam po ruce aspon nejaky casopis nebo krizovky abych mela co delat a nevypadalo to tak blbe ze jsem sama ale stava se ze do casaku jen tak koukam a posloucham ostatni spoluzaky jak se bavi a dostanu depku :-( tak to se radej zvednu a jdu se projit po skole... to me uklidni protoze decka jsou nachodbach vsichni nekam spechaji a me si nevsimaji. kdyz sedim ve tride tak mam pocit ze na me vsichni ziraji. nejhorsi je ze jsem si nasla pritele a ten ma partu kamaradu a chce abych se snimi taky kamaradila vzdycky me tam mezi nima necha a nachvili odejde a ja si v tu chvili pripadam jako duch vsichni me naprosto ignoruji mluvijou prezeme a parkrat se i stane ze proste vstanou a odejdou a ja nevim jestli mam chodit za nima nebo ne tak vzdycky sedim a cekam az se vrati pritel a on mi pak rika proc se snimi nebavim a tak nejsem sto mu vysvetlit ze jsem proste ticha a ze ti jeho kamaradi me naprosto prehlizeji, ze to proste neni moje vina ze si snimi nemam co rict... jsem rada ze nejsem jedina co ma problem tichosti.
Tereza 6. 9. 2013 16:07 +3
Ahoj,mám podobný problém.Chodím do 8.třídy a prospívám se samými jedničkami,ale ostatní ze třídy se se mnou kvůli tomu nechtějí bavit.Prý jsem šprt a mám si všímat učení a je nechat na pokoji.Je mi to líto,protože i v lavici sedím sama a o přestávkách zbývám i sama ve třídě.Všihni se jdou bavit a já se tam prostě deptám.Nevíte,jak to mám změnit???
Kačka 4444 17. 9. 2013 17:42 +2
Ahoj.Loni jsem přestoupila na novou školu v jiném městě.Moji kamarádi z první školy mě měli rádi,a snad jsem byla i oblíbená.Ale změnu školy jsem těžce nesla a nevím jestli je to tím že jsem snad špatně nastartovala nebo co.Asi.Mám jen tak jednu nebo dvě opravdu dobré kamarádky co se jim můžu svěřit a tak dál.Možná bych byla oblíbenější kdyby mi máma dovolovala chodit s kamarádkama po škole ven.Chodim už do šestý a musim chodit do družiny a nesmim nikam ven,často si kvůli tomu i pobrečim.Máma ale o změně nechce ani slyšet.Vysvětluju jí,že takhle nikdy nebudu mít žádný kamarády,ale ona,ať prej se snima domluvim několik dní dopředu,ale...KDO by se chtěl kamarádit s holkou,co nemá z rodinný stránky žádnou,ale ŽÁDNOU svobodu!!!Prosím,poraďte mi,jsem fakt kriticky zoufalá.:((
Katka 31. 10. 2013 22:33 v reakci na Katka 16. 1. 2011 17:46
Já zírám že je tolik lidí co jsou na tom stejně! a dokonce i ze stejným jménem.. škoda že nemám ve třídě takové lidi jako jsi ty :( aspon bych si měla s kým popovídat a nemusela bych sedět v lavici v koutě sama a uzvařená :(
ellie 3. 11. 2013 08:47
Ahoj, tvuj blog je moc peknej...hele kouknětese i na muj blog lidi:http://cms.skola-hrou20.webnode.cz/
Daniela Dvořáková 20. 7. 2015 21:19 +1
se mnou se taky nikdo nebaví jsem jiná, klidná a chytrá ale nejsem šprt vůbec se neučím a jenom dávám pozor a protože mám dlouhé vlasy jednou mě obvinily že mám vši ale to nebyla pravda vymysleli si to skončilo to u ředitelky potom se mě všichni štítily jako kdybych byla prašivá ted už je to lepší ale nenávidím je jsou příšerní vykašli se naně nestojí za to aby ses trápila přeju hodně štěstí ahoj daniela.