Nový audiobook: Stáhnout
Vyberte si své téma Předplatné

Postav dům

Dva roky lidé plánují dům. Dva roky jej staví. Dva roky trvá, než se jejich vztah uzdraví.

Ze seriálu: Obnažená terapie

Petr Steiner

Petr Steiner

6. 4. 2016

Kolem třicátého roku života přichází období burcující aktivity. Nejprve však většinou dorazí krátkodobá deprese, začátek věku už totiž začíná trojkou. Něco se láme, a my jsme ještě nezačali žít podle svých představ. K jejich naplněn nám chybí vlastní dům. Když se shodneme i s partnerem, začíná pro nás doba stavitelská.

První období je obdobím plným plánů, shánění, snění a také období souznění. Když i partner sdílí stejný cíl, nastává sblížení a nic se nezdá překážkou. Už jenom ta vize domu je líbivá a nabíjející. Je to jakási nová jiskra, co lidi žene za uskutečňováním snů. Až potud je to vše v pořádku. Přesto je tu riziko. Už nyní se může dostavit první falešná iluze.

Když vztah chátrá, nemá dost vnitřní dynamiky, dodá se mu nová energie společnými plány o stavbě domu. Všimněte si, že ta energie přichází zvnějšku. Lidé s ní rezonují a věří, že vztah dostává tu správnou dynamiku, která se pomalu vytrácela. Už tím se dá postavit první nezdravý základ domu.

Doba příprav a plánů

Libor (33), manažer automobilové společnosti, měl jasno o tom, jak má vypadat dům jeho snů. Jeho partnerka Johanka (28), lékařka, se také nechala zlákat společným bydlením. Líbilo se jí, že Libor se pro myšlenku domu nadchnul, a ona se ráda nechala strhnout. Najednou si Johanka všimla, že dům má jen jednu garáž. „Kde budu parkovat já?“ ozvala se. „Na zahradě,“ bez mrknutí oka opáčil Libor. A bylo vymalováno.

Jindy by Johanka argumentovala, ale teď jenom pozorovala, s jakým klidem ji Libor odbyl. Zkusila druhou otázku: „Koukám, že tam máš svojí pracovnu, ráda bych tam měla posilovnu.“ Libor zbystřil, už Johanku znal, věděl, že ho dokáže vyprovokovat absurdními požadavky. „Fitko máš za rohem, ale jestli máš reálný požadavky, řekni mi je.“

I když se stane, že plány domu se stanou sítem vztahů, má to svůj význam a smysl.

Liborova nevstřícnost byla odpudivá. Tak to Johanka v duchu zhodnotila. Z tváře se jí dalo odečíst zklamání. V poradně si pak uvědomila, že to byl respekt, který u Libora postrádala. On, úspěšný, na to měl právo? Ne, neměl. Johanka už další reálné požadavky neměla, tiše se vytratila z Liborova života. Ještě jsme několikrát procházeli její rozhodnutí. U rodičů tím vstoupila v nemilost, ale ona sama děkovala onomu domu za uvědomění, že budovat vztah bez respektu nelze.

Je dobré zastavit se a získat větší nadhled. Zjistit zda naše konání odpovídá našim potřebám. Zjistit zda náš partner jde stejným směrem. A každý spor znamená příležitost uvidět. A i když se stane, že plány domu se stanou sítem vztahů, má to svůj význam a smysl.

Johanka rozpoznala, že ji lidé nerespektují. Stejně tak, jak to dělal její táta. On se nikdy neptal, jaký je její názor. Vždy jí vnutil ten svůj. A aby se Johanka v jeho očích stala hodnou dcerou, tátovi názory přijímala, jako by to byly její vlastní. Pak se cítila nekomfortně. Tak to dělala i v partnerství. Nevěděla, že respekt se získává vyslovením svého NE, když je zahnána do úzkých. Věnovali jsme se pak nácviku hypotetických situací, aby byla lépe připravená na ty reálné.

Doba realizace

Začínáme hrubou stavbou. Ať už stavíme svépomocí nebo máme na práci firmu, jde to rychle. Je zábavné pozorovat, jak zdi den za dnem rostou. Každou volnou chvilku věnujete stavbě. Sil máte dostatek. Dá se jen litovat, že den má 24 hodin a místo potřebného relaxu nás tak nabíjejí stavební pokroky. Jak dlouho se dá ustát život bez odpočinku? To lidé nepovažují za podstatné, nezabývají se tím. První priorita je dokončit dům, pak si jej budeme užívat a relaxovat. V té chvíli se z nás stanou skokani do budoucnosti. Věříme, že až se dům dostaví, dostaví se i blaženost.

Milan (34), vedoucí elektroúdržby, měl špatné zprávy:  „Do domu nám vnikala voda, pozemek byl podmáčený a museli jsme ho odvodnit.“ Každý stavbař vám potvrdí, že se vždy najdou neplánované výdaje a že se ukážou až během stavby. Stavbaři o těchto nepříjemných věcech nemluví na začátku, vždyť by tím znejistili svého klienta. Rozpočet se navyšuje a otevřený hypoteční úvěr, který se zdál zprvu bezedný, se musí redukovat.

