Nejlepší články k poslechu: Stáhnout
Vyberte si své téma Předplatné

Vím, jak se zachovat, ale selhávám: Využijte poznatky o práci mozku.

16. 7. 2012

Zbytečně si komplikuji život, hlavně vztahy. Doma, v práci, se sousedy. Často nějakou situaci docela správně vyhodnotím a v hlavě si přehraji scénář dobrého řešení. Například: zůstat v klidu, vyčkat na vhodnou příležitost a s dotyčným si o problému promluvit už bez emocí.

O pár vteřin nebo minut později se ale zachovám zkratovitě, začnu věc řešit. Vyslovím z mého pohledu trefné argumenty, které ale celkem zákonitě vedou ke sporu. Ten mě vykolejí víc, než kdybych nepříjemnost nechal pracovat jen u sebe v hlavě (čemuž se aktivní komunikací snažím vyhnout).

Jsem si v tu chvíli vědom, že jdu do střetu, ale je to nějak pudové, nemohu si pomoci. Mám potřebu problém hned vyřešit, nenosit ho v hlavě, nezabývat se jím ještě v noci a v následujících dnech (což se mi bohužel stává a ovlivňuje to mé nálady či moji schopnost soustředit se).

Příklad: ve chvíli, kdy píšu tento dotaz, probíhá v domě mého souseda oslava. Pár hostů zaparkovalo na mém pečlivě ošetřovaném trávníku před domem. Moje první reakce: zazvoním na souseda a požádám ho, aby auta jejich majitelé přeparkovali. Druhá úvaha: jestli tam auta stojí hodinu nebo celou noc, je jedno. Nebudu si nabíhat tím, že požadavek vznesu uprostřed jejich zábavy, ale počkám na zítřek nebo jinou příležitost, kdy soused nebude posilněn alkoholem a přítomností kumpánů, a řeknu mu: „Domluvme se, že když bude příště někdo z vašich známých potřebovat parkovací místo, přijdete se mě zeptat, jestli může dát auto na můj pozemek.“

Vím, že toto řešení je lepší, ale vře to ve mně. Nedaří se mi zastavit proces „samonasírání“ a pozoruji, jak se mi chvílemi začíná jevit jako správné řešení to, že budu hned razantně jednat. Teď si uvědomuji, že sepsáním tohoto dotazu se chci přiblížit k tomu, abych to ustál a nic nepodnikal. A napadá mě, že bych vlastně v takových situacích mohl sednou a psát si…

Hodně už jsem o tomto svém chování přemýšlel a myslím si, že by se dal charakterizovat jako problém s disciplínou. Týká se to i jiných oblastí, například stravování. Vím, co bych měl a neměl, ale den za dnem selhávám. Brzy mi bude čtyřicet a cítím, že je čas s některými slabinami pohnout. Jak na to?

Martin

Názor odborníka


Dobrý den Martine,

situace, které popisujete, jsou velmi časté. V našich hlavách máme pro každou situaci řadu řešení, která mezi sebou „bojují“ o světlo na slunci: de facto o energii, o to, podle které se zachováme. A to, že v našich životech převládají ty, jež se nám nelíbí, jen hovoří o tom, že ty nechtěné mají z nějakých důvodů (často zkušenosti minulé) stále navrch.

Z vašeho příběhu a jeho popisu vnímám, že jste už pro změnu poměru sil mezi chtěným a nechtěných chováním udělal hodně. Víte a dokážete si odůvodnit, které z řešení je to správné. Pochopil jsem, že dokonce dokážete rozpoznat i moment, kdy se to druhé nechtěné chování dere napovrch a vytěsňuje to „správné“. To je výborný předpoklad pro to, abyste si nakonec přišel na to, jak to udělat, aby se realizovalo to, co SÁM považujete za správné.

Možná vám v tom pomůže jeden z poznatků o fungování našeho mozku. Pro každou situaci nám mozek nabízí to řešení, které si vyhodnotí jako nejefektivnější. Ve vašem případě je to asi obvykle okamžitá emoční reakce. Pokud ho chceme přesvědčit o tom, že to, co nabízí (okamžitá emoční reakce), není to pravé, máme pouze 0,2 vteřiny na to, abychom chování nabízené (mozkem automaticky aktivované) nahradili jiným, správným.

Jak vidíte, není to moc času na to, abychom náš mozek přelstili. Co k tomu potřebujeme:

  • dostatek energie, abychom zastavili automaticky nabízené řešení (př. být odpočinutý)
  • mít připraveno náhradní řešení (0,2 vt. je docela málo na to, abychom ho na místě vymýšleli)
  • nějaký „fígl“, který dokážeme prodloužit onen čas na rozhodování a ještě jednou zvážit to, co uděláme.

Zdá se, že druhý bod míváte zvládnutý. U prvního bodu nevím jistě. Zdá se mi, že se rozhodujete již pod vlivem negativních emocí. To je špatný rádce. O to víc potřebujete být odpočinutý (v situacích, které popisujete, si umím představit, že už jste spíše unavený). Pak je o to důležitější získat návyk v bodu třetímu.

Jak na to? Nemusí to být nic složitého: zkuste napočítat do deseti. Nebo méně známé, ale přesto účinné: nosit po kapsách kancelářské sponky a předtím, než podniknu jakýkoliv krok, přendám sponku z jedné kapsy do druhé. Zdá se vám to úsměvné? Ano, já vím, ale funguje to. A čtenáři vám určitě v diskusi nabídnou své osvědčené fígle, jak vyzrát na nežádoucí zautomatizované reakce.

Mnoho štěstí a dejte mi, prosím, vědět, jak se vede se zvládáním „slabin“.

Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.