Život se začal podobat pasti: Každý jsme autorem svého života. — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

pe 28. 12. 2013 15:00 +15
Můžete se stát "tou svobodnou Michaelou" a zapomenout na tu současnou - trpící. Ovšem za podmínky, že jste skutečně rozdvojená. Jenže nejspíš nejste. Vaše stížnosti na chování druhých naznačují, že byste potřebovala jejich souhlas se svým samostatným krokem. Byl by to pak ale samostatný krok? Váš samostatný počin byl možná symbolicky vzpourou proti "pomáhající pozici". Nedokonanou, protože z ní máte výčitky. Nejsou to slova ostatních, která vás uvrhla do současného stavu, ale vaše závislost na kladném přijetí, na posvěcení toho, co děláte. Nedostalo se vám ho. Klíčová otázka je proč ho potřebujete. Otázka pro současnou Michaelu. Ne pro tu svobodnou, ale pro tu, která nyní trpí a před časem byla spokojená. Je to jedna a tatáž osoba, která cestou do zahraničí překročila vlastní hranice a teď se nemůže "vpasovat" do těch dřívějších. Psychologicky je taková cesta i cestou za své vlastní hranice. Poznala jste sama sebe a nyní zřejmě vidíte, že dřívější omezení nejsou dobrá, nemáte dostatečný prostor. To, co vám ho omezuje, jsou ovšem výčitky ve vaší vlastní hlavě či duši, vy sama jste v textu dala do kontrastu předchozí pomáhající a pozdější samostatnou pozici. Nejspíš nejsou tak neslučitelné, jak se vám zdá. Abyste cestu za své hranice završila, budete se muset poprat s nazíráním, které vás trápí. Jestli se změní nazírání ostatních, je v celku jedno.
Ulka 28. 12. 2013 22:55 +6
Michaelo, a proč byste ve 22 letech měla být hotová bytost, která má jasno, co po zbývajících 60 let bude dělat? Proč byste nemohla tápat, hledat se, na své cestě někdy z ní sejít a pak vyběhnout dopředu, abyste se zase vrátila a vykročila malinko bokem? Vždyť vy jdete, střihla jste si to i světem:o), což je úžasné, teď jste na chvíli v příkopě a tušíte, že je třeba vylézt. Jak říkal pan profesor v Básnících: "to se Vám ještě stane mockrát":o) Přemýšlejte, kam Vás to táhne. Jistě někde aspoň trochu ano - a neznamená to, že to je na pořád. Je to teď, na nějakou dobu, možná na pořád... možná. Neřešte to. Opřete se do něčeho, co Vás zaujalo, byť jen maličko. Jste v situaci, kdy není ani tak důležité, CO děláte, ale že NĚCO děláte. K otázce závislosti na přijetí Vašich činů druhými Vám vše pověděl pe. Máte teď strašně moc práce - vyřešit si tady tohle a do něčeho se opřít. Ať Vám jde od ruky!
Petr Toman 29. 12. 2013 12:19 +1
Michaelo, připadá mi, že máte "zdravý kořínek", jen jste se nechala příliš zavalit míněním okolí. Stav "ztracená, bez sebemenší naděje na pomoc" je jistě velmi tíživý - doporučoval bych návštěvu odborníka (psycholog, psychoterapeut), který vám může pomoci vymotat se z nejhoršího. Inspiraci najdete i v příbězích čtenářů pod vaším dotazem a jako bonus přidávám odkaz na knihu: http://www.rybkapub.cz/rybk... Hodně štěstí! :-)
sokol 29. 12. 2013 13:02 +2
Dobrý den,přemýšlím ,co Vám opravdu vycítá okolí..to ,že jste je nechala bez pomoci, nebo že jste zanechala studia?A o jaké okoli jde?Jde o rodiče nebo o tak.zvané přátele?Skuteční přátele by pochopili Váš krok a spíš Vám tu změnu přáli.Takže tu muže hrát i závist okolí,že jste to zvládla.Takovou zkušenost mám i já.Jak jsem se vrátila,stratila jsem přatele také.Clověk který žije nějakou dobu mimo domov ,se odcizí a už to není nikdy takové jako dříve.Zrejmě jste nebyla na takovou změnu okolí pravená,ale kdo by byl...nečekáte to...pokuste se zjistit,co Vám ve skutečnosti vyčítají a vyříkejte si to snimi,pokud jsou pro vás nepostradatelní.Jinak bych radila najít si nové přátelé kteří nejsou sobečtí a pochopí Vaše jednání.Netrapte se ,jste odvážná a jistě i milá .Nedávejte lásku tak ,kde ji nechtějí .Jste svobodná bytost a nikdo nemá právo Vám mluvit do Vašeho rozhodnutí.Vaše životní zkušenosti,co jste zažila v zahraničí jstou jistě cenne do dalšího života. Přeji Vám ,at naleznete velmi brzy svou vnitřní sílu.Ješte mnohokrát v životě se budete muset rozhodovat a musíte mít sílu ohájit si své rozhodnutí bez vyčítek.lenka
Plamínek 29. 12. 2013 19:49 +3 v reakci na Petr Toman 29. 12. 2013 12:19
S tím zdravým kořínkem bych nesouhlasila. Od dětství pomáhat okolí, pociťovat depresi, když nenaplním přání lidí kolem mě a dokonce to brát jako selhání? To na duševní zdraví nevypadá, naopak, na velkou potřebu potvrzení a pomoc druhým,místo sobě.
Petr Toman 30. 12. 2013 15:53 +1 v reakci na Plamínek 29. 12. 2013 19:49
"Od dětství ráda pomáhám lidem", "mám chuť žít a život si užít", "stále se snažím najít chuť do života" ... to vše beru jako signály 'zdravého kořínku' (dotaz např. nezmiňuje žádné depresivní stavy od dětství), takže tipuji na problém vzniklý v důsledku působení okolí, nikoliv endogenně.