„Přišli jsme o plánovaný bazén, značková kuchyňská linka vzala za své. Dělali jsme kompromisy, tak neradi, měnili jsme plány. Hádali jsme se. To, co nás zprvu nabíjelo, nás vůbec netěšilo. Skluz stavby byl nepříjemným stresem. Manželka byla doma na mateřské se synem a stále mi dávala za vinu, že se o ně nestarám. Začal jsem se jí vyhýbat. V hospodě jsem měl pořád jedno téma – problémy s domem. Kamarádům jsem záviděl, že jezdili na kolo nebo na lyže.

V pondělí manželka požádala o rozvod. Čekal jsem to, a teď budu 15 let splácet hypotéku a ona zůstane se synem v baráku. Už jsem se dohodl v práci, že pojedu rozjíždět nový provoz na druhém konci republiky. Potřebuju zapomenout.“

Pan Milan se potřeboval vypovídat. Byl stále v šoku a chtěl to někomu říct. Škoda, že Milan přišel jenom jednou a že se nenašla skulinka v jeho transu. Nebylo možné mu vysvětlit, že útěkem vyřeší pouze aktuální situaci, tedy symptom, a že nevyřeší důvod, který byl součástí jeho chování. Jak to člověk neprokoukne a nezmění, je odsouzený prožít to znovu, v jiné variantě a často drsněji.

Doba bilancování

Konečně. Měsíce strávené na stavbě jsou pryč. Začínáme žít. Zažíváme povznesené chvíle, krásné pocity z dokončeného díla si vychutnáváme. A to dílo stálo za to. Jsme ve vlastním domě a pocit hrdosti si náležitě vychutnáváme.

Štěpánce (36), administrativní pracovnici na mateřské dovolené, chyběly síly na sebemenší aktivitu. Tato dříve energická žena se hroutila pod náporem každodenní rutiny. Přebalit malou, dát jí najíst, obléknout ji, vyrazit na procházku… Postrádala spojence – její manžel se vracel odpoledne vyčerpaný z práce a začínal novou směnu na domě. Během dne zavítala tchyně, aby si pohrála s malou. To snad bylo nejvíce vyčerpávající. Předstírat před tchyní, že je v pohodě.

Zapálenému staviteli se zúží svět. Vidí jen nedodělky a ztrácí kontakt s přítomností.

„Kde se ztratila má energie?“ ptala se mě. Viděl jsem, kde dělá chyby, třeba při komunikaci s tchyní. Říkala jí všechno možné, jen ne pravdu o tom, jak se cítí. Věděl jsem, že než budeme řešit vztahy, je nutné zbavit se největšího břímě: nedostavěného domu. Paní Štěpánka byla upnutá na myšlenku, že až se dům dostaví, bude zase dobře.

Naučila se žít v budoucnosti a tento stav žití v ní přetrvával. Designovala pokojíček pro malou, objednávala skříně, s manželem diskutovali do noci, co se musí udělat dříve a co ještě počká. Bylo zajímavé, že v domě již bydleli, byl po kolaudaci a zbývalo jenom dotáhnout detaily.

Lidé stojí před otázkou: ještě se chvíli kousnu a pojedu na plný plyn nebo se zastavím, naberu dech a budu relaxovat. Z nadhledu to vidíme jasně, jenže zapálenému staviteli se zúží svět. Vidí jen nedodělky a ztrácí kontakt s přítomností.

24. – 25. listopadu 2018

Festival Psychologie.cz podzim 2018

Psychologie.cz

Štěpánku jsem vedl k tomu, aby si ujasnila, co skutečně potřebuje a co může klidně vypustit. Nakonec změnila priority, slevila ze svého perfekcionismu a ulevilo se jí. Klidně pak mohla nechat dcerku pomáhat při vaření, protože už nikam nespěchala.

Do poradny přišel i její manžel Martin (35), obchodně-výrobní náměstek. Vždy mám radost, když partneři jsou schopni přijít oba dva. Je to známka, že oba mají zájem na pokračování vztahu, jen netuší, co je oddělilo.

Martin se projevil jako věcný člověk, vše měl zdůvodněné a snažil se mi sdělit, že jejich vztah je napjatý jen proto, že stavba se vleče. Neviděl riziko: že stavbu jednoho dne dokončí, ale ten důvod, proč to dělá, tedy aby rodina měla komfortní zázemí a bezpečný přístav, už nebude aktuální, protože rodina se už rozpadla.

Až teprve na třetím sezení změnil postoj. Byla za tím jeho žena Štěpánka. Jednak už přestala lpět na dokončení domu a za druhé Martin vyzkoušel doporučení: tři týdny se důsledně vyhýbat jakékoliv práci na domě. To byl ten správný okamžik, kdy se Štěpánkou znovu našli ztracenou harmonii. Už nebyli zatíženi stresem, který si sami na sebe vymysleli. Po roce mě pozvali do kavárny. Rád jsem pozvání přijal. Štěpánka měla pro ni netypicky volné šaty. Počali nový život, v novém domě.

