Dobrý den,
je mi dvacet let, mému příteli pětadvacet. Náš vztah je dost vášnivý, bouřlivý, plný útěků a opětovných shledání. Oba jsme duší bohémové a ani jeden z nás by nejspíš nenašel štěstí v klasickém partnerském vztahu.
Přítel je umělec, velmi si zakládá na své nezávislosti a přímo si vychutnává pocity nejistoty. To mě často velmi ubíjí, protože nikdy nevím, jestli tu bude pro mě, když jej zrovna budu potřebovat.
V jednu chvíli jsem pro něj téměř cizí, v další okamžik jediná žena v celém vesmíru. Když se mu dá najevo jen trocha silnější náklonnosti, prchá. Vztah nechci nadobro opouštět, jsme duchovně spřízněni, inspiruje mě, podporuje mě a naše vize života do budoucna jsou prakticky shodné. To všechno jsem ve svých předešlých vztazích silně postrádala.
Jen si nejsem jistá, zda má cenu vkládat síly do něčeho, co je tak hrozně nestálé. Dá se jeho chování nějak řešit? Nemá původ někde hlouběji? Nebo je zkrátka údělem milenek umělců, aby přijaly jejich neuchopitelnost a vztahovou nejistotu?
Děkuji
Katka
Názor odborníka
Dobrý den, Katko,
co vám mám říct? Zvolila jste si za partnera bohéma, který úzkostně lpí na své nezávislosti, máte jej. Jestli se změní? Nemyslím!
Pokud váš přítel utíká při sebemenším projevu hlubší náklonnosti, pak nelze očekávat, že by mezi vámi vzniklo nějaké hlubší a závaznější pouto. Úzkostné lpění na nezávislosti a vztah – to nejde dohromady. V takovém svazku nevznikne vzájemná loajalita.
Nemyslím, že by se vám někdy byl ochoten v něčem podstatném přizpůsobit, nemyslím, si, že by se vám mohl stát oporou. Pokud s ním budete chtít být, budete se mu muset přizpůsobovat vy. Být spolu jen tak nezávazně v době, kdy se příteli chce a v rozsahu v jakém chce, může být pro vás oba příjemným rozptýlením. Otázkou je, zda právě toto od vztahu očekáváte?
Teď vše stojí na tom, jaké jsou vaše priority a jak rychle se budou měnit. Pokud (a dokud) se dokážete smířit s tím, co vám tento vztah dává a nebudete od něj chtít víc, bude vše víceméně v pořádku. Můžete být jeho múzou, můžete se vézt na vlně spřízněnosti a vášně. Ale víc, myslím si, od takového vztahu čekat nemůžete.
Jistě, leccos se časem může změnit, přítel může dozrát, jeho priority se mohou změnit – to je možné. Ale je otázkou, jak dlouho na to budete čekat, tedy pokud se vůbec dočkáte.
Na vašem místě – jestli vás současná podoba vztahu přestane naplňovat a budete chtít víc, nečekal bych na to, zda parter dozraje, moc dlouho. Mohla byste promrhat život čekáním a ono být ve čtyřiceti stále jen múzou, by asi nebylo žádné terno.
Michal Mynář
Přijměte pozvání Psychologie.cz na celodenní workshop pro partnerské dvojice s Michalem Mynářem na téma Vztahy bez poražených: lekce z párové komunikace, který proběhne v sobotu 23.února. Více na Mindlab.cz…
Pomohl vám článek?
