K poslechu: Vánoční audiobook
Vyberte si své téma Využívejte celý web: Předplatné

Velký zájem střídá apatie: Oba extrémy jsou užitečnou školou života.

14. 11. 2012

Dobrý den,

nevěděla jsem, kam svůj problém zařadit, ani jak ho pořádně charakterizovat. Jsem ale ráda, že jsem se konečně odhodlala říct si o radu.

Je mi 18 let, jsem student a ráda bych se v budoucnu věnovala hudbě. Můj věčný problém je absolutní ztráta zájmu o vše. Velice často se u mě střídají stádia obrovského zájmu o vše, naplánování si věcí do budoucna, zařízení další spousty koníčků, aktivity, dobrého životního stylu, chuti ke studiu s absolutním nechutenstvím, pouhým válením se v posteli, nic neděláním, přejídáním se atd.

Nevím, čím to je a jak to změnit. Jsem z toho už strašně unavená a stále nenacházím cestu ven. Po každém úpadku, když přijde opět světlá stránka, si říkám: Tak, a teď už to nenechám spadnout dolů. Budu si udržovat tenhle standard pořád. Jenže to stejně vždycky zase dolů spadne. Jsem zoufalá.

Předem děkuji za pomoc.

A.

Názor odborníka


Dobrý den,

jestli jsem správně porozuměl, už jste si našla svou budoucí profesi: hudba. Blahopřeji. Máte svůj cíl, ke kterému, jak se mi zdá, vykračujete. Pokud tomu tak opravu je (neumím z vašeho psaní zcela posoudit), pak už nyní máte pro svou životní pouť směr, víte, kam jdete.

Obvykle tomu, co chceme, věnujeme energii a pozornost, získáváme motivaci, jistotu, že to, co děláme, je pro nás správné. Odtud pak můžeme čerpat i energii a chuť překonávat překážky a nástrahy na naší pouti.

K nim patří i střídání období naprosté euforie, pocitu, že se v životě dá zvládnout všechno, s obdobím apatie, nechuti, kdy máme dojem, že nejsme snad schopni ani vstát ráno z postele, natož dělat něco smysluplného. Obě tato období, ač doprovázena odlišným vnímáním a pocity, bych řadil mezi jakési „pasti mládí“. Tuším, že jimi prošli či procházejí všichni mladí lidé. I mně jsou velmi dobře známy. A to nejen ve věku, ke kterému jaksi patřily, ale mnohem později :-).

V období návalu energie máme tendenci přeceňovat naše síly a možnosti. Naopak v období apatie směřujeme k tomu, že jakoby nic neumíme, nic nezvládáme, nic nemá smysl. Jak obě tyto situace, dle mého, patří k životu, tak obě jsou neuvěřitelně užitečnou školou života. Umožňují nám poznat sami sebe a to mimo jiné jak v tom, jaké jsou naše silné stránky a co ne, tak i v tom, kolik sil a energie máme a jak s nimi hospodařit.

Když takto procházíme školou života, poznáváme se, absolvujeme lekci za lekcí a při tom „nevědomky“ skládáme zkoušky. Když uspějeme, umíme se vypořádat se situacemi, které jsme se učili zvládat, a jdeme  dál. Když ne, situace se budou opakovat až do té doby, než z nich poučíme a podle toho uzpůsobíme své chování.

Zdá se mi, že by pro vás mohlo být užitečným se nad vašimi situacemi euforie i apatie zamyslet a hledat v nich, co vám říkají o vás, o tom, co vás opravdu baví, naplňuje nadšením, jaké jsou vaše limity, čemu se věnovat více, čemu méně (nebo vůbec, byť by vás to v nějaké míře i bavilo).

Kde je ta hranice rovnováhy mezi nadšení, motivací a zdroji pro jejich uspokojení? Jak poznáte, že se  k této hranici blížíte, že jste ji překročila a padáte do apatie, nechuti? Jak se pak motivace a nadšení k vám vrací apod.

Takováto zamyšlení, byť ne vždy snadná, by vám, tuším, mohla pomoci přijít na to, jak se pohybovat (oscilovat) co nejblíže kolem rovnováhy mezi nadšením a apatií.

Hodně klidu a pohody na hloubání a úspěchů v hledání potřebných nápadů.

Vladimír Tuka

Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.