Dva roky lidé plánují dům.
Dva roky jej staví.
Dva roky trvá, než se jejich vztah uzdraví.

Když jsou partneři spolu, neměl by být důvod: že máme společné děti, že máme společné domy, že máme jakousi nezdravou závislost na svém protějšku. Můžeme cítit spoutanost. Máme něco, co působí jako břemeno. Dlouholetá hypotéka nás svazuje jeden k druhému a zbytek svobody už ji nedokáže vyvážit. Na začátku jsme o tom věděli, jenomže teď jsme to pocítili.

Důvod by měl být: že máme vztah, který nás naplňuje, který je stále dynamický, ze kterého cítíme lechtání v krajině břišní.

Stavba domu je obdobím testování stability vztahu. Občas se lidé ptají, co se stane, když se dostaneme do sporu, třeba o obklady v koupelně: Pokud se nenajde kompromis, rozdělte si kompetence. Ona vybírá obklady do koupelny, on rozhoduje o vytápění domu.

Nemusí se vám líbit, jak to váš partner vymyslel, ale když je to jeho kompetence, jeho odpovědnost, tak mu ji neberte a dovolte si ten luxus – nechat rozhodování na něm. Nikdy se vám nepodaří dokončit dům bez chyb. Ale jakmile jsou kompetence rozděleny rovnoměrně, jsou rozděleny také chyby.

Splácení

Eva (44) je hlavní účetní. „Manžel přišel o práci, musíme ještě pět let vydržet, než splatíme hypotéku. Mám tisíc chutí změnit práci, protože mám nepříjemného šéfa. Když se po mně vozí, celá se rozklepu, ale vydržím to. Doma často brečím.“
Marcela (36), finanční controlling, trpí panickými atakami. „Nemůžu vyjít s kolegyní v práci. Jsme v kanceláři samy dvě, nikdo s ní nechce dělat. Dostala jsem nabídku přejít jinam, v rámci podniku, ale přišla bych o deset tisíc na výplatě. Tak to s ní musím vydržet. Akorát jsme dostavěli, ještě 18 let budeme splácet.“

Lidé udělají nějakou investici a pak na ní lpí, rozumově si ji zdůvodňují, tváří se odpovědně. Zapomínají však na tu hlavní odpovědnost. Odpovědnost k sobě.

S Evou a Marcelou jsme řešili jiné věci než splátky, které byly jejich pravou noční můrou. Splátky jim nedovolily opustit jejich post, a tak chtěly najít řešení, jak obstát v nepříznivém pracovním prostředí. Stává se, že finanční tíseň je jen katalyzátorem skutečných problémů člověka.

Romana (30), učitelka, se přišla tajně poradit, co má dělat:  „Přistavujeme patro na domě manželových rodičů. Přišla jsem na to, že je nesnáším. Jenomže táta mi dal na to patro peníze a já ho přeci nemůžu zklamat, musím být odpovědná.“ Přišla si pro potvrzení, že dělá dobře, když se chce nastěhovat do domu manželových rodičů. Jenomže ona přišla právě proto, že měla špatný pocit a chtěla rozumem přemoci intuici. Byla tak blízko svému nitru. Přesto se rozhodla, že to zkusí, a šla do nepřátelského prostředí.

Lidé udělají nějakou investici a pak na ní lpí, rozumově si ji zdůvodňují, tváří se odpovědně. Zapomínají však na tu hlavní odpovědnost. Odpovědnost k sobě. Může se pak stát, že se odsoudí k trvalé nespokojenosti.

Náročný test

Využívejte celý web.

Předplatné

Během stavby se také ukáže skutečný motiv. Konečné vysvědčení nám vystaví náš dlouhodobý pocit i pocit obyvatelů domu. Buď jsme spokojeni, užíváme si komfortu a pohodlí, který nám dům přináší, nebo se vysněná blaženost nedostavuje a místo toho máme pocit, že nám něco uteklo.

Chtěli jsme mít všechno, ale cítíme deficit. Je to paradoxní pocit, jehož kořeny se dají vysledovat v dětství. Z dětství si neseme soutěživost, potřebu srovnávat se, potřebu uznání. To nás žene. Tak jak jsme to viděli u našich vzorů, tak jsme to zkopírovali.

Proto se skláním před všemi, kteří dům postavili a prošli náročným testem, ale i před těmi, kteří nejdříve stavěli sami sebe. Co bylo potřeba vyzkoušet, vyzkoušeli. A co měli prozkoumat, prozkoumali. A co měli prokouknout, prokoukli, neboť měli pevné základy a na těch budují svojí osobnost a nepotřebují k tomu soutěžit s vnějším světem.

Diskuse 0
Obnažená terapie
Seriál

Když se dostanou prožitky pod rentgen terapeuta, vzniká svědectví o skutečných lidech.

Petr Steiner

  • Štěstí